(17.40 hodin)
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl potvrdil slova pana ministra Stanjury a paní poslankyně Peštové, protože opravdu ten proces, tak jak popsala, takhle probíhá. Mně to také vzalo několik měsíců, než jsem se do něho ponořil dostatečně hluboko, abych zjistil, jak vlastně funguje. A samozřejmě ti kariérní úředníci a profesionálové na ministerstvech ten proces znají velmi dobře. A v našem případě došlo k tomu, že my jsme mailem ty připomínky stáhli, ale už byly nahrané. Pokud byste mi nevěřila, tak jak věřím já vám, předpokládám, že věříte i vy mně, já bych vám klidně ten mail mohl poslat, teď jsem si to ještě ověřoval.
My jsme zůstávali na jedné připomínce, kterou budeme řešit, a to bylo to DPH, kde v podstatě náš názor na postoj Evropské unie se trošičku lišil od názoru Ministerstva financí, respektive Českého statistického úřadu, a teď se to snažíme dotlačit co nejvíc na tu stranu zdravotnických prostředků, jak jsem to vysvětloval, protože si myslíme oba dva s panem ministrem Stanjurou, že pro české zdravotnictví by bylo úžasné, kdyby se nám podařilo dostat všechny zdravotnické prostředky do nejnižší kategorie. Ale nevíme, jestli se nám to podaří u těžké přístrojové techniky. Dneska už víme, že se nám to podaří u všech zdravotnických prostředků na poukaz, bez poukazu, ZUMy, prostě všechno, což už jsem informoval i radu poskytovatelů. Ale takhle ten proces na zdravotnictví probíhal a za to opravdu ručím.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny faktické poznámky, tak poprosím pana poslance Hendrycha o jeho příspěvek. Jsme tedy zpátky v obecné rozpravě.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, padlo tady dneska už mnoho argumentů, které v podstatě zodpověděly i to, co jsem já chtěl slyšet, a to, co jsem chtěl položit v rámci svých dotazů, takže jsem trošku svůj projev zmodifikoval, tím nechci říct, že zredukoval, ale zmodifikoval možná trošku jiným směrem, než jsem původně měl v úmyslu. V zásadě se chci zaměřit na dvě oblasti. Jedna je oblast efektivního fungování hospodářské politiky v podání dnešní vlády, tam se dostanu za chvíli, a v druhém případě bych se chtěl zaměřit na takovou trošku mikrooblast jako, a to je v podstatě redukce, respektive úprava podpory stavebního spoření. Ale popořádku.
Mě by strašně zajímalo od pana ministra financí, ale možná by mě zajímal názor předsedy vlády nebo kteréhokoliv jiného ministra, jak se staví k názorům jednoho velmi renomovaného českého, respektive česko-amerického ekonoma, profesora Švejnara, na jeho názory na konsolidační balíček. Já myslím, že ho nemusím představovat, profesora Švejnara. Jenom tak jako trošku stručně bych chtěl uvést, že je velmi citovaným ekonomem, jedním z nejcitovanějších v České republice, aktuálně jsem si našel na Google Scholar, že má nějakých téměř 12 000 citací svých vědeckých prací, patří k těm nejcitovanějším, jak už jsem říkal, a o dalších přínosech si myslím, že nemá smysl hovořit. Možná bych připomněl to, že byl nedávno navrhnut Poslaneckou sněmovnou prezidentu republiky na státní vyznamenání, respektive na medaili Za zásluhy, a navrhovatelem nebyl nikdo jiný než... iniciátorem, navrhovatelem, nikdo jiný než poslanec za TOP 09 pan Miloš Nový, který je rovněž ekonomem a z toho titulu předpokládám i místopředsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.
Tolik jakoby úvodem. A nyní bych právě chtěl tady předestřít některé názory profesora Švejnara. On je v nich poměrně konzistentní, hovoří stejným jazykem odborným poměrně dlouhá léta. Například už někdy v roce 2015, 2017, dá se to dohledat z veřejných zdrojů, v podstatě byl kritický k fungování vlády v roce 1997 a v roce 2012 za jejich dle jeho názoru chybnou hospodářskou politiku, které způsobily ekonomické krize s trvalými dopady. Nechtěl bych se tomuhle věnovat asi dopodrobna, byť samozřejmě můžeme třeba někdy později, je to jeho názor. Já jsem zvyklý ze své předchozí práce své argumenty nebo otázky zdrojovat, takže si je nějak nevytahuji prostě z nějakých vlastních úvah, ale odkazuji se ideálně na nějaké relevantní zdroje a myslím si, že zrovna pan profesor Švejnar je poměrně relevantní zdroj v oblasti ekonomie, respektive makroekonomie.
Jakkoliv chápu, že zrovna tenhle vědní obor je řekněme multinázorový, nebo možná lépe řečeno multiparadigmatický, tak jako drtivá většina společenskovědních oborů, tak by mě zajímal právě názor - já se pokusím tedy pana ministra, eventuálně tedy někoho jiného - na to, co říká pan Švejnar v poměrně nedávném rozhovoru pro Deník, ale jak jsem říkal, tyhle své názory projevuje konzistentně už dlouhodobě a i v jiných médiích.
Takže ona parafráze: Jestliže má vláda reformy v programu již více než rok, očekával bych, že přijde s dobře propracovanou koncepcí, která bude mířit právě na podstatu hospodářské politiky, na zvyšování HDP, tudíž životní úrovně, a místo toho jsou současné návrhy zaměřeny pouze na nástroje hospodářské politiky, na deficit rozpočtu a na snížení dluhu. Tyto nástroje by stát měl šikovně používat k tomu, aby docílil zvýšení životní úrovně obyvatel. Dalším jeho výrokem je, že je překvapivé, že pozornost odborné veřejnosti není upoutána na pokles HDP. Přitom Česká republika je jedna z mála zemí, která prošla v druhé polovině minulého roku ekonomickou recesí a v podstatě se v ní nacházíme, respektive ve stagnaci pravděpodobné i v současné době. Náš HDP v podstatě stagnuje. A další výrok pana profesora Švejnara: Většina velkých zemí se například po druhé světové válce, například, dostala z dluhů nikoli díky jeho podstatného snižování, ale naopak rychlým růstem HDP. A v tom je klíč. Zadlužení je dluh sdílený HDP, takže i kdybychom dluh nezvyšovali, míra zadluženosti stoupá.
Já tedy na základě toho, co říká onen odborník, se opravdu příliš nedomnívám, že současný konsolidační balíček by měl zvyšovat HDP, respektive měl by se podílet na zvyšování životní úrovně. Možná, že mě z toho tady někdo nějakým odborným stanoviskem vyvede. A jenom bych tady ještě zmínil, že si to nemyslí ani Ministerstvo financí prostřednictvím takzvané RIA. Ona už tady byla zmiňována předsedkyní našeho klubu Alenou Schillerovou a já si ho dovolím tedy v podstatě odcitovat znovu, co říká Ministerstvo financí k vládnímu balíčku: Mezi náklady vládního balíčku patří zbrzdění, nebo dokonce pokles HDP, růst nezaměstnanosti a negativní sociální dopady a také rizika ztráty kredibility.
Tolik k té první části toho, co jsem chtěl říct. A nyní k té druhé. Ono se tady o tom nehovořilo, byť částečně ano. Vláda v podstatě jedním svým opatřením cílí na to, aby snížila podporu stavebního spoření ze současných 2 000 korun ročně při maximální úložce 20 000 korun. Snižuje to na 50 %, to znamená na 1 000 korun maximálně, a tvrdí, že v podstatě je to přežitý nástroj, který v podstatě jakoby příliš už nenaplňuje svou původní funkci, která mimochodem začala někdy před třiceti lety, nebo v podstatě přesně před třiceti lety v roce 1993, a je tudíž v podstatě jakýsi důvod prostě tenhleten nástroj příliš nepodporovat. Vím, že existovaly návrhy, které v tuto chvíli na stole nejsou, že by se to stavební spoření v podstatě přestalo podporovat úplně. K tomu nedochází, ale snižuje se to na 50 %. A jedním z těch hlavních argumentů, proč by se v podstatě měl tenhleten nástroj upozaďovat, je, že snad nějaká drtivá většina těch českých střadatelů nebo těch, kteří si šetří tímhle způsobem na bydlení, v podstatě to na bydlení nevyužívá a využívá to na zcela jiné účely, které s tím původním záměrem, aby to skutečně sloužilo na bydlení nebo na stavební účely, v podstatě už jaksi nekoliduje (kolidují?). Našel jsem si průzkum, který si nechala udělat agentura (Asociace) českých stavebních spořitelen u společnosti IBRS, a z toho průzkumu vyplývá, že skutečně je to tak trošku padesát na padesát, nebo respektive ten průzkum tvrdí, že 60 % lidí skutečně ty prostředky používá na bydlení a pouze nějakých 40 nebo přes 40 % nikoliv. ***
