(12.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Tak uvidíme. Já samozřejmě bych si přál kvůli České republice a českým občanům, aby ty deficity byly co nejnižší, ale myslím si, že teď je to chování nehodné zodpovědného premiéra. Ale není divu. Všichni si pamatujeme, jak Petr Fiala před volbami sliboval, že v žádném případě nezvýší daně. Ministr financí Zbyněk Stanjura to opakoval naposledy na snídani pro novináře 12. dubna letošního roku. A měsíc nato, 11. května, tato pětikoaliční vláda zveřejnila svůj konsolidační balíček, v němž zvyšuje úplně všechny přímé daně. Daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob, nemocenské pojištění, důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti i daň z nemovitostí.
Od vlády, která se nepravdivě deklaruje jako pravicová a ekonomicky liberální, je naprosto nehorázné, že prohlubuje a rozšiřuje daňovou progresi u daně z příjmů fyzických osob, i když by zde měl fungovat jediný spravedlivý způsob tohoto typu zdanění - rovná daň, stejná daňová sazba pro všechny její plátce. A připomínám, že dočasnou daňovou progresi zavedla do systému rovné daně v roce 2012 Nečasova vláda. Bylo to tenkrát formulováno jako solidární přirážka, a já jsem u toho byl, která měla platit pouze na dva roky. Aby prošla, tak se říkalo, že bude platit na dva roky. Ale platí už 11 let a vy ji ještě rozšiřujete na další desítky tisíc občanů s příjmem nad trojnásobkem průměrné mzdy. Víte, co to znamená v realitě? Že každý z nich zaplatí ročně o 40 000 korun navíc na provoz a realizaci vaší nenasytné a nekompetentní ekonomické politiky. No, nevím, jak to dál komentovat, ale rozhodně musím říct, že to konzervativní pravicová vláda není.
Hořké plody této politiky sklízíme už nyní. Průměr reálných peněžních a nepeněžních příjmů domácností na obyvatele poklesl v prvním čtvrtletí letošního roku oproti předchozímu čtvrtletí o 1,2 %, meziročně pak o 9,6 procentního bodu. Jsou to oficiální čísla Českého statistického úřadu. Reálná spotřeba domácností na obyvatele poklesla mezičtvrtletně o 2,6 % a meziročně se snížila o 7,6 %. A já se bohužel obávám, že ten pokles bude nadále pokračovat. Průměrný měsíční příjem ze zaměstnání se v letošním prvním čtvrtletí oproti předchozímu čtvrtletí reálně snížil o 0,7 % a meziroční už o 8,3 %.
V konsolidačním balíčku tedy zcela absentuje analýza dřívějších ekonomických rozhodnutí a jejich dopadů a místo toho je nám předkládán seznam opatření, u nichž není stanovena priorita ani jejich další reálné dopady. Zejména mám na mysli dopady na vývoj inflace, HDP a hospodářského růstu. Ze všech vládních kroků i plánů je evidentní, že vládu vůbec nezajímá jejich makroekonomický kontext. Možná si ani neuvědomuje, protože v ní nesedí žádný skutečný ekonom hodný tohoto označení, co to znamená a proč je to vlastně důležité. Anebo si vláda skutečně myslí, že se české veřejné finance nacházejí ve vakuu nezávislém na inflaci, na mzdách či na růstu, případně poklesu nebo na výkonu ekonomiky? Asi ano, protože jenom tak si lze vysvětlit třeba to, že v situaci, kdy i běžné léky jsou již téměř rok nedostupné, vláda klidně navrhne zvednout u nich sazbu DPH. To samé platí u cen potravin. Snížení sazby se v situaci skrytých kartelů, kdy maloobchodní trh zcela ovládají tři zahraniční hráči jednající ve shodě, do nižší ceny pro spotřebitele vůbec neprojeví. O tom jsem tady mluvil. Na to by musela vláda použít jiné nástroje, o kterých jsem zde již hovořil v minulosti.
Když si vláda uvědomí, že očekávané a rozumné daňové inkaso může získat jen z ekonomiky, která funguje, a nikoli z ekonomiky, která se hroutí a kde pracující občané reálně chudnou - to si myslím, že je základní věc. A ještě jednou k DPH. Snížená daň z přidané hodnoty, tedy daň uplatňovaná na zboží základní životní potřeby, která nyní činí 10 % a kterou hodlá vláda zvýšit na 12 %, je už nyní v České republice nejvyšší ze zemí střední a východní Evropy. A já za hnutí SPD říkám, že jsme ji měli zachovat aspoň pro ty základní věci, které lidé potřebují k životu. A jsem přesvědčen, bohužel, díky naší ekonomice, že nějaká příští vláda bude muset prostě na základní věci to DPH snížit.
To, že je nejvyšší v České republice ze zemí střední a východní Evropy, to vyplývá z každoroční studie CEE tax guide poradenské společnosti Mazars, zveřejněné nedávno na jejím webu. Tato společnost zde porovnává daňové systémy 22 zemí střední a východní Evropy. Studie upozorňuje na to, že už nyní jsou snížené sazby DPH v Česku vyšší než v okolních zemích. Polsko uplatňuje snížené sazby 8 a 5 %, Slovensko 10 a 5 %, Rakousko 13 a 10 %, Německo využívá jednu sníženou sazbu DPH ve výši 7 %, v Maďarsku jsou snížené sazby ve výši 18 a 5 %. I proto náš stát nyní vybírá historicky suverénně nejvyšší objem finančních prostředků na daních. Letos v prvním pololetí takto vybral, a to bez pojistného na sociální zabezpečení, celkem 644 miliard korun. To je například o 36 % více než v průměru v prvních pololetích let 2016 a 2019, a proto můžete říkat, že v poměru k HDP jste úspěšní. A můžete se tady přetahovat zleva doprava, kdo to dělal hůře, ale odskáčou to lidi, kteří to zaplatí. To je potřeba si tady říct.
A opět to všechno souvisí se ziskovou a maržovou inflací, o které jsem hovořil. Největším firmám v určitých segmentech podnikání, zejména tam, kde neexistuje volná konkurence a skutečná tržní soutěž, enormně rostou zisky a cenou za to je rekordní propad životní úrovně obyvatel - a znovu opakuji, na ty se tady musíme dívat -, horší než v době světové finanční krize v letech 2008 a 2009 anebo v době covidu. Příjmy občanů totiž brutálně snižuje dlouhotrvající dvouciferná inflace, která vám paradoxně vyhovuje, jejíž břemeno jednoznačně nejvíce dopadá na běžné pracující a seniory, tedy na domácnosti a rodiny, které ve finále zaplatí i zvýšené náklady firem vyvolané politikou této pětikoaliční vlády. Je to začarovaný kruh a perpetuum mobile, které mají společného jmenovatele, a tím je naprostý ekonomický diletantismus této vlády. Protože ze záměrného poškozování českých občanů vás zatím fakt obviňovat nechci. Ale ve finále je to jedno, protože ten výsledek je pro nás bohužel stejný. Vždy se můžeme spolehnout na to, že v ekonomické oblasti, ale nejenom tam, si tato pětikoaliční vláda zvolí z nabízených řešení to nejhorší a pro český stát a jeho občany bohužel to nejméně výhodné. I proto se v naší zemi už vloni propadly reálné mzdy vůbec nejvíce z členských zemí OECD, tedy ze všech států ekonomicky rozvinutého světa, a to je opravdu smutné prvenství. A vláda k tomu mlčky přihlíží, anebo, a to je ještě horší, tento neblahý trend svými rozhodnutími udržuje, prohlubuje a umocňuje.
Co naopak v jejím programu i v konsolidačním balíčku úplně chybí, jsou úspory, šetření ve výdajích státu, zejména v těch naprosto zbytných a provozních. Pan ministr Stanjura při představování tohoto balíčku žongloval s čísly, kolik miliard škrtne na nejrůznějších dotacích, ale skutek zatím utek, respektive jednotlivá ministerstva začala dokonce prohlašovat, že zas až tak jednoduché či možné nejrůznější dotační programy omezit či zastavit to asi nebude, protože samozřejmě na spoustu z nich existují dlouhodobé smlouvy a mohou hrozit arbitráže. A naopak, současně už se plánují nové dotační tituly, například na Ministerstvu životního prostředí jde o dotace na opravy starých domů, na Ministerstvu průmyslu a obchodu zase o zavedení firemních dotací na pořízení elektromobilů. Green Deal se nám propisuje do všech ministerstev. Tak plaťte! Nad tím už zůstává doslova rozum stát.
Samozřejmě původcem toho všeho jsou šílená opatření Green Dealu v Evropské unii. Ve vztahu ke koncepčnosti a předvídatelnosti vládní politiky by se dalo říct, že pravá často neví, co dělá levá. Ale musíme to vzhledem k politickému zabarvení této vlády a pěti vládních stran upřesnit a konstatovat, že jedna levá téměř nikdy neví, co dělá až pátá levá. Ale to je jenom takový bonmot. ***
