(12.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Kvůli zrušení školkovného, omezení daňové slevy na manželku či manžela pečujících v domácnosti o malé děti, kvůli zrušení daňového zvýhodnění řady zaměstnaneckých benefitů či znovuzavedením nemocenského pojištění zaměstnanců. Pracující rodiny s dětmi takto přijdou v příštím roce o 42 000 korun ročně, což už je velká rána. A přitom jsme o tom hovořili, o takové reformě penzí, důchodové reformě, která samozřejmě žádnou důchodovou reformou není, pokud právě nebude obsahovat to, že se budou rodit děti, bude obsahovat podmínky pro to, aby se rodiny nebály mít děti, že je neuživí, a aby se zvyšovala demografická křivka. Takže zase jdeme úplně naopak. Vezmeme jim peníze, aby se bály ještě víc.
A představuje to také útok na pracující rodiny s dětmi a na rodiče samoživitele, kvůli kterému nízkopříjmové pracující rodiny ve velkém spadnou do systému sociálních dávek. To jsou další výdaje. Mluvíme o tom, že se nám utrhly výdaje ve státním rozpočtu. Tak si vytvoříme další. Už jsme si vytvořili výdaje - sociální dávku na bydlení jsme zvýšili, tak teď si zvýšíme ještě další sociální dávky. Ale já jenom říkám, že prostě ten státní rozpočet není nafukovací. Přece není možné, aby lidé měli mzdu nebo plat a k tomu měli čtyři sociální dávky. To přece není možné. Něco je, něco je v tomto státě špatně.
Znovu připomenu chaotické vládní šachy s DPH. Proč se vláda k takovéto rozsáhlé manipulaci, která zasáhne asi polovinu spotřebního koše, vůbec uchyluje, když její dopad má rozpočtové příjmy ve finále ještě výrazně snížit. I na základě minulých zkušeností nelze předpokládat, že snížení DPH bude promítnuto do snížení koncových cen pro spotřebitele. O 2-3 procentní body se to prostě nestane. Já vím, že tady teď proběhla dlouhá diskuse o tom, kdo má a kdo nemá pravdu. Ale já jsem také přesvědčen, že pokud DPH snížíme o dva, tři procentní body, že se to nepromítne do koncových cen, protože ti lidé si řeknou, ti obchodníci si řeknou, bude probíhat další inflace, tak to prostě do koncových cen nepromítneme, protože kdoví, co bude za měsíc, kdoví, co bude za půl roku a mohlo by nám to chybět. A pokud s nimi, pane ministře, takovou dohodu uděláte, tak jenom proto, že nám to teď zvedli o stovky procent a potom vám ty dvě, tři procenta na půl roku zpátky dají, zvlášť když není a nebude doprovázeno tvrdými kontrolami cen či maržového rozpětí dle zákona o cenách, například u potravin.
Daňový chaos podobně jako vysoká inflace přímo vybízí k tomu, aby si obchodníci navýšili marže, zejména když už několik měsíců je evidentní, a říkají to ekonomové zprava i zleva, například Lukáš Kovanda či Ilona Švihlíková, že dnešní inflace je primárně zisková, respektive maržová. Navíc je třeba si uvědomit, že do vyšší sazby DPH přejdou velice citlivé položky denní potřeby, léky, teplo, vodné a stočné. Takže to je další věc, kdy se nám zvednou ceny bydlení, protože samozřejmě to bude promítnuto do nájemného, anebo to bude promítnuto prostě do finančních výdajů rodin samozřejmě a bude to bydlení problém.
Ukázkou toho, jak Fialova vláda myslí konsolidaci veřejných financí vážně, je to, že se chystá půjčit si další peníze nad rámec schváleného rozpočtu od Evropské unie z programu Recovery Science Facility. To je program schválený v létě roku 2021, který členským zemím nabízí vedle dotací také vratné půjčky. Dle vládních představitelů by měl minimální objem této plánované půjčky činit 3 miliardy eur, tedy bezmála 70 miliard korun. Tato půjčka dále zvýší výdaje státu. Jen to nebude vidět na první pohled, protože se bude splácet až po několika letech. Takže, pane ministře, já to chápu, je to od vás velmi chytré, my si půjčíme a vy, kteří přijdete po nás, tak to zaplatíte. Přátelé, toto nejsou žádné dotační nebo grantové peníze, ale tvrdé úvěry v eurech, a nikoliv zrovna levné. Bude je nutné splácet a ještě se vedle toho zajišťovat na kurzové riziko. Varuje před tím i odborný aparát Ministerstva financí.
Rekordně vysoká inflace ovlivňuje jak příjmy, tak i výdaje státu. Výdaje ale zvedá dramaticky více. Celkově stát vybral letos dosud na daních 12,9 %, více než vloni, to je 35 miliard korun navíc. Vyšší výběr daní je i o něco vyšší než celková inflace, která podle aktuálních dat v květnu dosáhla 11,1 %. Když se k tomu připočte ještě sociální pojištění, rostou celkové daňové příjmy o 11,3 %. Skoro přesně tak kopírují inflaci. Obrovský schodek vzniká z toho, že výdaje rostou nesrovnatelně rychleji. Místem, kde se prudce prohlubuje deficit, jsou kompenzace vysokých cen energií, které stát platí kvůli špatnému nastavení a fungování cenových stropů dodavatelům energií. A u toho bych se zastavil. Já jsem přesvědčen, že to je základním proinflačním tlakem. Ceny energií. Už jen za prvních pět měsíců letošního roku za ně stát utratil 40 miliard korun. To znamená, kdybychom zavedli sociální tarif, SPD říká od začátku, že bychom měli stropy udělané tak, že bude výrobní cena energie, elektrické energie plus nějaká přijatelná marže, i když bude klidně 10 %, bylo by to v sociálním tarifu, tak by samozřejmě ty ceny byly někde úplně jinde. Víte, kdo to tak dělá? Dělá to tak například Švýcarsko. Švýcarsko, které prodává svým občanům a firmám energie za ceny, za které je vyrobí, narazí si na to 10 %. Víte, kolik má Švýcarsko inflaci? Čtyři a půl procenta. Čtyři a půl procenta. Kdyby to tak bylo i u nás, pane ministře, tak bychom vůbec nemuseli snižovat valorizaci důchodů, protože byste to finančně zvládli. Možná byste nekoupili jeden tank a mohli jste přidat seniorům.
Původní plán byl, že to, co stát vyplatí dodavatelům na těchto kompenzacích, si vezme zpět na dani z mimořádných zisků, takzvaná windfall tax . Ale já jsem přesvědčen, že to se nepodaří. A říkal jsem to hned na začátku, že naučíme ty velké energetické a nadnárodní korporace optimalizovat a že už to z nich nikdy nedostaneme. Takže kde udělali soudruzi - v tomto případě nikoliv z NDR - chybu? Celá tato operace skončí pro stát minusem v řádu desítek miliard korun. Vláda se často lživě chlubí, jak energetickou krizi zvládla, ale relevantní mezinárodní statistiky ukazují, že Česká republika zaznamenala jeden z nejvyšších růstů cen energií v Evropě. Vláda tady neintervenovala v zájmu zákazníků a spotřebitelů, tedy občanů, domácností a firem, ale pouze v zájmu energetických firem a překupníků s energiemi s rekordními zisky. Namísto toho, aby vláda okamžitě řešila tuto zásadní věc radikálním snížením cenových stropů, jejich zafixováním v případě elektřiny, tak jak už jsem řekl, přímo u výrobců, a okamžitým ukončením vyplácení kompenzací z veřejných peněz překupníkům energií, protože burzovní cena elektřiny klesla za poslední rok o 900 eur za megawatthodinu a ta výrobní zůstává stále stejně nízká, rozhodla se znovu vzít si peníze od občanů. A tak nyní koncový zákazník platí za silovou elektřinu bez DPH a dalších poplatků 6 korun za kilowatthodinu, u plynu jsou to za tuto část ceny 3 koruny. Ale obchodníci si účtují libovolnou a neomezenou, mnohem vyšší celkovou cenu a stát jim rozdíl z vybraných daní vyplácí. Jsou to překupníci, jsou to energetičtí gangsteři - a vy s nimi spolupracujete. A částka na tyto kompenzace, pokud stát nezasáhne, ještě poroste, protože 700 000 zákazníků skončí fixace dřívějších nižších cen energií v průběhu druhého pololetí letošního roku, a tito odběratelé tedy naskočí do systému chybně nastavených cenových stropů později.
A ještě ohledně windfall tax. Zálohy, které na ni budou dotčené firmy a banky platit letos v září a v prosinci, budou vypočítány podle jakési fiktivní daně z jejich loňských zisků. Tyto zisky budou ale letos podstatně nižší a při konečném vyúčtování příští rok v červnu bude muset stát těmto firmám ještě vracet mnohamiliardové přeplatky. A to se opravdu vyplatí.
Premiér Petr Fiala se od reality snaží odvést pozornost nesmyslnými prohlášeními typu, že dohoda o konsolidaci letošního rozpočtu se odsouvá až na konec léta, kdy budou údajně známá další čísla o reálném stavu vývoje rozpočtu. ***
