(14.20 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Současně jsme se snažili tyto nepopulární kroky - protože jsou nepopulární, ale pokud chcete odpovědně vládnout, tak musíte dělat správná, byť nepopulární opatření - snažili jsme se připravit tak, aby nezasáhla žádnou sociální, věkovou, profesní skupinu příliš silně. To je výsledek našich úvah, našich jednání, našich politických kompromisů. V tomto okamžiku to myslím v dobrém, politických kompromisů, neberu to ani jako výmluvu, ani jako něco pejorativního.
A teď mi dovolte, abych postupně představil alespoň některé z těch návrhů, protože určitě bude čas k debatě a jsem připraven na podrobnější dotazy odpovídat či je vysvětlovat. Když se podíváte do návrhu zákona, jednotlivé návrhy zákona jsou řazeny podle legislativních pravidel vlády, to znamená, ne podle důležitosti či objemu dopadů na státní rozpočet, ale podle toho, kdy ty původní zákony byly přijaty, to znamená, podle čísla ve Sbírce. Dovolte mi, abych ve svém úvodním slově nešel podle tohoto seznamu, ale věnoval se spíše objemově významnějším položkám a pak případně těm jiným, protože něco, co si myslím, že není předmětem politického souboje, což je součást nějaké modernizace státu, jako rušení kolků, má dopad do několika zákonů, nebo sjednocení vymáhání justičních pohledávek, což podle ministra zase není politický spor, má opět dopad do několika zákonů.
Já jsem v posledních dnech a týdnech, vlastně od 11. května slyšel mnoho silných slov ze strany opozice - bezesporu na to má opozice právo, nárok, nijak to nekritizuji - jenom říkám, zkusme se někdy zastavit a podívat se dozadu, poslechnout si znovu ta silná slova a pak se podívat, jaká byla realita. Zhruba před rokem jsme tady jednali, kdy opozice podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky - legitimní krok, nijak ho nezpochybňuji, ale v minulých dnech jsem se podíval do mnoha vystoupení opozičních poslanců, co mělo nastat na podzim a v zimě: bez ruského plynu se neobejdeme, plyn bude chybět, budeme vypínat podniky, řekněte nám, v jakém pořadí, masově budou krachovat podniky, vznikne velká nezaměstnanost. To tady opakovaně zaznělo. Pokud někdo z členů opozičního hnutí prosí o jména - použiji okřídleného "nebuď slušný, řekni jména", odkážu ho na stenozáznamy, tam jsou i ta jména, můžete si to nastudovat a můžeme se společně divit některým velmi silným výrazům, které popisovaly Českou republiku v roce 2023 jako neúspěšnou zemi plnou chudoby, nezaměstnaných a krachujících podniků. Jako společnost jsme to zvládli, takže když opět uslyšíme silná slova, říkám: počkejme si na výsledky, můžeme mít soutěž o to, kdo řekne silnější výrok z vládního tábora do tábora opozice nebo z tábora opozice do tábora vlády.
Od února zase posloucháme silná slova ze strany opozice, jak katastrofálně dopadne státní rozpočet - 450 miliard deficit, 400 miliard deficit. Pan poslanec Nacher se diví - a to má smůlu, že sedí přímo proti mně, tak to není nic osobního vůči němu, on si to místo vybral, normálně sedává jinde, že ano, chtěl blíž. Jaká je realita? Říkali jsme: Buďme trpěliví, počkejme si na červnová čísla, potom Ministerstvo financí přijde s odhadem plnění státního rozpočtu na rok 2023. Jsem rád, že budu mít možnost příští týden v úterý na rozpočtovém výboru, který je otevřený všem členům Poslanecké sněmovny, ukázat tento výhled na základě dat, faktů - ne tak, jak se mi mnohdy zdá, že takhle si vezmou tu skleněnou kouli tři kolegové z opozice a věští, a čím horší číslo, tím větší titulek, a myslí si, že tím budou mít vyšší pozornost. Ano, v ten den možná mají vyšší pozornost, ale já říkám: vraťme se k těm faktům, vraťme se k těm datům. Připomínám, za rok 2022 jsme o 1,5 procentního bodu snížili zadlužení veřejnou sektoru vůči HDP a budeme v tom pokračovat.
V minulých dnech jsem zaznamenal, naposled včera v debatě v České televizi s panem předsedou poslaneckého klubu SPD, výroky: historické likvidační zvýšení daní. Tak pojďme se nejdřív podívat na fakta. V letošním roce - a budu mluvit nejdřív jenom daních - stát vybere zhruba 1 bilion českých korun. Když k tomu připočteme sociální pojištění necelých 700 miliard, jsme na 1,7 bilionu korun. Když k tomu připočteme veřejné zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatelé a zaměstnanci, protože platby za státní pojištěnce jsou jinde, jsme zhruba na čísle 2 biliony korun za rok. To je skutečné daňové zatížení v České republice, protože sociální a zdravotní pojištění, přestože mají název pojištění, mají charakter daně, a to rovné daně, s jistým omezením, že jedno z nich je nahoře zastropováno. Ta opatření, která přinášíme, bohužel zvyšují i některé daně, a bavme se o tom, které daně, zda celá opozice je proti zvýšení všech daní, které my navrhujeme, nebo částečně.
Když se podíváme objemově na ta opatření, která zvyšují příjmy, objemově nejvyšší je zvýšení daně právnických osob o 2 procentní body z 19 na 21 %, což může podle statického výpočtu přinést 21 až 22 miliard ročně navíc do státního rozpočtu. Není to populární, většina podnikatelů a zaměstnavatelů, s kterými mluvím v posledních týdnech, mi říká: Nás to netěší, ale my se s tím vyrovnáme. Mimo jiné proto, že máme... žijeme ve čtvrtém roce, kdy stát, státní rozpočet, to znamená, daňoví poplatníci, masivně pomáhají podnikatelskému sektoru z mnoha dobrých důvodů. Nejprve to byly dva covidové roky a řekněme si, jak masivní pomoc byla, a řekněme si, že v některých zemích to bylo formou půjčky. Loni na pomoc s vysokými cenami energie mimo standardní, běžné, obvyklé dotační tituly šlo zhruba 72 miliard korun. Letos na zastropování cen, zastropování regulovaných složek energií a za platbu za obnovitelné zdroje půjde ze státního rozpočtu více než 100 miliard. Já jsem ta čtyři čísla nesečetl, stihnu to do druhého čtení, možná i v průběhu prvního čtení, ale jsou to stovky miliard korun, které daňoví poplatníci poskytli na to, abychom pomohli průmyslu a zaměstnavatelům v těžkých dobách, a nijak nezpochybňuji ty důvody. Možná jsme někde mohli postupovat jinak, možná lépe, možná jsme mohli víc zacílit nebo být víc plošní, to nevím. V této chvíli navrhujeme, abychom mnohem menší část té pomoci dostali zpátky ve formě daně z příjmů právnických osob. To je objemově nejvýznamnější zvýšení daní.
Druhá nejvýše objemově zajímavá položka je znovuzavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 0,6 hrubého platu každý měsíc. Máte v důvodové zprávě popsáno docela podrobně, jaký byl historický vývoj, kolik se platilo do roku 2008, bylo to 1,1 procentního bodu. Poté byla zavedena takzvaná karenční doba, to znamená, tři dny první nemocenské nebyla žádná úhrada ze strany státu a za tento minus dostali zaměstnanci benefit neboli plus, že místo 1,1 procentního bodu platili 0. Potom v roce 2019, pokud mě paměť neklame, Parlament rozhodl, že zruší karenční dobu, to bylo politické rozhodnutí, to znamená, první tři dny nemocenské jsou nově placeny, prvních čtrnáct dní nemocenské jdou k tíži zaměstnavatele, to znamená, to byl benefit plus, ale to první plus, které vykrývalo to minus, to znamená nulové nemocenské pojištění, zůstalo. Co se stalo s tím systémem? Stal se dlouhodobě deficitním. ***
