(14.10 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Chci připomenout jeden naprosto chybně zvolený instrument, a to je protiinflační dluhopis. Víme sami, jak velké je zadlužení České republiky, blízko 3 bilionům korun. Za 80 miliard těchto dluhopisů jsme v lednu zaplatili 12 miliard úroků. Kdybychom si stejně půjčovali všechny ostatní dluhy, tak vyšší stovky miliard každý rok, už letos, dáváme za úroky za státní dluhopisy. To je jenom jeden příklad toho, kdy něco je propagováno, říkáno, jak je to skvělé, ale to platí v okamžiku, kdy inflace není vysoká. Ten dopad je mimořádně vysoký a je to taky jeden z důvodů, proč se na začátku roku vyvíjel letošní rozpočet tak špatně a tak dramaticky.
My jsme absolvovali jako vládní koalice - a myslím, že není ostuda to přiznat, naopak - dlouhé měsíce a týdny intenzivních jednání o tom, jaké nástroje zvolit ke snižování deficitu státního rozpočtu a jak přispět ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Je to logické, je nás pět samostatných politických stran, museli jsme najít kompromis. Ten balíček, ozdravný balíček by vypadal úplně jinak, pokud by ho připravovala kterákoli z těchto vládních stran samostatně. Myslím, že je to logické, ale nemá cenu tady představovat pět hypotetických, teoretických scénářů, jak by to vypadalo, kdyby. Jenom připomínám, že v minulém volebním období vládly dvě strany s podporou komunistů a často jsme byli svědky toho, že se nebyly schopny domluvit. A taky v dobách konjunktury se bohužel vybraly rezervy, které měly sloužit na horší časy. Připomínám, že náš soused Německo v dobách konjunktury opakovaně hospodařil s nemalými přebytky státního rozpočtu.
Ozdravný balíček je souborem celkem 63 zákonů. Politickou dohodu jsme představili zhruba před dvěma měsíci. Většina snížení schodku státního rozpočtu se děje na straně výdajů a naprostá většina těchto kroků nepotřebuje legislativní ukotvení, tudíž není obsažena v tomto ozdravném balíčku, ale díky času, kdy to projednáváme, zejména v čase, kdy budeme projednávat druhé a třetí čtení, bude už v Poslanecké sněmovně - myslím, že se to tak zhruba mine nebo se to bude krýt - návrh státního rozpočtu na rok 2024, kde si každý může zkontrolovat, zda ta exekutivní opatření - a já je připomenu: snížení provozních výdajů státu, snížení celkového objemu platů pro státní zaměstnance, rušení agend a podstatné snížení objemu národních dotací - musí být a budou obsaženy v návrhu rozpočtu pro rok 2024. Takže v tomto ozdravném balíčku, protože to je legislativa, jsou obsaženy změny, které potřebují legislativní změnu a které povedou ke snížení deficitu státních rozpočtů. Připomenu celkové číslo. Pokud schválíme ozdravný balíček v tom objemu a státní rozpočet na rok 2024, předpokládáme, že pozitivní dopad na státní rozpočet příští rok bude zhruba 98 miliard, to znamená, jinými slovy o to bude nižší schodek, než kdybychom tento balíček nepřijali, a v roce 2025 to bude takřka 150 miliard korun.
Chceme pokračovat v trendu celkového snižování deficitu. Před chvílí jsem říkal, jak rostou platby za úroky. To znamená, proti loňskému roku příští rok dáme jenom za úroky plus 40 miliard korun. Současně velkou většinou v Poslanecké sněmovně, a děkuji za to i hnutí ANO, jsme schválili zákon o financování obrany, který zákonným způsobem říká našim spojencům, že budeme plnit své spojenecké závazky a že od příštího roku budeme vynakládat 2 % HDP, respektive minimálně 2 % HDP, na obranu. To je proti letošnímu roku plus 50 miliard na straně výdajů a proti roku 2022 zhruba plus 70 miliard. To znamená, jenom ty dvě položky, zvýšení výdajů na obranu a zvýšení platby za úroky proti loňskému roku, budou příští rok plus 110 miliard korun výdajů. Přesto máme ambici snižovat deficity státního rozpočtu. To znamená, to snížení musí být proti roku 2022 vyšší než o 110 miliard korun, protože jinak bychom toho výsledku nedocílili.
Samozřejmě, můžeme vést debatu, pokud se shodneme na tom základním, zda potřebujeme snižovat schodky státního rozpočtu a stabilizovat veřejné finance. Pokud se na tom shodneme, je legitimní debata o tom, které nástroje k tomu zvolit, a na takovou debatu jsme jako vládní strany samozřejmě připraveni.
Z veřejných vystoupení, z průzkumů veřejných mínění, které publikují nezávislé instituce, z toho, jak se potkáváme s voliči, je evidentní, že naprostá většina občanů České republiky vidí jako prioritní úspory na straně státu. Myslím si, že s tímto názorem se potkáváme napříč politickým spektrem a my tomuto volání v našich opatřeních vyhovujeme a jdeme naproti. Proto budeme snižovat provozní výdaje, proto budeme rušit agendy, proto budeme snižovat celkový objem platů, proto budeme rušit či omezovat národní dotační tituly. To není úkol na jeden týden, jeden měsíc, jeden rok. Ptají se mě občas novináři, jestli to šetření bude pokračovat. Já to považuji za samozřejmost. Spravujeme peníze daňových poplatníků, takže to, abychom je vynakládali efektivně, je každodenní úkol všech, kteří na to mají vliv, a že na to mají vliv členové Poslanecké sněmovny, je bezesporu pravda, protože v mnohých zákonech bohužel přidáváme další mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Když se na ta čísla podíváme objektivně, zjistíme, že se zužuje prostor pro politický souboj, pro souboj programů, argumentů, idejí, protože pokud vám roste objem mandatorních a kvazimandatorních výdajů, logicky ten politický souboj spolu můžeme vést pouze do té částky, která není ani mandatorní, ani kvazimandatorní. A myslím, že je čas ten trend otočit a zvyšovat podíl těch ostatních výdajů, nezvyšovat mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Mnohdy na to, když projednáváme jednotlivé návrhy zákonů, zapomínáme. Sami naším vlastním rozhodnutím - všimněte si, že používám slovo my a nechci rozlišovat, jestli je to koalice, opozice, jestli to bylo minulé nebo současné volební období nebo předminulé - zvyšujeme podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů, a to já nepovažuji za dobré pro politickou soutěž, pro souboj programů a idejí. Právě proto jsem mnohdy, i když to není populární - ne vždy, ale mnohdy - proti automatickým valorizacím jednoho, druhého, třetího, čtvrtého, pátého, že to opět snižuje prostor pro politickou soutěž programů a idejí.
My jsme přesvědčeni, abych odpověděl na tu základní otázku, že ano, potřebujeme snižovat deficity státních rozpočtů, ano, potřebujeme stabilizovat veřejné finance, a větší důraz musíme klást na výdajovou stranu rozpočtu. Často slyším, že na výdajové straně rozpočtu tím, že nějaké výdaje omezíme, zasáhneme občany nebo firmy. No, to je pravda, ale stejně tak, když děláte nějaké opatření na příjmové straně, to znamená, zvýšíte daně, opět zasáhnete občany nebo firmy. Není tady žádný zdroj peněz, stát nemá žádné svoje peníze než ty, které vybere od daňových poplatníků - a nepleťme se, daňovými poplatníky nejsou pouze ekonomicky aktivní ať už fyzické osoby, zaměstnanci nebo firmy. Každý z nás, kdo nakupuje, je daňový poplatník, protože platí DPH v každém nákupu, bez ohledu na věk či sociální skupinu, do které patří. ***
