(21.00 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Je to velmi závažný argument, protože já se domnívám, že tento argument - nebo toto kritérium nebo tento faktor - není v té vaší plánované důchodové reformě takzvané vůbec brán v potaz. A to by mě taky zajímalo, co si o tom myslíte, nebo jestli vaši experti o tom uvažují a mají tady tento problém promyšlený, jak to bude, jak se to bude řešit tady toto. Skutečná reforma důchodů, která zabrání tomu, aby byl důchodový systém okolo roku 2050 v deficitu 5 % HDP, v dnešních cenách je to 300 miliard korun, jak ukazují současné projekce a výpočty, dlouhodobě na desítky let akceptovatelná stranami napříč spektrem a obyvateli této země, představuje vyřešení složitých navazujících problémů, které mám pocit, že vaše vláda nejen nechápe, protože se tady o tomto nezmiňuje, ale ani se pochopit nepokusí, protože není schopná tak rozsáhlé sofistikované práce.
Ke skutečné konsolidaci veřejných financí či spíše minimálně zastavení exponenciálního růstu schodku státního rozpočtu je nutný zásah do celého společenského modelu týkající se nejen Ministerstva financí, i práce, sociálních věcí, ale hlavně takzvaného zdravotně-sociálního pomezí. Tato komplexní změna systému vyžaduje systematické a masivní zapojení vědecké komunity nestranických odborníků a v neposlední řadě taky spolupráci opozice, pokud má mít ta reforma, nebo ty změny důchodů mají mít dlouhodobý jakýsi účinek.
My se zaměříme na předloženou reformu starobních důchodů, protože reforma největší části mandatorních výdajů tvořící systémový dluh se smrskla na změnu několika parametrů, nic víc. Já bych chtěl jako říct ještě další parametr, o kterém taky vaše reforma vůbec nehovoří, a to je závislost dožití na pracovním zařazení. Vy, já vím, že vy chystáte na podzim, že předložíte nějakou reformu, která se bude týkat pracovního zařazení, tak jak to bylo kdysi, že byly ty kategorie a tak dál, ale já si myslím, že by se to mělo tady tento problém nebo tento faktor by se měl podstatně více zohlednit a měl by se nějak tak intenzivněji zapracovat do celé té reformy, protože já jsem si vyhledal několik studií na toto téma - rozdíl mezi pohlavími, takzvaný life expectancy, a tam dochází - třeba ve španělské studii - k tomu, že rozdíl mezi manažerskou a rutinní prací, to znamená fyzickou prací, je 10 let u mužů a 11 let u žen ve věku 50 let a ve věku 70 let to dělá 8,7 let u mužů a 12,6 let u žen. Nevím, jestli - taky by mě zajímalo, jestli skutečně vaši experti, kteří vám radí nebo pomáhají se sestavováním důchodové reformy, tento faktor berou v potaz, čímž chci říci, že je zásadní problém mezi délkou dožití - a nejen délkou dožití, dožití ve zdraví - mezi ženami a muži, ale hlavně mezi takzvanými modrými (bílými?) límečky a fyzicky pracujícími lidmi.
Tento problém sledovali nebo studovali také v Německu, kde výsledky jejich studie je, pokud jde o zaměstnání, jejich výsledky poukázaly na sedmiletý rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší pozici. Rozdíl byl ve věku 40 let, ve věku 65 let byl větší u mužů než u žen. Ve Francii, ve studii francouzské, tam také došlo k dosažení rozdílu, že manuálně pracující trpí dvojím znevýhodněním, protože mají nejnižší a nejnezdravější očekávanou délku života u obou pohlaví. Kromě toho ženy vykazovaly větší rozdíly ve zdraví podle povolání, přestože zaznamenávaly menší rozdíly v naději na dožití. Evropský průměr z roku 2019, studie odhaduje očekávanou délku života ve věku 50 až 75 let podle profesních skupin a zjistili významné rozdíly mezi vyššími a nižšími pozicemi pracovními. Největší rozdíl byl zjištěn ve Finsku, kde muži i ženy ve vyšších profesních skupinách mohli očekávat, že budou 75 % svého zbývajícího života v dobrém zdraví, 47 % u mužů a 50 % u žen v nižších kategoriích, čili ten rozdíl je tam taky 25, pomalu 30 %. Ve Spojených státech a v Británii, to je studie z roku 2020, použili profesní skupiny k posouzení socioekonomických nerovností v naději dožití bez zdravotního postižení a dospěli k závěru, že v obou zemích mohou lidé z nejnižší profesní skupiny očekávat, že budou žít o 7 až 9 let méně bez zdravotního postižení než lidé v nejvyšší skupině ve věku 50 let. V Dánsku ve studiu z roku 2020 studovali rozdíly zaměstnání ve zdravé délce života, zjistili prakticky tytéž poměry. Populačně a věkově specifická úmrtnost podle pracovní pozice byla vypočtena pomocí evropským uznávaným... jakousi škálou a jedná se o náhodný vzorek přibližně 1,2 milionu lidí - to je španělská studie - což představuje 4 % španělské populace, a obsahuje administrativní informace o jednotlivcích, kteří buď platí příspěvky prostřednictvím daní, nebo pobírají sociální dávky, jako je podpora v nezaměstnanosti nebo starobní důchod. Datová sada má longitudinální design a obsahuje rozsáhlé informace o pracovním životě každého jednotlivce, čili ta studie byla velmi intenzivní, konkrétní, konkrétně o zaměstnání, o nezaměstnanosti, kategorii povolání, veřejných důchodech a roce úmrtí, pokud už zemřel. Byla použita mezinárodní standardní klasifikace povolání v jeho nejaktuálnější verzi, která je rozdělená, když jsem si to vyhledal, na deset stupňů. U nás platí takzvaná klasifikace zaměstnání CS-ISCO, která má 1992 položek, čili tady je nutná stratifikace dle zátěže fyzické a duševní práce.
Porovnáme-li dlouhodobý růst objemu mezd a platů v letech 2010 až 2022, pak vzrostl o 82 %. Teď navazuji na svoje předřečníky. Objem starobních důchodů se zvýšil ve stejné době o 57 %, hrubý domácí produkt se zvýšil o 70 %. Je patrné, jak růst mezd a platů předstihuje růst objemu vyplacených důchodů. Pokud je to tak, že příspěvky na důchodové pojištění jsou odvozeny podílem na objemu mezd a platů, pak by růst příspěvku na důchodové pojištění měl kopírovat růstu mezd a platů. Proč dochází k tomuto rozdílnému růstu? Proč roste objem vyplacených důchodů podstatně pomaleji, než roste objem mezd a platů v ekonomice, by mělo především být předmětem zkoumání. Já si myslím, že ty poslední tři roky, kdy došlo k prudkému nárůstu důchodů, které byly navázány na inflaci, není možno zabírat do dlouhodobých trendů.
O tom, jaká byla v našich podmínkách - nebo měla by být - úroveň tohoto podílu, studie mlčí a nedefinují, kde tato hranice leží, ale přesto vědí, jak jinak, že je ten systém, současný systém neudržitelný. Vzhledem ke struktuře výdajů domácností důchodců pak většina jejich výdajů je zdaňována DPH. Tak lze odhadovat, že zhruba 15 % z objemu důchodů zpětně přechází v podobě daní zpět do rozpočtu, může tedy jít zhruba o 100 miliard korun. V podstatě také platí, že se část důchodů takto samofinancuje, respektive se vrací do jiné kapitoly státního rozpočtu. Ovšem prognózovat vývoj HDP v obdobích na příštích třiceti až padesáti let, to je věštění z koule, protože tak vzdálená budoucnost má tolik nejrůznějších možných proměnných, že jen sotva lze stanovit, které z nich jsou ty správné. Navíc nikdo se nezabývá ani tím, že nejde o homogenní období, že tam bezpochyby budou výkyvy různé a tak dál. Přitom úvaha o vývoji podílu důchodu na HDP rozhodně nemůže obejít ani problém budoucí inflace, která může zase vzrůst. Spolehlivost takové úvahy je tedy velmi diskutabilní. To by možná ani nevadilo, kdyby si autoři podobných úvah byli vědomi podmíněnosti takovýchto propočtů a současně je nevydávali za něco, co je budoucí, nezvratné a je to skutečnost, která nepodléhá kritickému rozboru, a je to něco, o čem nelze vůbec diskutovat. ***
