(21.10 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Dnes čteme nejrůznější úvahy o tom, jak výrazně by zatížilo naše budoucí důchody ponechání současného způsobu valorizace. Zmíněné desítky nebo i stovky miliard mají sotva reálný pohled toho pohledu nebo z toho, co jsem momentálně zmínil. Udělejme si jen takovou malou extrapolaci dosavadních trendů za období 2015 až 2022. V tomto období rostl hrubý domácí produkt v běžných cenách průměrně ročně o 5,6 %, objem mezd a platů v průměru o 6,7 % a objem vyplacených důchodů o 4,65 % ročně průměrně. Pokud si tato čísla promítneme, extrapolujeme do roku 2030, a opravdu jde jen o extrapolaci, tedy pokračování dosavadního trendu, pak v roce 2030 by HDP dosáhlo 10 420 miliard, objem mezd a platů 3 850 miliard a objem vyplacených důchodů 763 miliard, tedy podíl důchodů na HDP by byl zase 7,3 %, jak je vlastně prakticky dnes. Můžeme si zvolit i jiné propočty. I ty ukážou, že se nám předkládají od politiků čísla, která jsou částečně cinknutá. Jejich řešení, které navrhují, je nejsnazší, protože nejsou schopni uhájit výběr daní a sociálního pojištění, protože existují kategorie budoucích důchodců, kteří platí jen minimum do důchodového fondu a spoléhají na solidaritu důchodového systému. Stejně tito politici nejsou schopni rozumně řešit ani výdaje státu na některé výdaje, a proto je pro ně nejsnazší snížit valorizaci důchodů a hájit ji tím, že je to v zájmu našich dětí do budoucna.
Právě na těchto údajích se ukazuje, jak důležité by bylo, kdyby existoval samostatný a relativně nezávislý státní důchodový úřad, který by mohl být solidní oponenturou nejrůznějším nápadům, které současná vláda předkládá. Statistický úřad zveřejnil údaje o růstu mezd v roce 2022. Průměrná mzda v tomto roce dosáhla 40 353 korun a meziročně stoupla o 6,5 %. Reálná mzda se ale snížila o 7,5 %. Když si to promítneme do let 2023, 2024, opravdu si myslíme, že i nadále bude klesat reálná mzda, že i letos zaznamenáme její pokles? Pokud se naplní některé úvahy o růstu inflace o 8 až 9 %, pak by reálná mzda při stejném růstu jako v roce 2022 klesla o 2 až 3 %. Podle údajů guvernéra České národní banky má být inflace v polovině roku příštího 2,3 %. Jenomže to také znamená pokles koupěschopnosti oproti roku 2021 o minimálně desetinu, a to už bude mnoho. To už dopadne natolik zásadně na životní úroveň rodin, že to vyvolá společenskou krizi. Oproti podobné situaci v počátku devadesátých let zde určitě není odhodlání takový pokles strpět a pak tu nejsou v rodinných rozpočtech takové rezervy, jaké byly v minulosti, a po současné proběhlé inflaci, kterou většina rodin hradila vlastně z úspor. Poroste v takové situaci ekonomika, nebo se rozvine krize?
Pokud vláda nebude bojovat proti inflaci všemi dostupnými prostředky a dovolí pokles životní úrovně všech vrstev obyvatelstva, pak na podzim budeme svědky společenské krize, která může mít velmi málo předvídatelné následky. Navíc je třeba brát v potaz ten fakt, že v roce 2027 bude přesahovat cena emisní povolenky cenu výroby elektrické energie ve fosilních elektrárnách. To znamená, fosilní elektrárny nebudou mít po roku 2027 vůbec důvod dál provozovat svoje zařízení. To znamená, pokud je zastaví, bude nedostatek elektřiny, cena půjde prudce nahoru a s tím také inflace, a do roku 2027 je dost blízko. Proto se domnívám, že bude nutno ještě do konce tohoto roku valorizovat mzdy, připustit rychlejší růst mezd a platů. To také vytvoří větší zdroje pro krytí důchodů. Prostě změna dosavadní pasivní politiky nečinného přihlížení k tomu, co se odehrává v národním hospodářství, je nevyhnutelná. Strukturální deficit 200 miliard a valorizace důchodů není příčinou, protože ten strukturální deficit - prakticky valorizace důchodů to tvoří minimální část - tento deficit vznikl zpětně z vratky daně. Hovoří se o zrušení superhrubé mzdy, zrušení daně z nabytí nemovitosti, což činilo 18 miliard, snížení DPH u ubytovacích služeb, kde je nižší DPH než u potravin, stravenkový paušál a tak dál. To jsou chyby vlády, z kterých plyne sekera zhruba 200 miliard korun. Další problém je neřešená inflace, která se promítá do valorizačních schémat. Vláda neudělala nic. Mohla využít zákona o cenách, mohla využít Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podívat se na marže různých obchodníků, nic z toho ale vláda neudělala, tak ji to očekávání doběhlo. Ministr Stanjura si asi myslel, že mu inflace přinese zvýšené příjmy do rozpočtu, a proto nechal inflaci běžet dál.
Důchodová reforma má řešit, jaký podíl bohatství společnosti připadne důchodcům. Jde o to, jaké bohatství společnost v budoucnosti vytvoří, což je zásadní, a jakým mechanismem tyto prostředky potom mezigeneračně rozdělí. Musíme vzít v potaz budoucí společnost, která bude silně digitalizovaná a robotizovaná, to znamená, produktivita práce výrazně vzroste. Nelze to vyloučit v této dynamické době vývoje technologií, ale bohužel nedá se na to spoléhat.
Zavedení vašeho nového investičního dlouhodobého produktu na spoření na důchod je údajně reakcí na varování o neudržitelnosti tuzemského důchodového systému. Samotný systém bude dál fungovat, ale bude se postupně snižovat náhradový poměr, tedy podíl výše starobní penze na posledním příjmu ze zaměstnání. Z relativně nižších důchodů bude stále těžší zajistit důstojný životní standard jak důchodového, tak zdravotního systému. Poroste v budoucnu i daňová a odvodová zátěž práce. To bude negativně ovlivňovat vlastní schopnost domácností na stáří si spořit. Přitom potřeba vlastních naspořených finančních prostředků v dalších desetiletích dramaticky poroste. Když si spořím, současně očekávám, že mi stát něco přidá, tak musím vědět, že stát na to musí mít. A kde by ty peníze vzal? Musí je vzít jinému a mně je dát. Ovšem ten druhý je musí mít, a jak je ten druhý získá, aby mu je stát na daních mohl vzít? Jednoduše tak, že ekonomika šlape jak švýcarské hodinky a že stát samotný rozumně hospodaří.
Jak se za Babišovy vlády snadno rozdávalo, obzvláště za covidu, jak se zde i ve světě lily do ekonomik prázdné peníze, jak se cíleně závratně zvýšila inflace, jak se vláda České republiky stala téměř ukrajinskou, tak je mi jasné, že to nemůže skončit dobře. Začínám se pomalu smiřovat s tím, že jsem zažil rudý socialismus a že ještě stíhám zažít i zelený komunismus, a každý komunismus znamená nedostatek a drahotu. Inflace požírající úspory a také tohle osekávání, že už stát nebude dávat to a to také ne, je podle mne jen začátek zákonitého ekonomického vývoje zugrund. O komunismu platí, že na jeho barvě nezáleží, takže na každého dříve či později dojde. Ale když vidíme vládu Petra Fialy, která má hlavně starost o to, jak dodat zbraně na Ukrajinu, podepsat dohodu o migraci, jakou péči má nyní o Istanbulskou úmluvu, tak od ní nic nemůžeme zvláštního čekat. Vysokopříjmové domácnosti, které si mohou dovolit odkládat více peněz, například na dlouhodobý investiční produkt, budou daňové zvýhodnění přirozeně více čerpat. Domácnostem, které se svými příjmy sotva vyjdou, dneska žijí z ruky do huby, jak se říká, vysoké limity na daňové odpočty příliš nepomohou. Ti, kdo nebudou mít na stáří naspořený dostatečný objem peněz a zároveň nebudou mít k dispozici rodinu, která se o ně postará, jednoduše spadnou, jak už tady řekla moje předřečnice, do sociálního systému a vznikne tlak na výdajovou stránku rozpočtu. Této situaci je žádoucí předejít už nyní a zpracovat skutečnou důchodovou reformu. ***
