Sám ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v rozhovoru pro server Peníze.cz loni v dubnu prohlásil, cituji - ten citát bude delší, takže já ho přečtu, a bude to celé citát pana ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky: "Nešel bych tudy - cestou zvyšování hranice věku odchodu do důchodu. Chápu, že se zvyšuje doba dožití, ale na druhou stranu si musíme říct, jaká je kvalita života ve vyšším věku. Chci jít cestou motivace. Říkám lidem, že pokud na to fyzicky i mentálně mají, ať pracují dobrovolně dál i v důchodovém věku, ale říkat to paušálně všem ve všech profesích podle mne nejde. Když je člověk po celém dospělém životě v práci opotřebovaný, roste pak i riziko pro lidi, kteří jsou na jeho práci závislí. Paušálně zvyšovat věk odchodu do důchodu tedy nechci." Konec citace současného ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který toto prohlásil loni v dubnu, kdy byl také ministrem práce a sociálních věcí. To byla tedy slova pana ministra Jurečky. Ale rok se s rokem sešel a pan ministr buď radikálně změnil názor, což je během tak krátké doby a v dospělém věku nepravděpodobné, anebo už tehdy nemluvil pravdu. Anebo ji neříká dnes? Každá z těchto variant je u vysokého ústavního činitele dost tristní a bohužel je to jev, který se v poslední době týká více členů vlády i jejího premiéra.

Když v SPD hovoříme o reformě důchodového systému, nemáme na mysli totální změnu jeho architektury od průběžného systému k fondovému, tedy k povinnému spoření na důchod v soukromých penzijních fondech. To naopak zcela jasně odmítáme. Jak jsem již řekl úvodem, máme na mysli komplexní reformu. V souvislosti s nastavením důchodového systému je dobré neustále zdůrazňovat, že takzvaný důchodový účet nebo důchodový fond je tvořen příspěvky těch, kdo platí důchodové pojištění ve výši, kterou stanoví příslušný zákon, a lidé si tyto příspěvky platí v dobré víře s tím, že někdy v budoucnu budou moci své prostředky, které do systému vložili, čerpat. Politici, ani ti ze současné asociální vlády, proto nemají žádný bianko šek, aby si s důchody dělali, co se jim momentálně zlíbí.

Zdůrazněme i onen pojistný moment, byť důchodové pojištění není stoprocentním pojištěním komerčního typu a nese v sobě částečně i rysy daně. V případě pojištění platí, že se pojišťujeme pro případ, že nastane nějaká pojistná událost. V případě důchodu je pojistnou událostí odchod do důchodu, respektive příchod stáří a omezené možnosti nebo nemožnost pracovat a pořizovat si obživu pouze prací, a v každém pojištění je to tak, že ono plnění z pojištění vždycky do značné míry závisí na tom, kolik si na toto pojištění platíme. Naše odškodnění, respektive pojistná událost, v tomto případě odchod do důchodu, pak závisí právě na výši pojistného, které si platíme.

Vládní koalice také často říká, že poměr starobního důchodu k průměrné mzdě je nebývale vysoký a vyžaduje snížení. Tak jen připomínám, že v roce 1990 byl průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda tehdy činila 3 286 korun. Průměrný důchod tedy tehdy představoval 53 % průměrné hrubé mzdy. To jen na okraj a na vysvětlenou těm, kteří mají problém se současnou výší podílu důchodu na průměrné mzdě, který dnes činí necelých 50 %. Takže 33 let po změně režimu nejsme ani na tehdejších číslech.

Ještě jedna poznámka k důchodovému systému jako celku. Důchodový systém tím, že nerozlišuje mezi jeho přispěvateli, významně znevýhodňuje rodiny vychovávající děti, které jsou následně budoucími přispěvateli do tohoto systému. Toto bychom měli okamžitě změnit a my v SPD to říkáme neustále. V poslední době na toto téma píše a publikuje velice zajímavé analýzy Pavel Rusý, statistik a sociolog. On mimo jiné říká, a je to jasná pravda, že průběžný důchodový systém je financován ze dvou, nikoliv pouze z jednoho zdroje. Prvním zdrojem je sociální pojištění, druhým, stejně nepostradatelným zdrojem je pak finanční a osobní investice do nové generace plátců. A na to se tady celou dobu snaží SPD upozornit, že tady je potřeba, aby stát investoval do toho, abychom měli dostatek nové generace plátců, abychom nastavili jasnou prorodinnou politiku, podporu slušným pracujícím rodinám, aby se nebály mít druhé, třetí dítě.

Uvádí se, že náklady na výchovu dítěte do osmnácti let jeho věku tvoří v dnešních cenách minimálně 1,5 milionu korun. Zohlednění tohoto zásadního principu ve vládních návrzích na změny v zákoně o důchodovém pojištění zcela absentuje, a přitom by to bylo možné učinit například prostřednictvím úpravy dosud fixního koeficientu ve výši 1,5 %, jímž se v procentní zásluhové části výměry důchodů násobí počet let pojištění a výpočtový základ odvozený z dřívějších příjmů. Pavel Rusý navrhuje změnu v tom smyslu, že by tento koeficient byl odlišný v letech, kdy člověk děti nevychovával a neživil, bylo by to například 1,4 %, ale za roky, kdy dítě živil, by se tento koeficient zvyšoval třeba o 0,2 % za každé dítě v daném roce vyživované. Takové řešení by zohlednilo zásluhu té části populace, která přispívá do průběžného systému jak platbou pojistného, tak výživou a výchovou nové generace. Navíc by šlo o úpravu vázanou na procentní výměru důchodů, a tudíž by z ní nemohli profitovat ti, kteří sice děti měli, ale nepracovali. Podstatné by bylo i to, že by se toto zohlednění podpory kontinuity průběžného systému promítlo do důchodu obou rodičů vychovávajících dítě, nikoliv pouze jednomu z nich.

K úvaze je v této souvislosti i odstupňování sociálního pojištění. Jeho systém dnes fakticky stanoví, že rodič vychovávající dítě platí sociální, tedy i důchodové pojištění, v podstatě i z té části příjmu připadajícího na výchovu jeho dětí. To nedává logický smysl ani morální opodstatnění na rozdíl od zdravotního pojištění, kde je to logické, neboť zdravotní péči čerpají i děti. Snížená sazba sociálního pojistného za každé vyživované dítě by rodinám významně pomohla právě v době péče o dítě a snížila by se tak i mnou zmiňovaná ekonomická diskriminace rodin s dětmi.

Mnozí politici, opět zejména ti vládní, se nám snaží vsugerovat myšlenku, že důchod je nějakým státním darem. Možná jde o souběh neznalosti a skutečnosti, že penze jsou de facto vypláceny ze státního rozpočtu. Právě tato skutečnost pak mnohdy vede k tomu, že důchody se bohužel stávají jakousi hračkou pro politiky na úkor jejich příjemců, a naprosto nemístně a nebezpečně. Důchodci, kteří se vládní a politické zvůli nemohou bránit, jsou v tomto ohledu snadným terčem asociálních politiků bez skrupulí. Jde o cynismus nejhrubšího zrna, který společnost rozděluje a může někdy vyvolávat až závist či nenávist k důchodcům jakožto k těm, kteří mohou za nedobrou ekonomickou a rozpočtovou situaci, a za někoho, koho musíme nedobrovolně sponzorovat. Tento falešný a zlý koncept musíme se vší rozhodností odmítnout. V SPD říkáme jasně: důchodci nám nic nedluží, naopak to my dlužíme jim.

Vyzývám vládu, ať přestane přemýšlet o tom, jak současné či budoucí důchodce okrást, a raději pojďme pracovat na tom, jak náš důchodový systém změnit, a současně s ním i ekonomiku státu, posílit jeho příjmy a vrátit mu jeho roli garanta sociální jistoty pro bezmocné a staré lidi. Hnutí SPD nepodpoří vládní návrhy na faktické okradení současných i budoucích důchodců.

Závěrem bych chtěl poděkovat panu ministru Marianu Jurečkovi, protože je skutečně asi jediným ministrem Fialovy vlády, který oslovil i nás jako opozici, a došlo k několika schůzkám, které byly velmi konstruktivní. Bavili jsme se věcně na odborné úrovni, přizvali jsme si vlastní experty a já si myslím, že u tak důležité věci, jako je změna důchodů, byť my jako opozice jsme neměli šanci naše návrhy prosadit a prosazovat, tak že jsme také součástí debaty, že máme informace, můžeme k tomu dávat oponentní stanoviska, za to patří panu ministrovi dík. A těšíme se na další schůzku, která byla avizována někdy v červenci, že budeme moci dále být součástí těch jednání, abychom prostě měli informace, protože jsou to změny, které se samozřejmě budou dotýkat - jsou v horizontu i dalšího volebního období, i dalších volebních období, takže si myslím, že bychom o těchto věcech, ať s nimi souhlasíme, nebo ne, měli vzájemně komunikovat. Takže děkuji za pozornost a to je z mé strany vše. (Potlesk poslanců hnutí SPD.) ***