(15.40 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Ale vládní návrh jde v tomto směru mnohem dále, než je nutné. Uvědomme si rovněž, že občané do předčasného důchodu v drtivé většině případů nejdou proto, že už pracovat nechtějí a že se nějak výrazně těší na dobu, kdy jim měsíční příjem klesne více než o polovinu, je tomu naopak proto, že ze zdravotních důvodů již pracovat nemohou, anebo o práci přišli a novou nemůžou, zejména v některých regionech, nalézt. Protože lidé těsně v předdůchodovém věku jsou podle řady analýz na pracovním trhu v nejtěžší pozici. Anebo žádají o předčasný starobní důchod zejména v poslední době i proto, že se oprávněně obávají asociálních změn v důchodovém systému ze strany současné vládní koalice a chtějí tak zachránit, co se ještě dá a mít alespoň nějakou jistotu ve své životní situaci a ve stáří.
Tato motivace se tímto vládním návrhem ještě posílí a povede k dalšímu zahlcení již tak velice zatížených nebo přetížených poboček České správy sociálního zabezpečení, které kvůli tomu nestíhají vyřizovat žádosti o důchod v zákonné lhůtě, což působí nastávajícím důchodcům obrovské finanční a další problémy. K tématu předčasných důchodů a údajné nutnosti zásadních změn v jejich nastavení z hlediska rozpočtových dopadů ještě doplním jedno velice důležité a zásadní tiskové vyjádření mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí Jakuba Augusty z počátku dubna letošního roku. Vyjádření, které bohužel zapadlo. Takže co řekl tedy tiskový mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí, které vede právě současný ministr Marian Jurečka z KDU-ČSL.
A jde možná pouze o nechtěný argument nikoliv na podporu vládního postupu, ale o argument ve prospěch přístupu SPD k této problematice. Dle tohoto vyjádření ministerstva totiž cituji: "Trvalé snížení a krácení důchodů u předčasných penzistů v současné podobě pokrývá náklady, které tito důchodci pro stát představují. Například v únoru roku 2023 bylo vyplaceno celkem 684 000 starobních důchodů, které byly trvale kráceny, protože byly přiznány před dosažením důchodového věku. Z pohledu dopadů do rozpočtových výdajů představují ti, kteří odešli do starobního důchodu předčasně a zatím nedosáhli důchodového věku, dodatečné náklady cca 800 milionů korun měsíčně. Na druhou stranu u těch, kdo již důchodového věku dosáhli, jsou v důsledku krácení předčasných důchodů výdaje nižší, než kdyby odešli až při dosažení důchodového věku. Tato úspora je přitom přibližně dvakrát vyšší, než náklady na důchody vyplácené před dosažením důchodového věku a kompenzuje i potenciální ztracené odvody na sociálním pojištění, které by jinak osoby v předčasném důchodu do dosažení důchodového věku odváděli, pokud by do předčasného důchodu neodešli". Konec citace.
To je opravdu mimořádně řekl bych důležitý citát Ministerstva práce a sociálních věcí pana ministra Jurečky. Protože samo ministerstvo jasně přiznává ústy svého tiskového mluvčího, že předčasné důchody - a to ani v době, kdy o ně žádá vysoce nadprůměrný počet osob oproti předchozím letům, nepředstavují pro náš stát z hlediska rozpočtové bilance žádný problém. Naopak. Stát tím z dlouhodobého hlediska ještě ušetří. A samo ministerstvo to přiznává. Takže změna v jejich nastavení naprosto nutná není. A jde jen o jeden střípek z mozaiky vládních kroků směřujících proti celoživotně poctivě pracujícím občanům. To samé platí o vládním záměru na snižování budoucích valorizací důchodů. To je pro nás nepřijatelné principiálně, sociálně i hodnotově. Spravedlivý mechanismus mimořádných valorizací je totiž jedním ze základních rysů a charakteristik podstaty průběžného penzijního systému, jelikož dlouhodobé nastavení i neměnnost podoby jeho klíčových parametrů jsou i určitou formou dlouhodobé společenské smlouvy.
Jakýkoliv odklon od platných pravidel v důchodové oblasti, který má podobu okrádání důchodců, pak podrývá důvěru občanů v penzijní systém jako takový a tím i jeho motivační roli, včetně ochoty občanů odvádět důchodové pojištění. A tohoto jevu jsme právě vinou Fialovy vlády svědky v přímém přenosu. A právě toto nejvíce ohrožuje stabilitu našeho důchodového systému a působí to jak proti jeho ekonomické efektivnosti, tak i proti samotným základům přirozené společenské a mezigenerační sounáležitosti. Když hovoříme o vládních návrzích na změnu v systému valorizací důchodů, tedy v překladu o vládních plánech na jejich výrazné a trvalé snížení, a tedy o plánech na trvalé snížení důchodů, což vláda plánuje u nových důchodů od roku 2026 ještě prohloubit tím, že jejich budoucí výpočet se stane nevýhodnějším, než je ten současný, musíme také velmi nahlas říci, že důchod není žádnou řadovou sociální dávkou, natož žádným milodarem od státu.
Je to naopak pojistné plnění svého druhu, které si jeho příjemci za desítky let velmi tvrdě odpracovali a předplatili. A žádná vláda, ani ta současná, nemá právo jeho podmínky měnit v průběhu hry a toto plnění snižovat a vylepšovat si tak na úkor důchodců katastrofální rozpočtový schodek a státní dluh, který není zaviněn důchodci, ale z největší části právě diletantismem této vlády, tedy Fialovy vládní pětikoalice. Prognóza vývoje a udržitelnost našeho důchodového systému, stejně tak jeho budoucí nastavení, a všechny případné změny, musí být zásadní otázkou politické debaty současnosti a debaty odborné, věcné a férové, kdy budeme řešit záležitosti a problémy skutečně podstatné a říkat pravdu sobě a hlavně občanům. Proto musíme i říci, že největší zátěží bude náš penzijní systém vystaven zhruba v letech 2035 až 2055, kdy se během deseti let zvýší podíl osob ve věku nad 65 let zhruba ze 2 na 3 miliony osob, tedy tempem 100 000 nových důchodců ročně.
Pak se z hlediska stability průběžného systému situace zase začne významně zlepšovat, a to i při setrvalém demografickém vývoji, který není ideální, a my v SPD usilujeme o jeho změnu prostřednictvím efektivní prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách. I to je potřeba v debatách o českém důchodovém systému a jeho možných změnách na rovinu říkat. A nestrašit občany tím, že nebude na důchody, že jsme odsouzeni k trvalému prohlubování deficitu důchodového účtu. Není to pravda. A tady mě samozřejmě velice nemile překvapilo, že právě KDU-ČSL, které vede předseda KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který se před volbami zaštiťoval prorodinnou politikou, tak právě jste to vy, kteří v podstatě podporují ty změny v tom konsolidačním balíčku, kdy rušíte rodinám s dětmi školkovné, omezujete slevu na pracujícího manžela, manželku a tak podobně, to znamená v podstatě je to rána na solar. Všem slušným pracujícím rodinám s dětmi a místo abyste je podpořili, tak jim vlastně ten život ještě zdražujete a ztěžujete.
A je to i naprostá rezignace na jakoukoliv aktivní ekonomickou, hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku a odpovědnost ze strany státu, respektive vlády, jakékoliv vlády. Nejsme ani odsouzeni k jedinému možnému řešení ohledně parametrických změn v důchodovém systému, kterým je v podání politiků vládní koalice zvyšování hranice věku pro nárok na odchod do starobního důchodu. Není tomu tak. Administrativní, arbitrární a nucené prodlužování doby odchodu do důchodu i podle mnoha ekonomů a expertů na důchodovou problematiku nejen, že nic neřeší, ale hlavně současně v podstatě likviduje možnost postupně zavést systém účinných motivací k prodloužení doby dalšího dobrovolného - s důrazem na toto slovo, výdělečného uplatnění seniorů. Dobrovolného výdělečného uplatnění seniorů. Což je ekonomicky z pohledu zvyšování příjmů státního rozpočtu skrze výběr důchodového pojištění řádově mnohem výhodnější postup, než mechanické kontraproduktivní zvyšování věku odchodu do důchodu od stolu.
Odborně se podpoře dobrovolné práce v důchodovém věku říká postgraduální důchodový bonus. A my bychom jej realizovali například tak, že bychom dobrovolně pracujícím seniorům odpustili daň z příjmu a významně bychom ji současně zvýšili koeficient, který jim každoročně zvedne výměr jejich důchodu, tak aby to působilo silně motivačně. ***
