(16.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
A tady u toho se musím tedy opět zastavit, protože samozřejmě už vidím zlé jazyky, které řeknou: No, na Slovensku nedopadlo ani jedno referendum. No, Slováci samozřejmě, když už si ten zákon o referendu udělali, což je chvályhodné, ale zároveň tam nasadili tak vysoká kvora, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, ta situace je tam skutečně taková, že zákon o referendu mají, ale mají tak vysoký počet podpisů pro svolání referenda a tak vysoké kvorum účasti u toho referenda, nadpoloviční většina oprávněných voličů, že tam žádné referendum neplatilo. Protože to je opravdu neuvěřitelný. Takhle, z mého pohledu samozřejmě jako že prosazujeme tu přímou demokracii, aby byla zavedena tady na té celostátní úrovni, tak samozřejmě je lepší aspoň nějaký zákon o referendu než žádný. No to určitě, to v každém případě. Nicméně vidíme, jaké je to na tom Slovensku ve finále tristní, protože ti politici sami vlastně znechucují voliče tím, že dali tak vysoká kvora a že vlastně žádné referendum tam reálně nemůže platně proběhnout. Takže 350 000 podpisů, to se tam párkrát podařilo sesbírat, ale samozřejmě je tam nadpoloviční většina oprávněných voličů, účast, tak to samozřejmě je špatně. A ti politici popírají sami sebe a vlastně se vysmívají lidem. Protože si vezměte, že když se hlasuje o politicích samotných, to znamená ve volbách, tak třeba volební účast ve volbách, třeba v krajských volbách je kolem 40 %, ve volbách do Evropského parlamentu dokonce 18 %, tuším, že byla volební účast v minulosti, ve volbách do Senátu v druhém kole je účast dokonce pod 10 %, devět a takhle. Takže když politici sami chtějí být zvoleni, tak kvorum není žádné účasti občanů, aby prostě ten politik byl v každém případě zvolen, ale když občan má rozhodnout, tak mu najednou nasadí vysoké... má o něčem rozhodnout místo toho politika, tak mu tam nasadí vysoké kvorum, aby o ničem rozhodnout nemohl. Takže to samozřejmě na tom Slovensku opravdu není jako dobrý stav z tohoto pohledu, protože opravdu tam dochází k tomuhle protikladu, kdy vlastně politici sami uznávají volby, kde je třeba volební účast násobně nižší, než vyžadují po občanech v případě účasti u referenda. A to je špatně. To si samozřejmě protiřečí.
Proto nejenom z tohoto důvodu by bylo dobré, aby u toho celostátního referenda - a tak to navrhuje SPD původně, teď jsme tam dali 20% účast, ale to je samozřejmě... také se snažíme být hodně nízko, ale znovu jsem říkal, to jsem tam dal jenom z toho důvodu pro toto volební období, abychom trošku aspoň přesvědčili někoho z vás, aby na ten zákon o referendu kývl, abyste to pustili přes první čtení aspoň a ve druhém čtení holt aby to byl nějaký politický kompromis. Vlastně i z hlediska toho, že u voleb žádné kvorum není a že i jeden člověk může zvolit senátora na šest let. Ano, jeden člověk může zvolit senátora. A jeden člověk může zvolit prezidenta v České republice, pakliže ostatní nepřijdou k volbám. Takže tam žádné kvorum není. A to já říkám, to je v pořádku, tak to prostě je. Ale najednou u referenda chcete vysoké kvorum. To opravdu nemá logiku, protože ten hlas toho občana má přece úplně stejnou váhu, ať je v jakékoliv situaci. To je demokracie prostě, tak to prostě je. Ale vy prostě jako politici jiných stran, vám se hlas občana hodí v situaci, kdy vás někam volí, ale když ten stejný občan chce o něčem dalším rozhodnout, tak už najednou ho pošlete někam a vlastně se obracíte k němu zády.
Jinak slovenská právní úprava nezakotvuje povinnost následného ověřování pravosti podpisu. Takhle to vidíme i my a také to tak navrhuji mimochodem. Ale to ne že bych se tady inspiroval slovenskou úpravou, jak jsem říkal, ono je to i v těch jiných zemích. Dál samozřejmě je - možnost lidové iniciativy v návrhu zákona prostřednictvím referenda není Ústavou Slovenské republiky vyloučena.
Pojďme se podívat tedy, ještě mi zbývá jedna sousední země, tak asi tušíte, která to je, a je to Polsko, o té jsem ještě nehovořil. Právní úprava referenda je v Polsku zakotvena v čl. 62 a čl. 125 polské ústavy a zákoně č. 57 o celostátním referendu. Je rozlišováno mezi referendem obligatorním a fakultativním, ke kterému se vztahují níže uvedené informace, které uvedu. V rámci fakultativního typu referenda můžou být řešeny věci zvláštního významu pro stát, kromě záležitostí výdajů, příjmů, obrany státu či amnestie. Minimální počet podpisů pro vypsání referenda je 500 000, přičemž pro platnost referenda je nutná účast nadpoloviční většiny oprávněných voličů. A polská právní úprava zakotvuje povinnost následného ověřování pravosti podpisů, čl. 63 zákona č. 57. A teď se ale samozřejmě zastavím u těch 500 000 podpisů. Zase by někdo mohl říkat - 500 000 podpisů. Vidíte, tam je 500 000 podpisů, to je hodně, byste mohli říkat. Protože, vidíte, řeknete no tak tam dáme ještě víc podpisů. No jo, jenomže vy si neuvědomujete, zase ti, co by tohleto říkali, a už tady někoho bych viděl, že Polsko má čtyřikrát víc obyvatel než Česká republika. Takže v přepočtu na počet obyvatel je těch 500 000 podpisů v Polsku nízký. Správně nízký. Já když jsem navrhoval v tom mém návrhu zákona o referendu v minulém volebním období 100 000 podpisů, tak tady se předhánělo ČSSD a hnutí ANO a další, aby tam dávali monstrózní počty podpisů, aby žádné referendu nemohlo ve skutečnosti proběhnout. Ale 100 000 podpisů - Česká republika má čtvrtinu obyvatel než Polsko. Takže vlastně Polsko, když to vydělíte čtyřmi, tak je to něco přes 100 000 podpisů. Takže takhle je to potřeba vidět. Je to potřeba vidět v celkovém kontextu. Takže to, co navrhuje tady SPD, tak je ještě vůči těm odpůrcům referenda z řad tady politických stran... se snažíme být velmi jako přísní (vstřícní?), abyste to aspoň nějak odsouhlasili. Ale správný návrh byl ten můj původní, kdy jsem navrhoval 100 000 podpisů. To byl správný demokratický návrh. Tenhleten, co předkládám v tomto volebním období, je také demokratický, protože máme jenom 20 poslanců ze 200 a potřebujeme tady 120 pro návrh o referendu, je to ústavní změna, tak samozřejmě jsem v těch parametrech nějakým způsobem ustoupil. Ale koukám, že to stejně s těmi poslanci ostatních stran ani nehne.
Jinak ta polská právní úprava je zajímavá v tom, že zakotvuje tedy tu povinnost následného ověřování pravosti podpisů. Možnost lidové iniciativy návrhu zákona je zakotvena v čl. 118 polské ústavy a zákonem č. 62 o výkonu legislativních iniciativ ze strany občanů. Následné použití je podmíněno schválením ze strany parlamentu.
No, ještě tedy budu hned pokračovat, teď jsem si vzpomněl na jednu věc v téhleté souvislosti. Nestačil jsem zase věřit svým očím. Já jsem myslel, že už mě tady paní Pekarová Adamová z TOP 09 nemůže ničím překvapit, ale vlastně tady říká úplně stejné hlouposti, jako říkají Piráti, kteří tady šířili zprávu, že prý to, když tady opozice dlouho mluví, kolik stojí hodina jednání Sněmovny. A říkali to tak, že jak my tady ještě stojíme peníze. A teď paní Pekarová Adamová v médiích řekla před pár dny, vykalkulovala hodinu jednání Sněmovny, teď nevím na kolik, ale bylo tam zase nějaké číslo. Já nevím, jestli do toho započítala to luxusní BMW sedmičkové řady, státní, se kterým jezdí, a jestli do toho započítala také toho osobního číšníka placeného z veřejných peněz, který jí nosí jídlo. To nevím, jestli do toho započítala, já myslím, že ne, protože ona si tam vždycky počítá, co chce. A ten další luxus, kterým ona se obklopuje z veřejných peněz. Ale v každém případě je to neuvěřitelný, co si už jako dovoluje, dovolují zástupci vládní pětikoalice. ***
