(12.40 hodin)
(pokračuje Rudolf Salvetr)
Co mně však vadí na projednání této věci, je obrovská míra agresivity, která kolem toho vznikala a vzniká. Je až neuvěřitelné - myslím si, že někteří z vás toto také říkali - že vám najednou do mailu začne chodit: Jak jste si vůbec dovolili nehlasovat pro zařazení na program? Jak to, že jste pro tu normu nehlasovali? A už vůbec nemůžu slyšet věci o tom, že tady někdo z někoho dělá občany druhé kategorie. To sem prostě nepatří a stejně tak sem nepatří - a toto zmíním - vystoupení, kterého jsme tu byli svědky, vaším prostřednictvím, od pana kolegy Exnera o nálepkování východ-západ. To vystoupení bylo prostě čistě východní, ale myslím si, že se přes to můžeme velmi snadno přenést.
Myslím si, že jsme všichni schopni nalezení určité shody, a to bychom pominout neměli. Shodu vidím v tom, že bychom měli společně napravit právní předpisy tak, aby jeden z tohoto páru, pokud postihne druhého neštěstí, nestál před problémem, že vybudovali spolu majetek, že se nemůže dozvědět informace o jeho zdravotním stavu a další potíže, které by s tím mohly být spojeny. To si myslím, že je náš jednoznačný úkol, a předpokládám, že na tom tady dozajista nalezneme shodu.
Ale to, jak jsem začínal a říkal jsem o tom měnění názorů, změnit názor neznamená na druhou stranu dělat kotrmelce anebo se stavět na hlavu. A proto prosím pojďme hledat shodu i na tom pojmu. Je to asi ta poslední věc a pro tu já osobně jinak hlasovat ochoten nejsem. Myslím si, že západní společnost žije také na nějakých tradičních kořenech, které bychom neměli opomíjet, a prostě manželství je muž a žena. A protože pojem registrované partnerství, přiznám se, je příliš administrativní a technicistní a nelíbí se mi, pojďme hledat shodu i na jiném, možná přívětivějším vyjádření. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk některých poslanců napříč sálem.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Vojtko. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně, abych se připojil k podpoře manželství pro stejnopohlavní páry.
Během diskuse tady zazněla řada silných příběhů, které ukázaly, co to prakticky znamená a jakým způsobem může narovnání práv zvýšit kvalitu života občanů této země, protože samozřejmě lidé, kteří mají homosexuální orientaci, jsou plnoprávnými občany této země. Zaznamenal jsem tady ale také řadu argumentů s odkazem na tradici. Tradice si osobně velmi vážím a vnímám její hodnotu. Naše vlastní historie nám ale zároveň ukazuje, jakým způsobem se tradice během času proměňují. Můžeme se podívat třeba na volební právo pro ženy, ale našli bychom spoustu dalších příkladů i v majetkových právech nebo trestech. Nemáme trest smrti například, který dříve byl také považován za tradiční a normální věc.
Ač nejsem právník, myslím si, že je vhodné se v tomto smyslu odvolat i na jeden ze základních principů z Listiny základních práv a svobod, jednoho z našich základních ústavních předpisů. V hlavě 1 čl. 3 se říká: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení." I když se toto ustanovení samozřejmě netýká přímo manželství pro stejnopohlavní páry, lze mu rozumět podle mého názoru i zcela obecně jako hodnotovému vymezení a troufnu si říct, že já osobně - a myslím si, že i řada z nás - ho bude určitě považovat za jeden z pilířů naší kultury, země a demokracie. Je tedy zcela pochopitelné očekávání, že to bude patřičně aplikováno ve všech významných oblastech práva a života. Proto vnímám narovnání práv i pro stejnopohlavní páry jako důležité téma naplňující tento princip a naše politická debata by měla vést k tomu, jak toho dosáhneme co nejlépe včetně k tomu příslušejících povinností, protože tady samozřejmě nejde pouze o právo, ale jde i o s tím související povinnosti.
Myslím si, že v tomto kulturním a hodnotovém zakotvení nám může být inspirací i mezinárodní srovnání. Jednoznačným trendem v zemích, které jsou nám kulturně blízké, nebo mohou být dokonce naším vzorem, je právě manželství i pro stejnopohlavní páry. V minulých deseti letech těchto zemí výrazně přibývá a nezaznamenal jsem u nich naplnění žádných katastrofických scénářů. Prostě se proměnily a já věřím, že k lepšímu. Změna je prostě život. Dovolte mi pro ilustraci v abecedním pořadí vyjmenovat všech 34 zemí, které obdobnou změnou prošly. Jsou to Andorra, Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Dánsko, Ekvádor, Finsko, Francie, Chile, Irsko, Island, Jihoafrická republika, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Lucembursko, Malta, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tchaj-wan, Uruguay, USA a Velká Británie. A vy si prosím udělejte obrázek, zda mezi tyto země chceme patřit i my.
Mám rád data a čísla a neustále se tady opakuje jeden argument, ke kterému jsem si konkrétní čísla a data našel. Jedná se o absenci vzoru druhého pohlaví v rodině. Nikterak to nechci bagatelizovat a určitě pro rodiny, kterých se to týká, je to velká výzva, pokud mají třeba jenom jednoho rodiče anebo by měly rodiče, které mají stejné pohlaví. Z dat Českého statistického úřadu ale plyne, že neúplných rodin je u nás už teď 14 %, to znamená, že zhruba 430 000 rodin v této zemi má pouze jednoho rodiče a chybí ten druhý vzor. To ale přece neznamená, že tenhle problém nemá řešení. Máme tady spoustu rodin, které si to dokážou vyřešit právě třeba tím, že mají zástupce dalšího pohlaví v širší rodině. A stejně tak nemůžeme předpokládat, že i manželstvím pro stejnopohlavní páry, případně rodinám, kde mají rodiče stejného pohlaví, se tohle bude úplně vyhýbat. Přece také mají další příbuzné a ty vzory mohou poměrně dobře, myslím si, nahradit jiným způsobem.
Na závěr bych rád také upozornil, že rozhodování, které nás čeká, ovlivní především budoucnost a mladou generaci. Proto berme v úvahu i postoje právě mladých lidí, které jsou k stejnopohlavním sňatkům velmi kladné, a vyjděme prosím vstříc společnosti, která je tolerantní a rovná ve svých právech, ale i v povinnostech pro všechny. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Následně vystoupí pan poslanec Feranec, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, dovolte i mně říct několik málo vět k této tematice. První věc vysvětlím. Já jsem hlasoval pro zařazení toho bodu na pořad jednání. Pochopitelně hlasoval jsem pro to, protože za a) už to tady leží dlouho - jestli to je šestým rokem, to už si nepamatuji přesně, za b) minimálně je to vnímáno jako určitý společenský problém, který je potřeba řešit. Já to respektuji, proto jsem hlasoval, ale hlasoval jsem i pro zařazení takzvané ústavní ochrany manželství, protože jak už tady bylo řečeno, vnímám to jako dvě strany jedné mince. A i lidi, kteří si myslí, že je potřeba chránit ústavně, mají právo vystoupit, mají právo říct svůj názor. Z toho nakonec vznikne nějak... (nesrozumitelné). Tak jenom krátké vysvětlení. ***
