(12.50 hodin)
(pokračuje Milan Feranec)
Už tady padlo, podstata zákona je hlavně změna občanského zákoníku, zejména paragrafu, který definuje manželství, plus nějakých dalších paragrafů občanského zákoníku a dalších - myslím, že tam je pět zákonů, o důchodovém pojištění, o evidenci obyvatel, o matrikách, jménech, příjmeních, registrovaném partnerství a o specifických zdravotních službách.
Já mám k tomuto zákonu dvě skupiny výhrad. První výhrada je dejme tomu technická. Mimochodem, vláda, když přijala k usnesení, zaujala neutrální - rozumím tomu, je to politické rozhodnutí, je to neutrální, nicméně bylo tam upozorněno na určité technické nedostatky tohoto zákona nebo tohoto návrhu. Jasné, asi jsou řešitelné v rámci druhého čtení. Nicméně jednu věc: právníci asi znají termín ASPI - automatizovaný systém právních informací, všichni ho máme k dispozici - a když jsem si tam zadal, do ASPI, pojem manželství a podíval jsem se, v kolika účinných právních předpisech je řešeno, bylo jich asi 366, z toho asi stovka zákonů. Nejsem si úplně jistý, jestli navrhovatelé podchytili každou změnu. Pochopitelně je to velmi náročná práce, spíše bych to viděl - takovou změnu, která tak zásadním způsobem mění náš právní řád - na vládní návrh se všemi připomínkovými místy a tak dále, nicméně stalo se. Takže první věc, to jsou určitě pochybnosti technické o úplnosti, správnosti toho zákona.
Ale potom je věcná stránka a ta věcná stránka - když bych měl vyjádřit ve zkratce svůj pohled na tuto záležitost, tak jsem nepochybně pro, ať se nějakým způsobem narovnají práva stejnopohlavních párů. Děkuji předkladatelům, že zpracovali tu rozdílovou tabulku, je velmi zajímavá - patrně nepostihuje úplně všechny oblasti, ale skutečně je velmi zajímavá a se spoustou věcí budu souhlasit, určitě včetně toho takzvaného přiosvojení, včetně informace o zdravotním stavu, majetku a tak dále, takže určitě ano. Ale já si myslím, že cesta, jak zajistit více práv, je právě řešení toho obsahu - řešit jednotlivé zákony, kde z nějakých důvodů ta práva nejsou stejná, řešit obsah.
Obávám se, že trošku řešíme formu, a já to nikomu nevyčítám, ale mně to přijde, že i vášniví podporovatelé - dostáváme ty maily - jdou tou cestou buď všechno, nebo nic. Nejsem si jistý, jestli je to správný postup - nebo za mě ne. Takže na jedné straně říkám: ano, jsem pro více práv, ale řešme ten obsah. Na druhé straně jsem a budu setrvávat v postoji, že manželství je určitý institut speciální, nebo tak důležitý, tak důležitý, že si určitou ochranu zaslouží. A já tomu říkám zkráceně, má zůstat ten milimetrový rozdíl mezi manželstvím a - teď já nechci říkat - partnerstvím, registrovaným partnerstvím, to je jedno, a proč má zůstat? No protože na tom je postavena naše společnost.
Pochopitelně, můžeme se dohadovat, jak velký má být ten milimetr, tak jak bylo ve středověku, byl pražský loket a olomoucký loket a nevím jaký prostě, každý může mít na to trošku jiný názor, ale jsem přesvědčený o tom, že to má zůstat, z mnoha dobrých důvodů. Opakuji znovu, na tom je naše civilizace postavena.
A možná přijde doba, kdy rodina se bude formovat jinak. Pamatuji si kdysi - nebo pamatujete - polský film Sexmise, kde se děti vyráběly nějakým jiným způsobem? Možná tato doba nastane, ale já jsem přesvědčený, že dnes nenastala, minimálně ve vnímání společnosti. Každá společnost, každá generace unese nějaké procento, nějakou velikost změn společenských. Obávám se, a teď mluvím za sebe a mluví za mě asi moje výchova, zkušenosti, pohled na svět, že tato změna je příliš velká. A tím nevylučuji, že to nastane.
Takže já bych skutečně byl radši, ať tady řešíme obsah tohoto zákona, konkrétní práva, a chápu, že bude velká debata například o osvojení, teď nemyslím přiosvojení, ale osvojení, a budou tam různé názory a rád bych slyšel názory i odborníků, psychologů a tak dále. A toto je podle mě cesta, jak tato práva narovnat. Takže závěrem, já návrh tohoto zákona, jak je předložen, nepodpořím a opakuji znovu, můj názor je, že má zůstat ten milimetrový rozdíl mezi manželstvím a jiným druhem partnerství. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.
Než začnete, načtu jednu omluvu: omlouvá se paní Mračková Vildumetzová Jana od 12.45 hodin z rodinných důvodů. Máte slovo, prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já mám k tomuhle celkem jasný, neměnný, konzistentní názor, ale dovolím si několik poznámek, možná i nabídnout jiný úhel pohledu.
Za prvé, mě trochu mrzí, že nás je tady tak málo v sále, protože jak říkám, tohle je jedna z mála věcí, kde i tou argumentací, i tím, jak tady vystupujeme, i tím, co říkáme, i tím, jak někteří nálepkují, můžeme ovlivnit ty, kteří na to nemají silný názor. Já to vnímám tak, že tady třetina je rozhodně proti, že to nepodpoří, třetina je pro, třetina se rozhoduje a záleží na tom, jak se povede ta debata, jak bude kultivovaná ta debata, jaké zazní argumenty.
Na rozdíl od jiných zákonů, třeba vládních nějakých norem, které... i když tady může člověk mluvit jak Jan Zlatoústý, tak je to úplně jedno, že ano, protože stejně to koalice podpoří a opozice má menšinu. Tady v tomhle případě si myslím, že se můžeme navzájem nějak obohatit a přesvědčit, a přesto nás tady teď sedí asi třicet pět nebo kolik. Tak to je první poznámka. ***
