(11.20 hodin)
(pokračuje Romana Bělohlávková)
A to, co tam není a pro co nikdy ruku nezvednu, je to, aby zde byla uzákoněna možnost adopcí dětí, protože se obávám, že v této zvláštní, chaotické době ve chvíli, kdy bychom povolili adopce homosexuálním párům, tyto páry budou mít přednost před heterosexuálními žadateli. A vím, proč to říkám, protože opravdu mám svoji zkušenost z napadání, z homofobie, z tmářství a ze středověkých postojů.
Takže když to shrnu: přirozený řád světa nezměníme, ať už manželství pro všechny přijmeme, nebo nepřijmeme. Děti, které vyrůstají v homosexuálních rodinách, budou jistě touto výchovou poznamenány. A jaký dopad to bude mít na příští generace, se my už asi nedozvíme, a střední cesta opravdu existuje a znovu opakuji, že my ji máme připravenou. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Váš projev vyvolal jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Vít Vomáčka.
Poslanec Vít Vomáčka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, využiju pouze těch svých dvou minut a věřím, že mi budou dostatečně stačit.
Já bych chtěl poděkovat za včerejší vystoupení paní kolegyni Válkové, která podle mého názoru nazvala naše rozhodnutí naprosto jasně. My se budeme zodpovídat našim voličům, našemu okrsku, tam to budeme vysvětlovat. Proto samozřejmě i já na závěr tady řeknu, jak budu hlasovat.
Ale k tomuto vystoupení jsem byl vyprovokován mojí ctěnou kolegyní Romanou Bělohlávkovou, která použila slovo: podíváme-li se na západ od nás. Já jsem se vždycky na západ od nás rád díval, ale určitě v poslední době všichni, co jsme tady, si říkáme, jestli ten západ je úplně to pravé. A teď třeba narážím na ty různé Green Dealy a podobně. Já vím, že svět se mění. Evropa se mění neskutečným způsobem, odcházíme - zbavujeme se tradičních hodnot. A když jsem před chvílí koukal, na galerii byla mladá generace. Samozřejmě pakliže já budu proti této právní úpravě, tak u této generace určitě nebudu získávat své hlasy. Ale zároveň to, že to budu vysvětlovat svým voličům, taky si to budu porovnávat se svým viděním světa tak, jak jsem byl vychováván, jedno s druhým... A nepotřebuju tady stát u tohoto pultu dvacet minut a vysvětlovat, protože jsem přesvědčen, že 95 % poslanců je dneska rozhodnuto, jak budou hlasovat.
Takže pouze na závěr říkám: pro mě je to norma, u které nepřipadá v úvahu, abych pro ni zvedl ruku. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Máme zde další faktickou poznámku, pan poslanec Vladimír Zlínský.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se taky vyjádřil. Já tady budu reagovat na svou předřečnici, paní doktorku. Já se na to podívám z hlediska evoluce lidského rodu. Ono to tady už bylo zmíněno, že vlastně institut manželství mezi mužem a ženou se vyvinul - já si myslím, že to nejsou staletí, že jsou to přímo tisíciletí - proto, že kdyby neexistoval, tak by nebyla zaručena stabilita reprodukce našich společností, takže ty společnosti by v podstatě neexistovaly.
Já bych chtěl upozornit na to, že asi si toho všímáme všichni, že upadá porodnost našich populací, tedy hlavně těch západních, že je to velmi nepříznivý trend, a chtěl bych upozornit na to, že my namísto abychom diskutovali o tom, jakým způsobem tento nepříznivý trend obrátit, který povede, bezpochyby povede k zániku nebo nahrazení našich společností, tak se tady bavíme o věci, kterou tedy - úplně bych neřekl, že nechápu ty kolegy, kteří to tady navrhují, ale považuji to za minoritní proti tomu problému, před který jsme postaveni tím, a budeme postaveni v blízké budoucnosti a nakonec už to vidíme u důchodové reformy, že vlastně se nedostatečně reprodukujeme, protože porodnost v naší zemi je 1,7, v jiných západních zemích je ještě daleko nižší. Takže toto bychom měli primárně řešit, úpadek porodnosti, nikoliv manželství pro všechny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení časového limitu a vzhledem k tomu, že není žádná další faktická poznámka, prosím další přihlášenou, paní poslankyni Levko.
Poslankyně Jarmila Levko: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegové, kolegyně, budu velmi stručná. Já jsem bytostně přesvědčena, že je čas zajistit rovná práva párům stejného pohlaví. Dovolte mi malou odbočku do minulosti. Na začátku minulého století tady v našich končinách ženy bojovaly za svá práva, za to, aby vůbec mohly jít volit. To se jim podařilo v roce 1920. A ruku na srdce, dámy, dnes už si neumíme představit, že bychom nešly k volbám, že bychom nemohly být voleny, a vůbec jinak byly kráceny na svých právech. A také tenkrát část společnosti mužů, ale i žen byla proti této změně. A já myslím, že je potřeba na té naší cestě za rovná práva všech občanů prostě popojít dál, v tuto chvíli zajistit rovná práva právě stejnopohlavním párům. Já jsem přesvědčená, že k tomu prostě dojde dříve nebo později, v některých zemích už tuto normu mají. A tak se ptám, proč to neudělat teď?
A na závěr jednu poznámku. Já vlastně úplně nerozumím nesouhlasu části společnosti i části poslanců zejména proto, že institut manželství, tak jak ho známe dnes, tam žádná práva krácena nebudou. Jinými slovy, neublížím nikomu a pomůžeme části společnosti tak, aby se cítila jako rovnocenní členové. A jsem přesvědčená, včetně dětí, které už dnes v stejnopohlavních párech žijí a žít budou, jenom se to legalizuje. A tak vás chci poprosit, abyste se na to podívali touto optikou a tuto legislativní normu podpořili. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a nyní prosím, máme zde faktickou poznámku, anebo přednostní? Přednostní, ano. Pan předseda.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, abych mohl případně reagovat o něco déle než ty dvě minuty, vystupuji s přednostním právem. Nicméně je to vlastně trochu reakce nejenom na moji ctěnou předřečníci, ale i další příspěvky, které tady zaznívaly v uplynulé části rozpravy.
Chci za prvé poděkovat za to, že až možná na nějaké drobné výjimky se ta debata vede ve velmi věcném a slušném stylu. Myslím, že to tak má být. Nechci tady hovořit opravdu nějak dlouho, protože argumentů i z mých úst tady při projednávání, zvláště v minulém volebním období, zaznělo mnoho a určitě na to případně ještě bude čas a prostor, ale dvě věci chci připomenout.
Opakovaně tady zaznívá, že se vede debata o právech, a já chci říct, že si to nemyslím. Ta debata není o právech, ale ta debata je na prvním místě o hodnotách, protože manželství jako takové přece není právem. Já kdybych to teď chtěl obrazně přirovnat, mám právo být fotbalistou FC Barcelona? Myslím, že to není právo, to je nějaká cesta, ke které se někdo, kdo má nějaký talent, nějaké možnosti a velmi často pak také štěstí, dostane. Ale stejně tak manželství není právem a jeho účelem není ošetření vztahu dvou lidí, kteří se mají rádi. Láska je něco jiného než právo. Ty věci mají stát vedle sebe, nemají se dávat dohromady. Já si velmi vážím každého vztahu dvou lidí a je úplně jedno, jestli to je vztah dvou mužů, jestli to je vztah dvou leseb, jestli to je manželské soužití muže a ženy nebo jestli to vztah vnuka a babičky nebo tatínka a dcery. To jsou různé podoby a různé formy lásky, které ale nemáme mít tendenci škatulkovat nebo dávat do nějakých mantinelů právního řádu nebo býti přesvědčeni o tom, že dokud něco nebude, jsou popírána naše práva. My tady jako zákonodárci v tomto nemáme vstupovat, nemáme ingerovat do vztahů dvou milujících osob. To je jejich záležitost, nám po tom vlastně, když to řeknu velmi lidově, kolegyně, kolegové, nic není. ***
