(11.10 hodin)
(pokračuje Romana Bělohlávková)
Situace je vážná. Mě mrzí, jak prořídly poslanecké lavice. Nehovoříme o DPH, neřešíme důchodovou reformu ani konsolidační balíček, a tak naši kolegové, kteří jsou zdatní ve finanční sféře, teď pravděpodobně dělají něco jiného. Ale přesto vím a jsem přesvědčena o tom, že hodnotové věci jsou něčím, co dalece překročí toto naše volební období. A když budu poněkud ironická, za pět roků si málokdo vzpomene, jestli naši důchodci dostali dnešním dnem navýšení důchodů o 700 nebo 1 700 korun, ale to, jak se rozhodneme v hodnotových otázkách, a to jistě manželství pro všechny je, to bude něco, co zde zůstane další desetiletí a bude nás provázet ve svých negativech i pozitivech.
Přirozený řád světa je něco, co existuje naštěstí bez ohledu na našem rozhodnutí. A to je něco, co mě svým způsobem uklidňuje, protože - a vy to víte - toto je pouze další krok na cestě, která má relativizovat naši západní civilizaci. Když v roce 2006 byl přijatý zákon o registrovaném partnerství, tak si velmi dobře tu diskusi pamatuji, byla také bouřlivá, nesnadná a zaznívala tam slova, že je to maximum. Adopce dětí? Ani náhodou. Manželství? To nás nenapadlo. Přešlo patnáct roků a manželství pro všechny se stalo tématem. Jenže já vím, že ani toto není poslední téma. Přejde dalších patnáct roků a budou zde stát možná někteří z vás, já už určitě ne, a bude se možná zvažovat zákon, který umožní polyamorii. A věřte tomu, že to tak je. Protože když se podíváte na západ od našich hranic, tak jsou státy na světě, které opravdu tak, jak my nyní řešíme manželství pro všechny, tak oni opravdu řeší stejně vážně manželství pro více osob současně. A možná to potom za dalších patnáct let půjde zase dál. Já nevím.
Ale důvod, proč jsem se přihlásila do této diskuse, je trošku jiný. Jsem dětská lékařka, vy to víte, a pokud někoho na světě mám opravdu neskonale ráda, jsou to děti, nejenom ty moje vlastní, ale všichni ti moji malí i velcí pacienti, kterých v ordinaci vždy v pondělí potkám řádově desítky. A mně opravdu vadí a bojím se o děti, protože vím, že tvrzení, pokud děti budou vyrůstat ve stejnopohlavních rodinách, je nijak neovlivní, je tvrzení, které zkrátka je lživé. Opravdu jsem se poctivě snažila hledat nějaká relevantní data. Těžce se hledají v této době data, která nepodporují to, co vlaje, nebo to, co je pod duhovou vlajkou. Ale solidní psychologové vám řeknou, že ta data ještě být nemohou, protože na to, aby se dala vyhodnotit nebo dal vyhodnotit vliv výchovy dětí, je potřeba, aby přešly dvě až tři generace. Takže my ta data v tuto chvíli opravdu mít nemůžeme.
Ale protože někdy není špatné být pozadu, v Americe už dnes je generace dospělých osob, která byla vychovávána stejnopohlavními rodiči, a nejsou to zprávy, které se hodí. Ale realita je taková, že tito dospělí lidé protestují, ozývají se a vyčítají společnosti, co dopustila, aby se jim v jejich dětství stalo. A to je pro mě opravdu zdvižený prst, protože tito lidé jsou dneska dospělí, jsou finančně nezávislí a hovoří o svém dětství a o tom, kolik let a mnohdy i desetiletí jim trvalo, než vlastně pochopili deficit, se kterým vyrůstali, a než našli cestu, jak ho nahradit. Je pravda, že ani toto nejsou dvě generace, takže ani z tohoto nelze dělat nějaké ukvapené závěry.
Nicméně my víme, že děti se učí napodobováním a že vzor mateřství a vzor otcovství potřebují ke svému zdravému, harmonickému vývoji. Neříkám, že tím vzorem musí být vždycky biologický rodič, ale opravdu ten vzor mužství a ženství je pro děti nenahraditelný. Nedávno, dva týdny zpět, jsme měli na půdě Poslanecké sněmovny kulatý stůl, který pořádala naše poslankyně Pavla Golasowská s tématem otcovství, a psychologové, kteří tam vystupovali, se vrátili do Poslanecké sněmovny po pěti letech. Byla to paní doktorka Trapková a pan doktor Chvála a oni promítali slidy z toho roku 2018 a říkali, že jsou téměř až překvapeni tím, jak některé jejich obavy a prognózy se naplňují. A nejsou to pouze samozřejmě čeští psychologové. Jeden z nejznámějších psychologů, který se věnuje lidské psychice a zvláště dětem, Erik Erikson, hovoří o osmi obdobích, o osmi etapách věku člověka. A pozor, pět těchto etap člověk prožívá ve své primární rodině, pět z osmi. To znamená, že vliv rodičů je opravdu nezastupitelný, nenahraditelný, a nikdo nesmí říkat, že je jedno, zda dítě zažije vzor muže a vzor ženy, anebo pouze vzor dvou mužů nebo dvou žen.
Také mi chodí různé dopisy, samozřejmě. A myslím si, že po dnešku mi zase nějaké hezké přijdou. Ale to mi úplně nevadí. I když mám modré šaty, možná zase budu černoprdelnice, ale já to ustojím. To, co ale je opravdu důležité, a proto zde stojím: prosím vás, když se zaštiťujete dětmi, tak opravdu hledejte jejich dobro a neschovávejte za ně svoje sobecké touhy nebo sobecká přání, protože ty děti si to opravdu nezaslouží.
Mám dospělé děti a musím říci, že moje děti vidí svět trošku jinou optikou než já. Mám pacienty, kteří mají homosexuální orientaci. Mám kamarády, kteří jsou z LGBT komunity. A proto si myslím, že opravdu ten čas k úpravě některých legislativních parametrů dosud zvaného registrovaného partnerství nastal. A my jako KDU-ČSL, i když to mnohé možná překvapilo, máme připravenou střední cestu. Pracoval na ní dlouho, pečlivě, a samozřejmě za pomoci právníků, náš poslanec Jiří Navrátil. V tomto návrhu je opravdu upraveno 90 % toho, co chtějí ti, kteří volají po manželství pro všechny, změnit. ***
