(11.30 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
My nevedeme ani debatu o právech menšin, a jestli na něco je právo - a s tím já plně souhlasím - tak je to právo, aby byly narovnány některé věci, které dneska registrované páry - a já jsem jenom proto, aby to nebyly registrované páry, nechť to jsou páry - aby tyto věci byly narovnány. Tam je to o právech, ano, o právu na společné jmění těch dvou, kteří spolu žijí. Tam je to o právu, které se týká dědictví. Tam je to o právu, které se týká všech dalších okolností života, jak o nich hovoří nakonec naše zákony, i občanský zákoník, a když jsme s kolegou Navrátilem připravovali s naším týmem tu novelu zákona, tak se to týká víc jak třiceti právních předpisů. Tam už jsme v oblasti práv, tam je namístě se o tom bavit a my jsme ti poslední, kdo by tomu chtěli bránit, a naopak to považujeme za rozumnou cestu - někdo to tady říkal, některé návrhy tady byly v minulém volebním období, ten návrh je připraven a my jsme připraveni v tomto smyslu i naplnit programové prohlášení vlády, ale nevedeme debatu o právu na manželství.
Ono je to možná taková snaha o zkratku, dosáhnout všech těch ostatních práv zkratkou, a nikoli tím, že poctivě půjdeme a budeme hledat, kde všechny ty věci nejsou narovnány a narovnány být měly. Ta debata se vede na různých půdorysech, i tom koaličním - já jsem přesvědčen o tom, že když k tomu takto poctivě přistoupíme, skutečně k tomu narovnání těch práv dojde.
Ale prosím, pojďme k tomu takto poctivě, a ne tou zkratkou, protože já jsem skutečně přesvědčen o tom, že nic takového jako právo na manželství, stejně tak jako právo na dítě - ano, říkám to tady zcela jasně, nejsem přesvědčen o tom, nebo respektive jsem přesvědčen o tom, že žádné právo na dítě neexistuje. Dítě je dar, je to zázrak, spojení dvou životů, muže a ženy, a takto by to mělo být. Pojďme jasně oddělit rovinu práva a rovinu toho, co patří do vztahu dvou milujících osob. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane předsedo, a nyní s další řádně přihlášenou je paní poslankyně Jana Pastuchová.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Budu velice krátká, ale vidím, že se nám debata opět stahuje tam, kam asi někdo chce, a to tím, že to asi nestihneme, protože když se na to podíváte, ve 12.15 začíná další bod a mě to moc mrzí. Já bych chtěla poděkovat všem kolegům a kolegyním, kteří zde vystupují napříč politickým spektrem, až na nějaké výjimky, které se mi osobně také nelíbí. Tuto debatu prožívám v této Poslanecké sněmovně už potřetí. Jsem tady třetí volební období a třetí volební období se tato debata probírá. Mám svůj osobní pocit, že toto složení Sněmovny se malinko, malinko posouvá pro mě jako příznivkyni tohoto zákona lepším směrem. Už se o tom mluví, některé názory se tu vnímají jinak než před devíti lety.
Já bych trochu chtěla zareagovat na některé kolegy. Jsem také maminka, mám dceru, miluji děti, miluji svá vnoučata a nemůžu souhlasit s tím, že páry, které vychovávají dítě ve svazku stejného pohlaví, že by ty děti se tam měly nějak hůř než u heterosexuálních párů. Při své práci minulé, dvacet let výjezdů na záchranné službě, bych možná o tom mohla vyprávět. Mám ráda děti, a proto každému dítěti přeji, aby mělo milující rodinu. Chodila jsem na praxi do dětských domovů a budu opravdu ráda, když dítě z dětského domova bude mít milující rodinu, i stejnopohlavních párů, než aby v dětském domově, kde nemá vzor vůbec žádný té rodiny, vůbec žádný, tak aby i toto dítě mohlo žít ve šťastné rodině, ať je to máma-máma nebo táta-táta.
Znám kolegy, určitě tady znáte každý někoho z vás, a když vidím, jak se o ty děti starají, chodí s nimi do zoologické na zmrzlinu, na dovolené, opravdu mám ráda děti a právě těm dětem, i těmto dětem z dětských domovů, přeji, aby každý takovou rodinu mohl mít, a opravdu mně osobně nezáleží na tom, jestli je to muž a žena nebo stejnopohlavní pár.
Další, co bych chtěla říct - jak jsem řekla, že vnímám Sněmovnu, jak se trošku posouvá za těch devět let, já tady už za třicet let třeba nebudu, nebo určitě nebudu, určitě nebudu, a možná až tady - nemyslím si jako poslankyně, myslím jako občan, protože takhle to myslím - budou sedět za třicet let jiní poslanci, tak, jak paní kolegyně říká, že na to nejsme ještě připraveni, já zase přemýšlím o tom, že oni budou třeba přemýšlet o tom, že jak nám to dlouho trvalo, než jsme to schválili, že bude úplně zase to o něčem jiném.
Nebudu zdržovat, i když vidím, že se to sune úplně někam zase k zablokování, aby se to přerušilo. Jsem na to zvyklá už po ta tři volební období, ale přečtu jednu esemesku, která mi přišla teď od mé kolegyně, skoro stejně staré kamarádky, v heterosexuálním páru, má dvě děti, netýká se to její rodiny, ale píše mi: "Hezký den, Jani, moc vám, a hlavně všem, kterých se to nejvíce týká, ať se podaří prosadit to, co tu už dávno mělo být. Tajně v práci poslouchám Poslaneckou sněmovnu a držím vše, co mám." Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a nyní prosím další řádně přihlášenou, paní poslankyni Helenu Válkovou. Jenom podotýkám, že ve 12.15, za 34 minut...
Poslankyně Helena Válková: Já vím, já jsem upozorněna, pane místopředsedo, protože znají někteří posluchači, milé poslankyně a poslanci, moje trošku renesanční projevy, takže já samozřejmě jsem byla upozorněna na to, že beru čas z možného hlasování a posunutí tohoto zákona do prvního čtení, ale já bych měla přece jenom takové dvě, tři, čtyři poznámky.
První je, protože jsem se dočetla v médiích, která tady taky jsou, že hnutí ANO hraje nějakou divnou politickou hru a že vlastně rukojmím je zákon o manželství pro stejnopohlavní páry. Tak možná, že někdo takovou hru hraje, nechci mluvit úplně za všechny, ani nemůžu, ale je nás hodně v hnutí ANO, kteří už potřetí volební období se snaží tuto problematiku prosadit. Ne vždycky se to podařilo, já sama jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva jsem to několikrát zkoušela a v tomto směru mají média pravdu, že se mi to nepodařilo na vládě prosadit tak, aby se o tom hlasovalo, ale nebylo to, že by s tím byl projevený nesouhlas. Byly jiné, důležitější věty a víte, že pandemie, která dala všem zabrat, myslím fakticky, legislativně i sociálně, oddálila tento tisk a i já jsem chápala, proč se neprojednával. Vždycky ale se můžeme na něco vymluvit, na druhé straně, teď ta výmluva tady taková superaktuální není a jsem velmi ráda, že konečně jsme se dostali do stadia, že o tomto tisku hovoříme, a možná že se nám podaří jej posunout dál. (Ukazuje materiál.)
Já tady mám statistiky, které teď nebudu číst, protože bych vzala cenný čas, byť když vidím, že nás ještě deset a je tam pevně zařazený bod, tak očividně se nepodaří hlasování o přikázání výborům - protože věřím, že dopadne dobře, v tomhle jsem optimistka - tento jednací čas k tomu využít, tedy posunout ten tisk dneska, a škoda to určitě je.
Chtěla jsem tady jenom připomenout jednu věc, a i když o tom hovořil pan poslanec Výborný, vaším prostřednictvím, a já souhlasím například s jeho prohlášením, že dítě a jeho narození je zázrak, a když vstupujeme do této oblasti, tak vstupujeme do určitého řekněme jevu, který si nedovedeme nebo nechceme vysvětlit jenom biologicky, tak pokud jde o jeho příměr s manželstvím, tak mně se zdá, že není úplně přesný, protože když se i podíváme na předkládanou novelu občanského zákoníku, na § 655, a tedy souhlasím zase s panem poslancem Dufkem, vaším prostřednictvím, že to je velká, zásadní změna, kterou - i když je to v podstatě nahrazení dvou slovíček dvěma slovíčky - se nám mění celé vnímání manželství jako svazku muže a ženy, tak je to něco, co bych nepřirovnávala k zázraku. ***