Takže z milé rady se nám stává taková chlebíčková rada, to znamená, přijdete, dáte si jeden nebo dva chlebíčky, zapijete to kávou, pokecáte a zase půjdete domů. Zatímco stávající zákon počítá s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen 10 hlasy z 15, to je právě tou dvoutřetinovou většinou, jeho novelizovaná verze pracuje s tím, že ke zvolení generálního ředitele bude příště stačit prostá většina hlasů, tedy opět 10, avšak už z celkových 18. Podobně tomu má být i v případě Českého rozhlasu, kde by se měl snížit celkový počet potřebných hlasů ke zvolení i odvolání jeho generálního ředitele. Původní návrh počítal s navýšením speciálního kvora ze stávajících 6 hlasů na 7. Podle nové předlohy už k tomu má najednou stačit většina všech rozhlasových radních, tedy 5 hlasů. Kdo by se taky unavoval s tím, aby někoho přesvědčoval, sbíral hlasy, přesvědčoval radní, že by měli volit? Proč by měly volit dvě třetiny, když bude stačit přesvědčit polovinu?

Je to zcela evidentní. Vládní koalici nejde o žádnou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost a o finanční stabilitu, jak o tom často vládní představitelé naprosto falešně hovoří, ale jen a jen o sebe, o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládali veřejnoprávní média další dlouhá léta a aby to byli pouze vládní či vládě poplatní a zavázaní televizní radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našeho politicky a společensky nejvlivnějšího média dalších šest let. Vláda chce tedy bezdůvodnou a účelovou změnou pravidel volby členů kontrolních orgánů veřejnoprávních médií a jejich prostřednictvím ovládnout především vrcholový management veřejnoprávní televize, a to na déle než jedno volební období, a pojistit si tak privilegované postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií, a dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné. Viděli jsme to teď při prezidentské volbě. Dokonce tato rada, která tam sedí teď, řekla, že někteří kandidáti byli jasně znevýhodněni v prezidentské volbě, a byli znevýhodněni například i moderujícím redaktorem. Jsou na to zápisy. Po změně tohoto zákona s něčím takovým už nepočítejme, že by rada se snažila chovat k někomu z pětikoalice kriticky nebo že by dělala správně a dobře svou práci. Myslím, že to je přesně důvod, proč toto všechno se děje, je to přesně důvod, aby volby byly pro pětikoalici v budoucnu daleko jednodušší.

Původní návrh novely, který jsem už zmínil, počítal se zachováním 15 členů kontrolní rady České televize, z nichž by poslanci volili 10 členů a senátoři 5. Stávající návrh tedy kromě jiného výrazněji zatíží i rozpočet České televize tím, že bude muset hradit ze svého platy dalších tří radních a příslušné náklady na ně. To se asi neshoduje s předstíranou starostí vlády o hospodaření České televize a rozpočtovou odpovědností. Takže co můžeme čekat? Můžeme čekat, že přijde nový ředitel České televize a řekne: Vážení občané České republiky, je potřeba, abychom zvýšili poplatky, protože jsme si tady rozhodli, že budeme mít o tři radní víc, a někdo je musí zaplatit, a já bych musel propustit nějaké redaktory nebo bych ty peníze musel hledat někde jinde. Samozřejmě že rozpočet televize je obrovský, okolo 8 miliard ročně, ale jsem přesvědčen o tom, že můžeme čekat, že přestože tam před čtyřmi roky byly asi 3 miliardy na rezervním fondu, tak ten už je rozpuštěn, a jsem přesvědčen, že můžeme čekat, že přijde buď starý, staronový, možná staronový teď, když si pětikoalice schválí tento zákon, ředitel České televize a řekne: Zaplaťte, občané České republiky, nemám prachy na tři nové radní.

Vládní koalice se však dle všeho stále zřejmě úplně nevzdává ani možnosti vyměnit a ovládnout celou Radu České televize. Vyplývá to mimo jiné z toho, že sněmovní volební výbor v září loňského roku na svém výjezdním zasedání doporučil Sněmovně, aby neschválila výroční zprávu televizní rady o činnosti České televize za rok 2021, přičemž odmítnutí dvou těchto výročních zpráv Sněmovnou znamená možnost odvolat tuto radu jako celek, všechny její členy, a zvolit ihned členy nové. Mimochodem, je to už podruhé, co volební výbor současné Sněmovny navrhuje neschválit výroční zprávu Rady České televize, protože loni v únoru nedoporučil schválit výroční zprávu za rok 2020. Pokud by Sněmovna jako celek doporučení svého volebního výboru respektovala, je cesta k odvolání celé televizní rady a zvolení nové dle vládních not naprosto volná.

Dámy a pánové, účelem předkládané vládní novely není na základě podrobného vyhodnocení jejího obsahu a načasování nic jiného než zachování České televize a rovněž Českého rozhlasu coby mocenských nástrojů v rukou politických stran, které tvoří současnou vládu a vládní koalici, stran, kterým jde o ovládnutí těchto veřejnoprávních médií a jejich kontrolních rad tak moc, že se při volbě jejich členů nerozpakují pošlapat ani jeden z hlavních atributů svobodného a demokratického politického režimu, tajnost volby v personálních záležitostech. Byli jsme toho zde ve Sněmovně svědky při této příležitosti již několikrát. Když se tato vládnoucí pětikoalice pokusila zvolit Radu České televize a Českého rozhlasu tajně, někteří vlastní poslanci tyto její kandidáty nevolili, a tajně je nebyla schopna zvolit. Proto se rozhodla volit aklamací, to znamená zvednutím ruky, aby bylo vidět, kteří soudruzi jsou neposlušní v pětikoalici. A když jim došlo, že to nebudou moct dělat pořád, vymysleli právě to, že se část rady bude volit v Senátu, kde vlastně pětikoalice nemá žádnou opozici, nebo jenom minimální. No, nemá žádnou opozici, žádnou organizovanou opozici, takže si myslím, že to bude úplně jasná záležitost, a co nebudou schopni zvolit tady, budou předávat do Senátu.

Mimochodem, totéž ve velkém plánuje vládní pětikoalice i pro volby do Sněmovny a pro volby prezidenta republiky tím, že chce protlačit mnou v úvodu projevu zmíněnou novelu volební legislativy, která by do českého právního řádu zavedla takzvané korespondenční hlasování, které tajnost a svobodu volby znemožňuje, a navíc dává obrovský prostor pro nejrůznější volební podvody a manipulace a znevěrohodňuje volby jako takové a důvěru občanů v jejich výsledky. Je důvodné se domnívat, že kdo takto zásadním způsobem opakovaně porušuje základní demokratické principy ve snaze posílit a zakonzervovat svoji politickou moc nad veřejnoprávními médii, nebude se rozpakovat porušit tyto principy včetně principů a hodnot svobodné politické soutěže, svobody projevu či politické plurality znovu a opakovaně, třeba právě tehdy, kdy bude prostřednictvím kontrolních rad řídit média veřejné služby a prostřednictvím jejich vedení rozhodovat o ovlivňování politické situace v naší zemi. A to už nemá se svobodou a demokracií vůbec nic společného, naopak, byl by to návrat zpět k režimu, který nebyl ani svobodný, ani demokratický.

Poslanecký klub hnutí SPD proto předložený vládní návrh jednoznačně odmítá jako naprosto neslučitelný s ústavním systémem parlamentní demokracie. Doslova strašidelná je i část novely tohoto zákona, která říká, že mediální radní budou moci navrhovat jenom organizace, které jsou starší 10 let, to znamená ty pravé, ty již vyzkoušené, dlouhodobě financované, například neziskové organizace s politickou agendou progresivismu a takzvané liberální demokracie, u kterých většinou ani nevíme, kdo je financuje, protože když jsme se pokoušeli to udělat zákonem, aby i tyto organizace měly transparentní účty a povinně ukazovaly, kdo je financuje, tak to bylo zamítnuto. Nikdo neví, kdo je financuje. Můžeme si to domýšlet, z které světové strany, ale to je tak asi všechno, co s tím bohužel proti této liberální progresivistické stoosmičce můžeme dělat. Hnutí SPD už tady v minulém období několikrát navrhovalo, aby neziskové organizace měly transparentní účet, abychom věděli, kdo je financuje, kdo vlastně chce získat a mít politický vliv v České republice, kdo chce ovládat politické prostředí v České republice, ale bylo to zamítnuto, takže českým občanům mají navrhovat radní do veřejnoprávní televize a rozhlasu organizace, u kterých vůbec nevíme, odkud berou finanční prostředky na svoje fungování, a kdo je tedy ovládá. ***