(15.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Také jak jsem říkal ve svém projevu, neházím všechna média do jednoho pytle, to je potřeba zdůraznit. Musím říci, že i na základě zkušeností z posledních měsíců, i z tohoto volebního období musím říci, že většina novinářů se k nám snaží chovat korektně. Musím říci, že většina novinářů se snaží dělat vyvážené zpravodajství, takže je to spíše o těch konkrétních řekl bych možná redaktorech, konkrétních, konkrétních pořadech, které z našeho pohledu ve veřejnoprávních médiích působí aktivisticky. Ale musím říct, že rozhodně nechceme a nebudeme házet všechny novináře a média do jednoho pytle. Já myslím, že situace se i z našeho pohledu hodně v poslední době zlepšila. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Načtu došlou omluvu. Omlouvá se pan poslanec Josef Bělica, a to od 15 hodin z pracovních důvodů.
A jelikož nemám žádné další přihlášené s přednostním právem, poprosím pana poslance Ondřeje Babku, který je... Hlásíte se s přednostním právem, pane předsedo Fialo? Po panu poslanci Babkovi, který ovšem není přítomen v sále, takže mu přihláška stejně nakonec propadá, a ptám se tedy pana předsedy Fialy, který má přednostní právo, zda chce nyní vystoupit? (Ano.) Je-li tomu tak, chviličku posečkáme. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové z vlády, je tady jenom pan ministr Baxa, takže nemůžu říct vážená vládo, když tady není, že jo.
Vláda Petra Fialy opět předřadila na program jednání Sněmovny jednu ze dvou klíčových priorit, a to návrh na totální překopání pravidel voleb do kontrolních rad veřejnoprávních médií. Tou druhou prioritou je korespondenční volba Sněmovny a prezidenta republiky, zatím pro občany zdržující se v době těchto voleb v zahraničí. K tomu zatím bohužel - bohudík nedošlo, protože podle nás je to protiústavní novela. Pro vládu, vládní strany a vládní koalici jsou to skutečně životně důležité priority, bez přehánění priorita. Markantně klesá jejich důvěra ve veřejnosti. Minimálně dvě, ale spíše tři vládní strany by se v případě dalších voleb do Sněmovny už vůbec nedostaly a prognóza vývoje pro ně není vůbec dobrá, právě naopak. Co jim tedy zbývá, než pokud si chce urychleně doovládnout - do-o-vlád-nout - veřejnoprávní média, jejichž důvěra ve veřejnosti mimochodem též strmě klesá, nemluvě o vážných problémech v redakci zpravodajství a publicistiky, kde na sebe vedoucí redaktoři vzájemně podávají stížnosti a nešetří závažnými obviněními a kde už nezbývá moc vedoucích redaktorů, kteří ještě nebyli nařčeni z bossingu nebo sexuálního harašení. Skutečnost, že pětikoalice ovládá zpravodajství a publicistiku veřejnoprávních médií, je její poslední zbraň v politickém boji a poslední teoretickou nadějí, že v příštích sněmovních volbách nezažije zasloužený výprask. Proto se snaží si tuto výhodu pojistit a prodloužit o další léta i za cenu toho, že na sílu změní pravidla hry v jejím průběhu a ocitne se už poněkolikáté za svoji krátkou, ale pro naši zemi nesmírně škodlivou historii za hranou ústavy.
Vládní návrh na změnu zákonů o České televizi a o Českém rozhlase je naprosto nesystémový, nelogický, politicky účelový krok, a navíc kromě jiného v době, kdy rekordně roste zadlužení státu a kdy i stávající generální ředitel České televize Petr Dvořák před časem oznámil propouštění a finanční škrty, také krok nesmyslně a neodůvodnitelně nákladný, a rovněž i návrh a krok vrcholně nezodpovědný.
Není třeba chodit zdlouhavě okolo horké kaše a brát vážně vládní fráze o tom, že jde o snahu o posílení nezávislosti veřejnoprávních médií a jejich kontrolních orgánů. Například navýšení počtu členů Rady České televize ze současných 15 na vládou navrhovaných 18 není ničím jiným než neskrývanou snahou vládní koalice, aby si v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize zajistila pohodlnou většinu, která zanedlouho rozhodne o tom, kdo bude novým generálním ředitelem tohoto takzvaného média veřejné služby. Vezměte si, že jsme - že se tady vládní koalice pyšní jakýmsi konsolidačním balíčkem, který má udělat spoustu škrtů, a my dlouhodobě říkáme, a říkáme to novinářům, konkrétně v České televizi, říkáme, že by měla vláda začít u sebe. A vláda nezačíná u sebe, vláda má o tři ministry víc, než měly všechny vlády předtím. Vláda si odsouhlasila nekonečný počet náměstků na ministerstvech. Vláda si odsouhlasila novou agenturu pro digitalizaci. Vláda si teď odsouhlasuje další lidi do Rady televize a rozhlasu právě proto, aby ji mohla okamžitě ovládnout. Ani nechce počkat, až skončí někomu volební období, aby si tam dovolila někoho svého, ale chce okamžitě ovládnout a nevadí jí, že budeme platit další tři nebo kolik radních nebo šest radních, nevím přesně, kolik je radních v této Radě České... nebo v této radě pro veřejnoprávní média.
Tak například navýšení počtu členů Rady České televize ze současných 15 na vládou navrhovaných 18, takže o tři, není ničím jiným než neskrývanou snahou vládní koalice, aby si v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize zajistila pohodlnou většinu, která zanedlouho rozhodne také o tom, kdo bude novým generálním ředitelem tohoto takzvaného média veřejné služby. V této souvislosti si ještě připomeňme, že původně vloni na jaře vláda a její ministr kultury pan Baxa plánovali, že současnou Radu České televize novelou zákona rovnou rozpustí, schválí si nová pravidla volby radních a podle nich pak poslanci a nově i senátoři zvolí kompletní novou Radu České televize dle politických představ této vládnoucí pětikoalice. Nešlo by tak v podstatě o nic jiného než protiústavní převrat, než o puč. Po velkém tlaku a negativních stanoviscích včetně nesouhlasu i mnoha vládních právníků a legislativců z tohoto nehorázného plánu sešlo. A máme zde nyní k finálnímu projednání lehce odlišnou alternativu této novely, jejíž cíl je ovšem totožný: ovládnutí rad veřejnoprávních médií, zejména pak Rady České televize, sobě politicky či personálně loajálními lidmi, tedy politické ovládnutí Českého rozhlasu a České televize. Jde tím pádem o cíl, z jehož prosazování léta v minulém volebním období Sněmovny křivě obviňovali své politické oponenty, a nyní jej v praxi uskutečňují sami. Je to klasická ukázka pokrytectví a dvojího metru této vlády a stran této vládní pětikoalice.
Dovolím si ocitovat vyjádření člena volebního výboru Poslanecké sněmovny, který má mediální problematiku ve své gesci, poslance Jana Laciny z hnutí STAN pro server Médiář z 21. června loňského roku. Cituji: "Hned po nabytí platnosti novely si senátoři zvolí v televizní radě své tři zástupce. Potom si při nejbližším konci současných radních zvolí druhou trojici, a to už bude 12 : 6. A každé dva roky si pak senátoři zvolí svoje 2 reprezentanty a Sněmovna 4." Konec citátu. Důležitá je zde tedy i časová osa a posloupnost a souvislost s blížící se volbou nového generálního ředitele České televize s tím, že by si pětikoaliční vládní senátoři zvolili své tři televizní radní ještě před touto volbou. To je také ten hlavní důvod toho, proč vláda namísto navýšení počtu televizních radních nenavrhne například to, že by část radních Senát, kterým by tato novela projede jako nůž máslem, zvolil až poté, kdy řádně skončí mandát prvních tří stávajících televizních radních. To by alespoň mělo určitou logiku, i když i to by bylo pro nás jako pro SPD nepřijatelné, ale nenaplnilo by to důležitý záměr této vlády dosáhnout v Radě České televize dostatečnou většinu na to, aby si pohlídala volbu nového generálního ředitele, což má být ještě navíc účelově pojištěno tím, že ke zvolení generálního ředitele České televize má napříště po nabytí účinnosti této novely postačit prostá většina členů televizní kontrolní rady, zatímco nyní je k tomu třeba většiny kvalifikované, tedy dvoutřetinové. ***
