(15.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Předložený vládní návrh je naprosto účelovým materiálem, ze kterého jako pověstná sláma z bot čouhá bezbřehá a špatně skrývaná touha úplně dobýt a ovládat obě velká veřejnoprávní média, a to i za cenu pošlapání práv veřejnosti, například práva sdružovacího, které je i právem ústavním a které by mělo být univerzální. Toto právo nám říká, že občané se mohou volně sdružovat do různých spolků, organizací, nejen do politických stran, a nejrůznějšími způsoby pak ovlivňovat veřejný život a podílet se na něm, pokud dodržují ústavu a zákony, a mají přitom mít naprosto rovnocenné podmínky pro uplatňování právě tohoto sdružovacího práva. A vláda tady najednou přichází s omezením, že kandidáty do veřejnoprávních mediálních rad budou moci napříště navrhovat pouze organizace, právnické osoby, které existují minimálně 10 let. Co to má znamenat? Proč? Občané a spolky, například různé sociální, dobročinné organizace, ale i sportovní svazy nebo vysoké školy, které existují třeba 8, 9 let a mají za sebou úctyhodnou práci, jsou méněcenné podle této vlády? To je něco hrozného. Takto si vláda v uvozovkách váží slušných a aktivních občanů. Čím se vlastně diskriminovaly ty organizace, které tady fungují 8, 9 let? Co udělaly? Proč mají jiná práva než organizace, které tady fungují 10 a více let? To prostě nevím a nedokážu to pochopit, je to podle mě naprosto účelová věc. Ale senátor, který bude ve funkci třeba měsíc a kterého volilo například 5 % oprávněných voličů v jeho volebním obvodě, ten televizní a rozhlasové radní volit může. Jsou to jednotky tisíc, které volily senátory, jednotky tisíc lidí, občanů České republiky, ale ti můžou. Takzvaní televizní spacákoví revolucionáři, redaktoři a s nimi spřažení politici z let 2000 a 2001, kteří si tehdy neoprávněně přivlastnili televizní vysílání a dodnes je považují za své, což je největší porážka demokracie a právního státu v historii moderní České republiky, měli tenkrát na svých transparentech mimo jiné i nápis Česká televize je naše. Kdyby současná vláda nebyla pokrytecká, může si transparent se stejným nápisem roztáhnout i zde ve Sněmovně, ve vládních lavicích nebo tady v lavicích Fialovy vlády za mnou. Ale Českou televizi a Český rozhlas v plném rozsahu financují všichni občané České republiky, ať už mají momentálně jakékoliv politické názory, takže tyto instituce patří jim, jenom občanům České republiky, a jen oni a jejich volení zástupci v hlavních českých volbách, což jsou jednoznačně volby do Poslanecké sněmovny, které jediné mohou dát skrze poměrný volební systém objektivní obraz o rozložení politických preferencí všech občanů, mají právo tato veřejnoprávní média kontrolovat a svrchovaně o nich rozhodovat, nikoliv party nevolených politických aktivistů, politicky prověřených anebo jednobarevné pětikoaliční mediální vlády.
Takže jsem tím jasně řekl i stanovisko hnutí SPD k této novele. Hnutí SPD tuto novelu samozřejmě nepodpoří a budeme hlasovat proti této novele. Je to tak, pane ministře. (K ministru Baxovi u stoku zpravodajů.) Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Omluvu zaslal pan poslanec Roman Bělor od 16 hodin z pracovních důvodů.
A my můžeme přistoupit k dalším přihlášeným v obecné rozpravě, kde máme pana poslance Jana Lacinu, a připraví se pan poslanec Radek Koten posléze. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Jan Lacina: Dobré odpoledne přeji, děkuji za slovo. Já se nechystám polemizovat s tím poměrně dlouhým předešlým projevem, jenom bych jako vzděláním politolog doplnil jednu takovou informaci, která možná se tady někde vznáší ve vzduchu, a to je ta, že takzvaná liberální demokracie rovná se parlamentní demokracie, prosím, jo? Parlamentní demokracie, to je to, co tu dnes prožíváme, a já doufám, že většina z nás, co tvoří 200 členů této Sněmovny, na parlamentní demokracii lpí a nechtěla by ji měnit. Mimochodem, média veřejné služby, ať už Český rozhlas, nebo Česká televize, jsou jedním z významných stabilizačních faktorů parlamentní demokracie u nás, a to především proto, že mají kriticky hledět na to, co se děje na politické scéně, že mají vládu kontrolovat, a měla by mít pro to připraveny dostatečně vhodné podmínky.
Má to dvě hlavní kritéria. Tím prvním hlavním kritériem je nezávislost, to znamená, že aktuální vládní většina se nemůže dobýt do České televize tak snadno. Mezi aktuální vládní většinou a Českou televizí má stát nezávislá Rada České televize, a proto považuju za velmi dobrý signál, že by Sněmovna byla připravena nebo je připravena rozdělit se o volbu mediálních rad s jednou třetinou právě se Senátem, s kolegy ze Senátu. Ten důvod je v zásadě jednoduchý. Dneska skutečně tato vláda má většinu v obou komorách Parlamentu, ale jak víme z historie, tato situace se může přebarvit velmi rychle, Senát obvykle reaguje na složení Poslanecké sněmovny a naopak, čili tyhlety dvě komory dost často stojí proti sobě, a to je právě ten důvod, proč my dnes činíme tento krok, a doufám, že to oceníme v blízké anebo vzdálenější budoucnosti.
Druhým významným kritériem je trvale udržitelné financování obou médií veřejné služby. Vy, kteří to pozorujete nebo znáte to téma blíže, víte, že pod vedením pana ministra Baxy a jeho náměstka pana Šaška vznikla pracovní skupina, která na tomto tématu intenzivně pracuje, a já jsem optimista a věřím, že do konce roku bude vyřešen i tenhleten druhý problém, protože samozřejmě financování je druhým hlavním pilířem nezávislosti obou médií veřejné služby. Dnes děláme první krok. Doufám, že tentokrát ho dovedeme do úspěšného konce, do konce tohoto roku bychom rádi udělali ten druhý krok.
Já si ještě dovolím připomenout dvě docela významná výročí, jednak že Český rozhlas letos slaví 100 let a myslím si, že jeho existence vůbec není u konce. Dokonce někteří moji kolegové, mediální odborníci, tvrdí, že rozhlas má před sebou větší budoucnost a větší perspektivu než Česká televize, z mnoha důvodů. A potom si dovolím připomenout druhé výročí, totiž že Česká televize v tomto roce slaví 70 let od svého prvního zkušebního vysílání, které proběhlo 1. května 1953.
Hledím ještě do poznámek... V zásadě z těch věcí, které jsem si tady poznamenal, už k ničemu dalšímu bych se vyjadřovat nechtěl. Doufám, že se nám dneska podaří tuto normu schválit, udělat ten první krok, a že Poslanecká sněmovna ukáže, že heslo, že kapři si nikdy nevypustí svůj rybník, není platné ve 100 %, ale že v tomto případě sněmovní kapři jsou připraveni vypustit si část svého rybníka a rozdělit se s kolegy ze Senátu o volbu mediálních rad, protože dlouhodobá budoucnost médií veřejné služby to určitě ocení. Já vám děkuji za pozornost a přeji hezké odpoledne.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji a další se svým příspěvkem je přihlášen pan poslanec Koten - rozumím, není přítomen v sále. Dále je přihlášen pan poslanec Aleš Juchelka, ten přítomen je, připraví se paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, paní předsedající. Tak jste to vzali poměrně rychle.
Tady měl krásný úvod pan ministr Baxa. Já samozřejmě s touto novelou, malou novelou zákona o České televizi, nesouhlasím, mám s ní problém, několikrát jsem tady s ní kriticky vystupoval. Nakonec samozřejmě máme tady vládní koalici. A proč mi to vadilo? Je to z toho důvodu - a já to tady opětovně říkám - že vládní koalice neustále útočí nejen na média veřejné služby, ale v tuto chvíli vidíme i například navýšení DPH u novin, které je nejvyšší v celé Evropě, tím pádem například naši starší spoluobčané, kteří jsou odkázáni na informace pouze z rádia, z televize a samozřejmě z denního tisku, už budou mít v tuto chvíli ztížený přístup samozřejmě k tomu, aby si kupovali noviny. Ale k tomu všemu ještě určitě dojdeme. ***
