(12.50 hodin)
(pokračuje Jan Richter)
Osobně bych navrhoval vytvořit a zlegalizovat tarifní tabulku pro tuto specifickou síť školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy a diagnostické ústavy a pro preventivní zařízení typu středisek výchovné péče. Dále se tímto problémem budeme zabývat již na příštím jednání podvýboru náhradní výchovné péče.
A teď mi dovolte malou vsuvku k tomuto celému, co to způsobuje. Nebudu se momentálně dneska bavit o konkrétních zařízeních náhradní výchovné péče, kde ty zkušenosti máme, ale můžu říci, že zařízení většího typu, které je koedukované, má tam děvčata i chlapce, všechno, má 115 zaměstnanců, z toho klasických učitelů je pouze 10. Těch 105 zaměstnanců je v pedagogických profesích, ale nejsou zahrnuti do tarifu na zvýšení platu. Co to udělá? Učitelé v práci čtyři až pět hodin s dětmi ve třídách po třech až pěti dětech, protože v těch třídách víc toho není, protože tam je náročnost toho vzdělávání daleko větší než v běžném vzdělávacím proudu, a může to už dneska způsobit takový propad a rozdíl v těch financích, že dneska už jsou učitelé ve čtrnácté platové třídě, vychovatelé maximálně ve dvanácté, a ještě se jim navyšuje plat. To znamená, že mezi nimi už nebude žádný rovný boj, ale bude to nepřiměřené, oddělené.
V kontextu toho celého dneska nám chybí od roku 2002 zákon číslo 109 o náhradní výchovné péči, kde se zabýval těmito věcmi, kdy v roce 2019, 2020 slibováno z Ministerstva školství, že se na tom pracuje, že je to v mezirezortním připomínkování a tak dále. Nic se nestalo. Dnes se dozvídáme, že dětské domovy se mají podle programového prohlášení vlády přesouvat pod MPSV. Další věc, která je pro mě neuvěřitelná.
A v tuto dobu, když my řešíme platy a rozdělujeme vychovatele, pedagogy speciální a tak dále, v kontextu toho nejmenovaném zařízení včera zachytí chlapce, který s kudlou chce probodnout vychovatelku. Paráda. Já dneska nechci být úplně konkrétní, já se na to chystám na jiné zasedání tohoto pléna. A ono to nestačí, on odpoledne učiteli rozbitou miskou od salátu přeřízne ucho. Super.
Tak se bavme nejdřív o té legislativě, bavme se o ochraně tady těch učitelů nebo neučitelů - pedagogů, kteří daleko více musí studovat na to, aby tu profesi zvládli, a neřešme to, že děláme rozdíly mezi platy mezi pedagogem, učitelem a neučitelem. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Berki.
Než tak ještě udělá, jenom doplním, co jsem měl udělat na začátku, a sice vás informovat, že pozměňovací návrhy jsou uvedené ve sněmovním tisku 289/3, který vám byl doručen 24. února 2023, a usnesení garančního výboru vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 289/4.
Můžeme pokračovat v rozpravě. Pan poslanec Berki, připraví se paní poslankyně Hanzlíková Jana.
Poslanec Jan Berki: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Milé kolegyně, milí kolegové, abych to urychlil, jednak se nebudu už vracet k té diskusi ve středu, tam na to nemáme úplně stejný názor. Já bych teď zkusil shrnout některé okamžiky zákona o pedagogických pracovnících a zároveň školského zákona, respektive jejich novel, co se událo a v jaké fázi jsme.
Bezesporu jsou tu dva okamžiky, které jsou řekněme více emotivní, vzbudily tu diskusi větší. To je právě garance objemu peněz, a potom jsou to logopedové. K logopedům již se nebudu vracet. Předpokládám, že diskuse byla dostatečná při prvním a druhém čtení.
Co se týká té garance, já jsem se zúčastnil kulatého stolu, za nějž děkuji, kde byli zástupci odborů a podobně. Přišlo mi, že ten největší problém ve skutečnosti není až tak ten balík peněz, byť chápu, že mohl vyslat ne úplně šťastný signál, ale stížnosti velmi často směřují vůbec do principu přiřazování v tabulkách. Slíbili jsme - a to dodržíme - že k tomuto diskuse se otevře, a to nejenom, co se týká výše, ale i například, jestli se změnily, nezměnily podmínky, kvalifikační podmínky pro výkon toho kterého povolání pedagogického, ať už je jakékoliv.
Pak jsou tam body, které v rámci diskuse zaznamenaly změnu v tom, že jsme se snažili tam najít kompromis. To znamená, předkládané znění, ať už v původním návrhu, nebo pozměňovacími návrhy došlo k nějakým změnám, které - někteří asi nebudou spokojeni, protože chtěli jen svou variantu - ale z mého pohledu jsou kompromisními. To je právě ten § 9a, což je to uznávání kvalifikace, a zároveň je to i § 22, který se týká kvalifikace získávané studiem pedagogiky nebo postaru DPS. Jenom chci upozornit na to, že právě tady to jsou body, kde se došlo k nějakému kompromisnímu řešení.
A pak chci také ale připomenout, že jsou tam body nebo změny, které považuji jednoznačně za přínosné, byť se mnou někteří nesouhlasí, ale je to můj pohled, a to je ukotvení přímo do zákona, tedy do systému provázejícího, uvádějícího učitele adaptačního období, a také to, že se akreditační komise v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků bude soustředit na kvalitu kvalifikačních a specializačních studií. Děkuji za podporu.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Další vystoupí paní poslankyně Hanzlíková, připraví se paní poslankyně Zajíčková.
Než paní poslankyně dorazí, načtu omluvu? pan poslanec Kubík Jan se od 13.05 hodin omlouvá z pracovních důvodů. Prosím.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já už se vyjádřím velmi krátce, protože diskuse k projednávanému tisku byla opravdu dlouhá, takže se zaměřím na dvě oblasti.
Ta první je, že stejně jako moji kolegové mám opravdu velký problém s pozměňovacím návrhem, který omezuje zvýšení financí pouze na skupinu učitelů, a to z toho důvodu, že tam nejsou zařazeni speciální pedagogové ze školského poradenství, psychologové, vychovatelé a tak dále, velmi pěkně o tom tady hovořil pan poslanec Richter. Takže tady mám opravdu velký problém.
Ale čemu bych se chtěla věnovat, i když se tady o tom také dostatečně hovořilo, to je § 18a, který se týká definice pozice školského logopeda. Já to velmi podporuji, protože tím by po skutečně mnohaleté snaze konečně došlo k jasnému vymezení této potřebné profese do zákona. Mám patnáctiletou praxi ve školském poradenství, takže jsem opravdu velmi úzce se školskými logopedy spolupracovala, a myslím si, že na základě toho můžu říct, že jejich působnost je opravdu výhradně v rezortu školství a také jejich činnost školská legislativa upravuje. Za těch patnáct let jsem se skutečně nesetkala s tím, že by došlo k nějaké kolizi činnosti logopedů ve zdravotnictví, tedy klinických, se školskými logopedy, a myslím si, že je velmi důležité si tady říct, že školský logoped není žádná nová profese, ale naopak tady funguje dobře už (od) devadesátých let, jenom tedy nebyla jednoznačně vymezena v legislativě. Také během těch patnácti let jsem viděla, že rodiče velmi dobře školského logopeda znají a také vědí, s čím se na něj mohou obracet a co od něho mohou očekávat. V praxi školští logopedi jsou schopni poskytovat skutečně každodenní práci s dítětem ve školním prostředí, a to je většinou to, co to dítě nejvíc potřebuje - pravidelnost, dostupnost, a hlavně potřebnou intenzitu.
Víme všichni, že dětí a žáků s narušenou komunikační schopností každý rok přibývá. Stále početnější skupinu tvoří žáci s odlišným mateřským jazykem, který potřebují strukturovanou a opravdu kvalifikovanou logopedickou stimulaci ve školském prostředí. Rozvoj řeči a komunikace je úplně zásadní také u žáků se zdravotním postižením, ať už se jedná o postižení mentální, tělesné, smyslové, a u nich významným způsobem logopedická péče pomáhá v jejich začleňování do společnosti, ale také vůbec do jejich budoucího života, profesního vzdělání a pak uplatnění na trhu práce. A to už vůbec nehovořím o tom, že uzpůsobené prostředí školy umožňuje poskytování logopedické péče žákům s poruchami autistického spektra, kteří velmi často ambulantní formu nezvládají. Také bych chtěla připomenout, že obě ty profese spojuje shodná pregraduální příprava a pak specializační studium už jasně vymezuje kompetence a působnost klinického logopeda a školského. ***
