Právo, ústavní právo promluvit bylo upřeno i kolegovi Bělicovi.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny hovoří jasně o tom, jaké jsou podmínky vyhlášení stavu legislativní nouze. Předsedkyně Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze vyhlásí pouze za mimořádných okolností, pokud jsou zásadním způsobem ohrožena buď základní práva a svobody občanů, nebo bezpečnost státu, nebo státu hrozí značné hospodářské škody. Žádné nehrozí, samozřejmě.

Pojďme si rozebrat tyto podmínky podrobně. Otázkou, kdy lze vyhlásit stav legislativní nouze, se dopodrobna zabýval Ústavní soud ve svém nálezu z 1. března 2011. V tomto nálezu Ústavní soud judikoval, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo když státu hrozí značné hospodářské škody. Za mimořádnou okolnost tak lze považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy. Právě kvůli mimořádné povaze okolností je ústavně přijatelné výrazně omezit práva opozice a zásadně zkrátit legislativní proces. Byla zde tedy splněna podmínka mimořádných okolností? Z mého pohledu rozhodně ne. V čem by mimořádné okolnosti spočívaly?

Hlavní problém aktuálně tkví v tom, že vláda nepočítala s dotačním finančním balíkem pro mimořádnou valorizaci důchodů. Tak to není pravda, protože pan ministr financí říká, že ty peníze má. Ta by totiž v letošním roce měla dosáhnout zhruba 35 miliard, na což v rozpočtu nebylo pamatováno, ale pan ministr Stanjura to zařídil a peníze má. A je to směšných 0,85% výdajů státního rozpočtu 2023. Rozhodně ale nejde o mimořádnou či nepředvídatelnou okolnost. O tom, že v letošním roce dosáhne inflace takové výše, že bude nutné přistoupit k mimořádné valorizaci důchodů, vláda musela vědět již od minulého roku. Asi jo, i když Rusnok tedy predikoval něco jiného. Upozorňovali na to odborníci z Národní rozpočtové rady. Ano. Ve svém stanovisku z 8. prosince 2022 Národní rozpočtová rada doslova uvedla: Schválený rozpočet je také zatížen vysokou mírou nejistoty. Rizikem ve směru vyššího deficitu jsou výdaje na mimořádnou valorizaci důchodů v roce 2023. Na základě očekávaného vývoje inflace lze odhadovat, že k překročení pětiprocentní hranice nárůstu spotřebitelských cen od data relevantního pro stanovení výše řádné valorizace dojde v lednu 2023, což bude znamenat spuštění mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění v červnu. To si vyžádá dodatečné výdaje okolo 20 miliard - no, bylo to 34, chybí 19, ale vlastně nechybí, protože pan Stanjura je má - které nejsou aktuálně v rozpočtu předpokládány. Samozřejmě, státní rozpočet je vždycky zajímavý. Plánují se výdaje, příjmy, tam se čaruje vždycky.

Vzhledem k vysoké částce nelze rozumně předpokládat, že ji bude možné pokrýt z úspor v jiných položkách státního rozpočtu. Má navíc jít o již třetí mimořádnou valorizaci důchodů v řadě. K mimořádné valorizaci se přistupuje, pokud meziměsíčně inflace ve sledovaném období dosáhne alespoň pět procent. V lednu 2022 přitom tento parametr dosáhl úrovně 8,2 % a inflace byla v průběhu roku 2022 rekordní. No proč? Protože vláda zkrátka ji nechce zarazit. Bylo proto naivní se domnívat, že v letošním roce nebude nutné přistoupit k mimořádné valorizaci důchodů. O nepředvídatelnou okolnost tedy jistě nešlo. Je pak samozřejmě otázka, proč tedy vláda předkládá novelu zákona o důchodovém pojištění takto pozdě, když o okolnostech, za kterých má dojít k mimořádné valorizaci důchodů, věděla již měsíce.

Důvodů samozřejmě může být víc. Jedním z nich samozřejmě jsou prezidentské volby. Umím si velmi dobře představit - to říká Bělica - že současná vládní koalice se rozhodla taktizovat a nepředložit návrh na snížení růstu důchodů před volbami, aby tím nemobilizovala voliče důchodového věku. Možné je samozřejmě také to, že vláda chtěla udržet rozpočet opticky pod schodkem 300 miliard korun, a proto záměrně vynechala některé výdaje, se kterými ale musela počítat. V neposlední řadě není samozřejmě vyloučeno ani opomenutí vlády. To jsme ostatně viděli při předkládání zásadních zákonů v tomto volebním období již několikrát. Vzpomeňme si jen, jak rapidně rostly ceny energií v průběhu celého loňského roku. Již od března roku 2022 se hovořilo o potřebě zastropovat ceny energií pro domácnosti. Přesto však vláda k přijetí novely energetického zákona, která tuto úpravu umožňovala, přistoupila až v září, a to znovu ve stavu legislativní nouze. I tehdy přitom šlo o situaci, za které byl zákon schvalován v legislativní nouzi pouze z důvodu liknavosti vlády Petra Fialy. Z mého pohledu tedy podmínka mimořádných okolností při vyhlašování stavu legislativní nouze nebyla naplněna.

Je potřeba mít na paměti, že vláda by při využívání institutu stavu legislativní nouze měla postupovat v souladu s principem proporcionality. To znamená, že by měla poměřovat dopady omezení práv opozice i veřejnosti zkrácením legislativního procesu s přínosem, který má stav legislativní nouze přinést. To jasně řekl i Ústavní soud v bodu 85 svého nálezu z 1. března 2011. V něm Ústavní soud zdůraznil, a zde cituji, že je nezbytné poměřovat též intenzitu důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených ústavních principů, neboť zájem na zabránění nebo odstranění jejich důsledků by měl s ohledem na chráněné hodnoty podle § 99 odst. 1 jednacího řádu v konkrétním případě převážit nad zájmem na řádném průběhu legislativní procedury. Musí být zřejmé, jaké konkrétní důsledky hrozí podle vlády pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení, tedy co odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod nebo ohrožení základních práv a svobod nebo bezpečnosti státu. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednávání ve zkráceném jednání vláda navrhuje, musí představovat vhodný prostředek zamezení vzniku či trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu. Je vhodné zdůraznit, že jednací řád umožňuje i jiné postupy, které slouží ke zrychlení legislativního procesu. Jsou jimi například schválení zákona v prvním čtení či zkrácení lhůt. Je samozřejmě jasné, že vláda využívá stavu legislativní nouze hlavně proto, že je pro opozici velmi obtížné projednávání zákona ve stavu legislativní nouze zabránit. O to větší opatrnost je ale potřeba volit při používání stavu legislativní nouze jako nástroje prosazování zákonů. Tak to řekl i Ústavní soud ve svém nálezu z roku 2011. Kromě toho je podle Ústavního soudu vláda povinna přistupovat k využívání stavu legislativní nouze s maximální opatrností.

Soud se také vyjádřil k tomu, že je zodpovědností každé vlády, aby při sestavování návrhu zákona o státním rozpočtu vycházela z platných právních předpisů. V případě, že vláda považuje za účelné dosáhnout jejich změny, je její povinností, aby včas realizovala své oprávnění podat odpovídající návrh zákona, jehož prostřednictvím by dosáhla požadovaných změn. Ani to zde ale nebylo dodrženo.

Z mého pohledu u novely zákona o důchodovém pojištění opravdu nejsou dány podmínky pro schválení ve stavu legislativní nouze. Vidím to tak nejen já, ale i řada ústavních právníků. Marek Antoš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy například zveřejnil 21. února stanovisko, ve kterém doslova říká, že případ, kdy vláda včas nereagovala na vývoj, který byl znám po řadu měsíců, a teď se na poslední chvíli snaží prosadit změnu zákona a bojí se obstrukcí opozice, rozhodně nelze považovat za mimořádné okolnosti. Je z mého pohledu nepřijatelné, aby si vláda dělala z ústavního pořádku trhací kalendář a šla přes mrtvoly jen proto, aby si udržela opticky dobře vypadající rozpočet. Proto jednoznačně nemohu podpořit návrh na vyslovení, že stav legislativní nouze trvá. Pokud by snad předložený návrh nakonec skutečně byl schválen v legislativní nouzi, bude mě opravdu zajímat, jak se k tomu postaví Ústavní soud. Podle mě je pravděpodobnost, že Ústavní soud takovou novelu zruší, opravdu velmi vysoká.***