Další problém je samozřejmě i cenotvorba léčiv, která nemotivuje výrobce vstupovat a dodávat léky na český trh. V této oblasti je jistě potřeba postupovat opatrně, aby se nesmyslně nezvyšovaly výdaje veřejného zdravotního pojištění, ale u některých klíčových léků by revize cenotvorby jistě pomohla, aby byly na českém trhu dlouhodobě dostupné.

Dalším obecným řešením by jistě mohla být aktivita Evropské komise, která by mohla vypracovat nadnárodní regulaci, která by pomohla zajistit dostatek léků ve všech zemích Evropské unie. Připomeňme si, že současná vláda donedávna předsedala Evropské komisi, přesto však v této oblasti aktivní nebyla.

Dalším možným řešením, jak pomoci českým pacientům v době krize nedostatku léčiv, by byla úprava systému distribuce léčiv tak, aby bylo zajištěno, že malé lékárny nebudou trestány za to, že drží léky skladem. Problém totiž je, že u léčiv může ze dne na den dojít k přecenění. Pokud malá lékárna nakoupí léky a během doby, kdy je má na skladě, se léky přecení na nižší cenu, musí je pak lékárny prodávat se ztrátou. To je nejenom nemotivuje, ale přímo odrazuje držet na skladě větší množství důležitých léků tak, aby pokryly potřeby pacientů. Poněkud dlouhodobější problém, který je ale jistě taky k zamyšlení, je, zda více neovlivňovat to, jak se tvoří lékárenská síť, abychom zajistili, že lékárny jsou dostupné pro všechny i v regionech.

V neposlední řadě mělo Ministerstvo zdravotnictví možnost zajistit mimořádný dovoz léčiv ze zahraničí, této možnosti ale začalo využívat pozdě a využívá jí příliš málo.

Jak vidíme, možností, jak řešit současnou krizi nedostatku léků pro české pacienty, není málo. To je několik málo podnětů, které mimo jiné vzešly z kulatého stolu, který jsme na tuto problematiku uspořádali. Já však nemohu suplovat práci Ministerstva zdravotnictví se stovkami úředníků a odborníků. Komplexní a efektivní řešení musí vymyslet ministerstvo, potažmo vláda. Mým cílem každopádně je ukázat, že jsou opravdu akutnější a důležitější úkoly, na které se nyní vláda musí zaměřit, a pokud mermomocí chce nějaké zákony projednávat zrychleně, měly by to být právě ty, které zajistí léky pro české pacienty. Takových zákonů jsme se však dosud nedočkali a cokoliv, co teď přijde, už bude pozdě.

Doposud jsem se věnoval tomu, že vláda neřeší důležitější problémy a naopak na sílu tlačí otázky, které by měly být předmětem řádného legislativního procesu. Výhrady mám ale k návrhu zákona jako takovému. Nechci příliš opakovat své předřečníky, ale chtěl bych poukázat na nesystémovost přístupu vlády. Pokud vláda skutečně chce šetřit na státním rozpočtu, prosím, musí se na to ale jít konstruktivně a komplexně. Již minimálně od minulého roku se hovoří o potřebě důchodové reformy, za dobu vlády Petra Fialy však neproběhla žádná větší debata o podobě takové reformy. Tady musím jenom poznamenat, že vláda teď na posledním zasedání slíbila reformu do konce tohoto roku.

Aktuální návrh nejenže reálně snižuje důchody, ale porušuje základní princip, na kterém je důchodové pojištění založeno, a to princip zásluhovosti. Oproti smyslu a účelu zákona dochází k plošnému navýšení důchodů, čímž se zásadně popírá princip zásluhovosti typický pro subsystém sociálního pojištění. U nízkopříjmových důchodů je téměř zachována původní výše valorizace, čím je však důchod vyšší, tím procento valorizace klesá. Tím dochází k značnému narušení vazby na zásluhovost důchodů. Zatímco u nižších důchodů se jedná o ztrátu nulovou nebo ve výši stovek korun, u průměrného důchodu se jedná o ztrátu 1 000 korun měsíčně a u důchodů vyšších až o 3 000 korun měsíčně.

Nepochybně je možné se bavit o tom, zda princip zásluhovosti je tím, na čem má důchodový systém i nadále stát, nebo by bylo dobré jej opustit. Má se tak ale rozhodnout na základě rozsáhlé diskuse a po zvážení dosavadní judikatury Ústavního soudu v této oblasti, ne na základě dílčí ad hoc novely, ke které přistoupí současná vláda proto, že nestihla komplexnější návrh připravit včas.

Takže to je první projev pana Špičáka, který nemohl vystoupit.

Druhý projev. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, problematika toho, za jakých okolností je možné vyhlásit stav legislativní nouze, byla velmi podrobně analyzována v nálezu Ústavního soudu, který zde již někteří mí předřečníci zmiňovali. Pojďme si nejprve připomenout, za jakých okolností jednací řád Poslanecké sněmovny umožňuje vyhlásit stav legislativní nouze.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny stav legislativní nouze vyhlásí na základě žádosti vlády jen a pouze za mimořádných okolností, kdy je splněna jedna z následujících podmínek: a) buď jsou ohrožena základní práva a svobody občanů, b) nebo je ohrožena bezpečnost státu, c) nebo musí státu hrozit značné hospodářské škody. Pro stávající vládu jsou důchodci škoda, že jsou na škodu vlastně. Vláda by nejraději asi je zrušila, protože když jim dá peníze, tak říká, že jsou to škody. To je fakt nepochopitelné. Nevím, kdo to vymyslel, ale je to peklo.

S tímto stavem je samozřejmě potřeba nakládat velmi opatrně, neboť jsou při něm zásadním způsobem zkrácena práva opozice. Je pravdou, že ve stavu legislativní nouze byl během nejhorších měsíců pandemie covid-19 schvalován i pandemický zákon. V případě pandemického zákona však šlo jednoznačně o splnění jednoho ze základních předpokladů vyhlášení stavu legislativní nouze, a to, že šlo o mimořádnou událost. Byly ohroženy životy celé populace, jednalo se o nový virus, který měl v některých zemích obrovskou úmrtnost. Jednalo se o událost, se kterou náš právní řád absolutně nepočítal.

V době, kdy naše vláda navrhovala projednání pandemického zákona ve stavu legislativní nouze, bylo nezbytné zajistit adekvátní nástroje pro zvládání epidemie onemocnění, a to i pro období po skončení nouzového stavu. Tehdy totiž byl postup pro zvládání epidemií upraven pouze v zákoně o ochraně veřejného zdraví, který ale neumožňoval v potřebné míře reagovat na specifika pandemie covidu. Bylo tedy naprosto nutné přijmout speciální pravidla pro takové situace, která umožňovala Ministerstvu zdravotnictví flexibilně reagovat vydáváním mimořádných opatření ke zvládání epidemie.

Nezapomeňme, že použití stavu legislativní nouze ke schválení pandemického zákona se již dostalo před Ústavní soud, který takový postup schválil. Ve svém nálezu z roku 2021 Ústavní soud prohlásil následující. Reálně tak hrozilo, že při urychleném nepřijetí pandemického zákona by se veřejná moc přinejmenším dočasně ocitla bez účinného právního rámce řízení boje s pandemií, který by jí umožňoval přijímat k tomu potřebná mimořádná opatření. V hrozícím právním vakuu pravomoci vydávat mimořádná opatření potřebná k účinnému řízení boje s pandemií spatřuje Ústavní soud legitimní důvod pro zkrácené projednávání návrhu pandemického zákona.

Rád bych také připomněl, že jedním z důvodů, proč vůbec bylo nutné v únoru 2021 pandemický zákon přijímat, bylo, že tehdejší opozice, tvořená nynějšími vládními stranami, blokovala vyhlášení nouzového stavu, který byl jedinou rozumnou alternativou pro zvládání epidemie v té době. Rád bych se proto ohradil proti tvrzením, že je aktuální stav legislativní nouze přijatelný, protože vláda ANO s ČSSD jej taky využívala. Není. Vláda ANO jej použila v případě, kdy se zde obrovskou rychlostí šířil nový, neznámý virus, který ohrožoval životy a zdraví našich obyvatel, a bylo potřeba rychle reagovat. Šlo o novou mimořádnou situaci. Proti tomu v současné situaci nejde o nic nového.

To, že vláda bude muset přistoupit k mimořádné valorizaci, bylo jasné už minimálně od podzimu minulého roku. Již tehdy ekonomové varovali, že inflace takřka jistě překročí hranici, za kterou bude nutné důchody mimořádně valorizovat. Důvod, proč je nyní změna těchto pravidel projednávána ve stavu legislativní nouze, je zejména neschopnost vlády reagovat na ekonomické fenomény včas a připravit návrhy zákonů dostatečně brzy, aby mohly projít řádným demokratickým procesem ve Sněmovně. Z tohoto důvodu je z mého pohledu zcela nepřijatelné, aby novela zákona o důchodovém pojištění byla projednávána ve stavu legislativní nouze. ***