(23.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
To je zajímavé, že... včera tady, nebo dneska to bylo, když pan Lipavský křičel, že jsme ve válce. Nechápu, proč ten váš engéš stále mluví, od rána do večera mluví o mobilizaci, stále o válce. Ale o tom nechci dneska mluvit. Takže já v mém vystoupení budu realizovat ta práva mých kolegů. A ještě se vrátím k té totalitě.
Takže pan prezident je naše poslední naděje, tedy nás důchodců, já mám samozřejmě střet zájmů, všech důchodců, kteří si to zaslouží. Ano, těch, kteří mají, nevím, průměrný důchod 21 000, tak přijdou o 1 000 korun. Všichni přijdou o peníze, všichni důchodci. Jenom ti, kteří berou 8 000, dostanou plus 36 korun, ostudných 36 korun. A pan premiér samozřejmě nereaguje. Mohl být on, který to spojí, tyhle dva světy, které tady někdo rozděluje, ale my to nejsme, a mohl udělat to gesto. Směšných 19 miliard. Ale i ta další léta. Vždyť vy máte stovky miliard. Podívejte se na ty veřejné rozpočty, podívejte se na ty makropredikce. A pan Jurečka mluví o tom už do roku 2033. Ale prognóza, pokud vím, je jenom do roku 2025. A jak to víte, to já nevím. A je to samozřejmě nesmysl.
Jenom meziročně odvody sociálního pojištění v 2023 stouply o 60 miliard. Za jeden rok. A samozřejmě navyšují se platy, takže zase budou stoupat. Samozřejmě, vy se tady dohadujete, jak to je a jestli je to správně, jestli může někdo mluvit, nemůže mluvit. Takže zítra nás zaříznou, Senát, který má hlídat ústavnost, ten to také převálcuje, to dostanou příkazem, a potom budeme čekat na pana prezidenta. Ale my panu prezidentovi napíšeme dopis a požádáme ho, tedy já ne, ale paní Schillerová, pan Havlíček, o schůzku, abychom mu vysvětlili, co se tady dělo a jak to ve skutečnosti je i s naším rozpočtem a jaké řešení. A to řešení je jednoduché - snížení ceny elektřiny na 1 500. A ušetříte miliardy a budete slavní. Nechápu, proč pětikoalice nechce být slavná. Všem byste pomohli. Všem. Všichni, kteří vyrábějí a používají elektřinu. A já jsem tady včera četl, ale to samozřejmě média, vaše provládní média, nezajímá, kolik jsme vyexportovali té elektřiny, o 330 % navíc, ano na Slovensko. Exportujeme, aby oni měli proud za 65 eur, to je 1 500 korun. To je přesně ono. Takže je to jenom o elektřině, která vyřeší vše, srazí inflaci, ale z neznámých důvodů zkrátka vláda to nechce. Takže my máme smůlu. Kolegové nemůžou mluvit, snad ještě mě nezastaví, já můžu mluvit.
A potom poprosíme pana prezidenta, aby se zamyslel nad tím, jestli přece jenom to nezachrání, naše důchodce. On to může zachránit. On to dostane, když osmého to Senát převálcuje, devátého to má na stole, odpoledne je prezident a desátého se má vyjádřit. Když si to nechá 14 dní k vyjádření, tak je to v cajku, žádný Ústavní soud není potřeba. Bylo by dobré, když pan prezident, příští prezident říkal, že chce spojovat, a navštívil ty regiony, Karlovarský kraj, Ústecký kraj a asi i Moravskoslezský, tak aby se nad tím zamyslel. A já ho znovu vyzývám, aby to udělal. Aby to udělal. Chápu - a já nevím, jednou byl provládní kandidát, potom zase nebyl, potom byl občanský, je tam pět let, takže tam bude dokdy? Dvacet osm, to už bude nějaká vláda. Ale s těmi médii to asi zase všichni vyhrajou tady. Takže uvidíme, jak to bude. Tak měl by se nad tím zamyslet, když je tedy nezávislý a je tady pro všechny lidi. Má historickou šanci, když ji pan premiér nevyužil. To mě strašně mrzí.
Tak teď začnu s tím, abych tady přednesl projevy mých kolegů, kterým bylo upřeno ústavní právo promluvit. První je Julius Špičák.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, připomeňme si prosím, proč se vůbec důchody v České republice valorizují. Důvodem je inflace, tedy zdražování jednotlivých položek takzvané v spotřebním koši, který představuje náklady na život od nákladů na potraviny přes náklady na léky po náklady na bydlení. Mimořádnou valorizací reagujeme na mimořádně vysoké zdražování, které z velké části jde i za politickými rozhodnutími současné vlády. Nejde rozhodně o zvyšování příjmů za účelem toho, aby se důchodcům zvyšovala životní úroveň. Jde o prosté dorovnání důchodů tak, aby si důchodci mohli dovolit základní životní potřeby.
Rozumím snaze vlády o snižování schodku státního rozpočtu. Nižší schodek bychom si asi přáli všichni. Ve snaze o jeho dosažení ale nelze jít přes mrtvoly, což se z mého pohledu nyní děje. Vláda vše podřídila snižování schodku státního rozpočtu, místo aby řešila zásadní problémy našich občanů, nedostatek léků či zásadní zvyšování cen potravin i bydlení. Již od podzimu se v českých lékárnách potýkáme se základním nedostatkem některých základních léků. Začalo to léky pro děti, kdy například Nurofen nebyl k dostání v mnoha lékárnách a rodiče malých nemocných dětí museli objíždět lékárny v okolních městech a hledat, která lékárna má ještě zbytky zásob. Místo aby v ten okamžik vláda rázně zakročila a začala nedostatek základních léků řešit, zaspala na vavřínech. Nedostatek se tak rozšiřoval na další léčiva, mimo jiné antibiotika. Zatímco u některých léků je substituce možná, u řady antibiotik je to problém. Substituce jednoho antibiotika za druhé z důvodu výpadku totiž vede k tomu, že se více často používají širokospektrální antibiotika a zvyšuje se tak rezistence bakterií. Výpadky v posledních týdnech a měsících se týkají i léků pro chronické pacienty, léků na hypertenzi, a v poslední době dokonce i cytostatik.
Není mi jasné, proč se na tento problém vláda nezaměřuje přednostně, protože toto je skutečně otázka ochrany zdraví a životů našich pacientů. Pokud to vezmu v nadsázce, tak pokud už vláda nutně potřebuje něco schvalovat ve stavu legislativní nouze, měla by to být opatření k zajištění dostatku léků pro naše občany. Ne úspory v státním rozpočtu. Místo rychlých a efektivních opatření k zajištění léčiv, byť by třeba měla být schvalována ve stavu legislativní nouze, však současná vláda jen vytvořila jakousi pracovní skupinu na Ministerstvu zdravotnictví, jejíž výstupy nejsou veřejnosti známy. Je nám také už dlouhé měsíce slibována legislativní novela, která má údajně pomoci tyto problémy řešit, totiž novela zákona o léčivech, případně novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Nic takového však doposud vláda nepřipravila a nepředložila.
Když vláda na lékovou krizi dostatečně nereagovala, rozhodli jsme se sami vytvořit platformu pro hledání řešení. Spolu s profesorkou Adámkovou a s paní předsedkyní Schillerovou jsme uspořádali kulatý stůl k nedostatku léčiv. Na kulatý stůl byli přizváni klíčoví stakeholdeři, kteří prakticky všichni také dorazili. Prakticky všichni, až na jednoho, zástupce Ministerstva zdravotnictví. Údajně na pokyn Ministerstva zdravotnictví nedorazila ani ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv. To je ta diskuse. Kulatý stůl byl přitom opravdu efektivní a padaly na něm konstruktivní návrhy na řešení krize nedostatku léků. Vzešel z něj mimo jiné návrh, aby některé klíčové léky byly součástí zásob udržovaných Správou státních hmotných rezerv. Alternativně, pokud by česká vláda rozhodla, že toto není cesta, kterou by chtěla jít, třeba proto, že by Státní správa hmotných rezerv nebyla schopna vytvořit správné skladovací podmínky pro daná léčiva, si velmi dobře umím představit určitou smluvní dohodou s některým z českých distributorů léčiv. I to by mohla být cesta, jak předcházet výpadkům léků v českých lékárnách. Vláda či Ministerstvo zdravotnictví by vypsaly tendr na výběr distributora, který by na základě objednávky vlády nakoupil a skladoval léčiva, která jsou pro české pacienty klíčová a u kterých lze předpokládat hrozbu výpadku dodávek.***
