(17.10 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Řekněme si to otevřeně, státní rozpočet jsou příjmy a výdaje. Všechny zákony ovlivňují státní rozpočet. Jsou to příjmy a výdaje, takže v případě, že vládnoucí koalice potřebuje rychle změnit nějaký zákon, který ovlivní příjmy nebo výdaje, tak by postupovala způsobem, že by neustále vyhlašovala legislativní stav nouze, aby převálcovala tu opozici tím, aby ona nemohla využít svých práv k tomu, aby zabránila tomu, co se jí nelíbí, nebo respektive s tím zákonem, s kterým ona má problém, tak nemá možnost vznášet v řádném legislativním procesu své argumenty. A to je špatně. To je špatně. Právě tohleto, nebo v tom já spatřuji, že bylo porušeno, a nejenom tady v tom, jako vidím tam tu retroaktivitu, jak jsem říkala, vidím tam tu retroaktivitu, vidím tam tu předvídatelnost, a současně že nebyla ta předběžná opatrnost. No a samozřejmě po tom, co se teď děje v Poslanecké sněmovně, jakým způsobem válcujete a jakým způsobem se snažíte urychlit ten čas, abyste došli k tomu termínu, který vám hoří, to znamená toho 22. 2. (?), to je pro mě velice smutné.
Já končím svůj příspěvek, abych dala možnost dalším, aby mohli vystoupit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji moc za dodržení času. Další s přihláškou je paní poslankyně Balaštíková. A i paní poslankyně se musím zeptat, jestli chce využít deset minut. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Ano, paní předsedající, chci využít deset minut. Takže dobrý den, kolegyně a kolegové. Dnes jsme se zde sešli k projednání budoucnosti nejen současných občanů v důchodovém věku, ale i těch, co to za pár let čeká. A já mám velmi negativní postoj k rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny, ve kterém ona vyhlašuje stav legislativní nouze, kdy se rozhodně jedná o zneužití stavu legislativní nouze, jelikož podmínky pro vyhlášení tohoto stavu dle mého soudu nebyly splněny. A i mí předřečníci na to upozorňují. A tak jsem velmi znepokojena ze současného postupu vlády v oblasti důchodů a taktéž související komunikace směrem k občanům. Domnívám se, že dochází nejenom k nemorálnímu jednání, ale zčásti i ohrožování lidských práv. Z hlediska právní stránky je zřejmé, že zákonný nárok na valorizaci již vznikl, a případná novela bude tak retroaktivní. Na jednu stranu se vláda hájí argumentací, že naší zemi hrozí hospodářské škody. Ale já jsem si nevšimla, že by někdo z představitelů vlády vystoupil a informoval nás o tom, že Česká republika stojí před bankrotem.
Je třeba podotknout, že vláda nečiní žádné konstruktivní kroky směrem k dlouhodobému zvýšení příjmů do státní pokladny a například odpovídající daňovou reformu zatím vidíme jenom ve vizích a signálech. Navíc na daních vláda vybírá mimořádné zisky díky inflaci, a má tak dostatek finančních prostředků.
Je důležité také upozornit na skutečnost, že v případě důchodů se jedná o pojistné, což je účelově zaměřená povinná platba. Vláda by s ní neměla nakládat jako s daňovým výnosem, kde má dle teorie finančního práva volnou ruku, co se týká využití. Současná valorizace důchodů je především zajištění jistot pro všechny občany naší země. Jakékoliv porušení tohoto systému může vést nejen k negativním socioekonomickým dopadům na nejohroženější skupinu obyvatel, tedy na důchodce, ale také k trvalému narušení důvěry v právní stát. A právě ten stát by měl být garancí jakýchsi jistot.
Vláda tahá za záchrannou brzdu a pokouší se snížit červnové mimořádné navýšení důchodů. Argumentuje, že přestává platit mezigenerační solidarita, a řada politiků má výhrady, že tak činí na poslední chvíli, a ještě v legislativní nouzi. Vláda se snaží opírat o argumenty, že kvůli raketově rostoucím cenám se nepřiměřeně rychle zvyšují i důchody a kvůli automatické valorizaci jsou senioři jedinou chráněnou skupinou obyvatel, zatímco ostatní chudnou. Na druhé straně jsou tu naopak argumenty, že vláda musela s mimořádnou valorizací počítat už od podzimu loňského roku právě proto, že podmínky růstu zákon přesně vymezuje. Vláda přitom s mimořádným růstem nepočítala ve státním rozpočtu, ani se výpočet nepokusila změnit v předstihu. Místo toho tak činí až poté, co přesně ví, o kolik důchody porostou. Přitom ale není úplně jasné, jestli už na přidání nevzniká důchodcům nárok. Navíc vláda k prosazení změny využívá institut legislativní nouze určený k zvládání mimořádných a nepředpokládatelných událostí.
A jelikož vláda nechce riskovat, že by nestihla ve Sněmovně schválit snížení valorizace důchodů, sáhla proto po vyhlášení stavu legislativní nouze. Novela zákona by se tak mohla projednat ve zrychleném modu a s omezeným vystupováním zákonodárců. Což se vlastně děje. To samozřejmě není možné a tento krok lze považovat za protiústavní. Nelze si přece vyhlašovat stav legislativní nouze, jak se komu zlíbí, anebo proto, aby se něco mohlo prosadit. Za vaší vlády se legislativní nouze tak stává novým normálem.
A to nejzvláštnější na celé věci není ani tak to, co se vůbec děje, ale nejzajímavější je to načasování. Vláda samozřejmě věděla, že bude muset v červnu valorizovat důchody a že to bude stát cca přes 34 miliard. Vláda věděla, že vzhledem ke stavu veřejných financí bude muset zvedat daně, protože co si budeme povídat, pokud jde o zalátání děr v rozpočtu, je vždy nejjednodušší sáhnout do peněženek občanů. Vláda věděla i to, že bude muset přijít alespoň s parametrickými změnami důchodového systému. Věděla to dlouho. A tak proč se to všichni dozvídáme teprve teď? Ta příčina má jednoduchý název: prezidentská volba. Vláda se sérií nepopulárních kroků záměrně čekala na dobu, až bude po této prezidentské volbě. Nechtěla, aby se z daní nebo z důchodců, což jsou témata, která se dotýkají prakticky každého voliče, stalo téma prezidentské kampaně. A nechtěla to ze dvou důvodů. Jednak proto, aby tím nenahrála Andreji Babišovi, a za druhé proto, aby tím nezhoršila situaci svému kandidátovi Petru Pavlovi. Proto se striktně mlčelo o tom, že valorizace nebudou, a proto se teď narychlo vyhlašuje stav legislativní nouze. Proto se mlčelo, že se bude chodit později do důchodu nebo že nám stát hodlá ale pořádně proluftovat peněženky. Mlčelo se, aby voliči nebyli nahnáni k Babišovi, a naopak nebyli odehnáni od vašeho kandidáta, pana Petra Pavla.
V tomto světě je tedy velmi zajímavé zavzpomínat si na okamžik, kdy se tu po sečtení hlasů jásalo, že pravda zvítězila nad lživým způsobem vedení kampaně. Jak je vidět, není to tak docela přesná interpretace, vážení páni novináři, protože vláda občanům záměrně lhala, či přinejmenším neříkala celou pravdu, aby tím neuškodila svému kandidátovi. A zároveň se hezky ukazuje, jak moc byl Petr Pavel ve skutečnosti provládním kandidátem, jak moc ho vláda považovala za svého, ačkoliv on sám se proti tomu neustále v kampani vymezoval. Že nás vláda ve jménu prezidentské volby vodila celkem solidně za nos, je fakt, se kterým už těžko něco můžeme dělat, ale měli bychom si ho pečlivě zapamatovat pro budoucí léta a neméně pečlivě sledovat i to, jak se k těmto krokům vlády postaví člověk, v jehož zájmu nás vláda vodila celé podzimní období za nos.
Poslanci pětikoalice tímto způsobem jednoznačně zneužívají institutu legislativní nouze k tomu, aby prosadili věc, která v legislativní nouzi vůbec není. Porušují tak slib, který dali svým voličům. Říkali, že budou dodržovat zákony, a nedodržují je. A tímto krokem akorát budou ztěžovat situaci těm, kteří jsou na tom dnes už poměrně dosti špatně. A je jasné, že vláda Petra Fialy není ochotna sahat zatím do jiných oblastí. O tom nás dennodenně přesvědčují.
Klamali jste lidi, a naši lidé to vědí, že byli oklamáni. Nechutné je, že se snažíte rozdělovat společnost. Evropské předsednictví jste totálně prokoučovali. Jste asociální vládou. Lžete nejen nám, ale hlavně lžete celému našemu národu. A já nechci být špatným prorokem, protože tohle všechno se vždycky v budoucnosti vymstí. A já jenom doufám, že ta doba, kdy to všichni pochopí, bude docela brzká. Děkuji za pozornost. ***
