(19.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
To už jsem vám všechny ty statistiky tady řekl, to jsou oficiální statistiky a vlastně by tady bylo stanovisko, že je to tady věc, že to přísluší rozhodovat toliko zákonodárci. Tak to by opravdu spíš byla taková diktatura. Ale samozřejmě je potřeba tohle...
Tak já to tady zmiňuji, protože se to týká těch důchodů, a jsem tady v bodě Potvrzení trvání stavu legislativní nouze, proto to tady široce zdůvodňuji, že k žádné legislativní nouzi není vůbec důvod. A znovu zopakuji, že už jsem navrhl dopoledne, aby se hlasovalo o tom, zrušit legislativní nouzi, a o mém návrhu jménem SPD se bude hlasovat po skončení obecné rozpravy. Takže proto to moje vystoupení je delší, a jak všichni určitě uznáte, tak je velmi věcné, mluvím čistě konkrétně o důchodech, protože to je tady obsah, a vysvětluji vám tady pečlivě, že nejenom že není důvod k legislativní nouzi, ale legislativní nouzi je potřeba zrušit a ten váš návrh zákona zamítnout. Vy byste ho měli stáhnout! Nevím, proč to děláte, že chcete okrást důchodce? To znamená, na Ukrajince jste si půjčili dokonce, zadlužili jste rozpočet, ale českým důchodcům chcete brát. To prostě nejde takhle dělat! Nám se to v SPD nelíbí. Je nás jenom 20 z 200, ale bojujeme. Takže tohle je samozřejmě problém.
A podobně soudce Jiří Nikodým zveřejnil odchylné stanovisko k nálezu a konstatuje, že z hlediska financování je český systém důchodového pojištění systémem průběžně financovaným, a proto není výše pobírané dávky přímo odvislá od zaplaceného pojistného. Z tohoto pohledu otázka míry solidarity není primárně otázkou ústavněprávní, ale otázkou ekonomickou a především politickou. Tak to jsou také názory opravdu. Takže to by v podstatě jinými slovy znamenalo, byť já to tady mám jenom takhle krátce, určitě tam je to odchylné stanovisko delší, to znamená, jak ústavněprávní, že není primárně otázkou ústavněprávního, tak ekonomickou, především politickou. To znamená, když tady například Fialova vláda rekordně zadlužuje český rozpočet, dokonce v rozporu s předvolebními sliby, ruinuje tady Českou republiku a pak nebude na důchody, tak je to jako ekonomická, především politická otázka? To přece nejde. Je potřeba zakročit v tom případě, ale naopak je to otázka ústavněprávní, protože lidé podle mě mají právo na důstojné životy a žádná vláda nemá právo rozkrást tady tu republiku na ty vaše nesmysly různé.
To znamená, tenhle soudce Jiří Nikodým, nevím, jestli ještě je, nebo není, ale dobře, nechci dělat závěry. Mám to tady jenom jako jednu větu, tady mám prostě extrahovanou, ale opravdu to jsou zvláštní názory. Možná je to tam nějak ještě jinak, ale tady principiálně, to je otázka tohle. Já s tímhle nesouhlasím úplně.
Ústavní soud posuzoval poměr důchod versus mzda čistě podle důchodů ze státního pilíře a úplně opomněl, že vysokopříjmoví lidé mají dost prostředků, aby se na důchod připravili ze svých soukromých zdrojů. Zachování životního standardu je otázkou dalšího smluvního pojištění. O to se musí každý postarat sám z vlastních prostředků. To říká ten soudce Jiří Nikodým. Nelze požadovat na státu, aby toto garantoval. Sám k tomu určité podmínky vytváří a důchodové připojištění či spoření podporuje, ale nemůže v systému základního důchodového pojištění kromě přiměřenosti (?) garantovat (nesrozumitelné) dosavadní životní úrovně. Takže pojďme dál.
Ať máme tedy na nález Ústavního soudu jakýkoliv názor, tak samozřejmě nezbývá než ho respektovat, to je jasné, ale tehdy se tedy tehdejší vláda rozhodla předložit takzvanou malou důchodovou reformu neboli novelu zákona o důchodovém pojištění č. 120/2011 Sb., která do jisté míry zmírňuje disproporci, kterou kritizoval Ústavní soud. Podle Ústavního soudu by lidé s vysokými příjmy, tedy i s vyššími odvody do důchodového systému, měli dostávat rovněž vyšší důchody než dosud. A vláda prosadila, tehdejší vláda, změnu zákona o důchodovém pojištění. Nově přiznávané důchody od října 2011 jsou většinou mírně nižší, než by byly, kdyby změna neprošla. Naopak určitého zvýšení se dočkali ti, kteří do systému odvedli nejvíce, tedy lidé s vysokými příjmy. A zcela vynecháni z té tehdejší malé, takzvané malé důchodové reformy byli lidé s minimálními příjmy do 10 900 hrubého měsíčně. Ti dostali stejný důchod, i kdyby žádná reforma neprošla. Naopak k mírnému snížení penzí došlo pro 70 % lidí s hrubým příjmem mezi 12 a 30 tisíci korunami. Takže to byla taková ta informace.
A byly tam i jako návrhy tohoto typu, aby šli lidé do důchodu až v 72 letech a takhle, ale naštěstí tyhle věci neprošly samozřejmě. Ono se to blíží těm vašim návrhům, protože vy chcete, aby lidé šli do důchodu v 69 letech, což je pro nás úplně nepřijatelné. V 68 letech, pardon. V 68 letech. To je pro nás úplně nepřijatelné.
V každém případě jsou tady různé snahy, co s těmi důchody udělat, ale vždycky tam chybí podpora rodin s dětmi v podstatě pro tu udržitelnost systému. A my právě říkáme, že je potřeba podpořit ty mladé páry, mladé rodiny, aby se nebály mít to druhé a třetí dítě.
Jinak když se tedy podívám dál, co tenkrát obnášela ta malá důchodová reforma, tak odvody na sociální pojištění tam byly zastropovány na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy, rozhodné období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodů, se z dnešních 30 let reforma prodlužovala, a to na celoživotní. Změnil se tam vzorec pro výpočet starobního důchodu, valorizace neměla být napříště v kompetenci vlády, bude zakotvena v zákoně automatická, do mechanismu se započítává 100 % inflace a jedna třetina růstu reálných mezd, a tak dále, a tak dále.
A co se týče té velké důchodové reformy, tak změny v českém důchodovém systému probíhají stále od počátku devadesátých let. Tehdejší vláda se přihlásila k provedení velké reformy důchodového systému s cílem dosáhnout dlouhodobou rozpočtovou udržitelnost a posílit kapitálovou složku jako zdroje důchodů. Důchodová reforma, když se podívám na tu důvodovou zprávu z roku 2011 na stranu 57, tak důchodová reforma by měla prý současně snížit náklady práce a zvýšit konkurenceschopnost české ekonomiky.
Takže tady byly tehdy nějaké návrhy s tím, že tady tehdejší vláda navrhovala takzvaný dobrovolný opt-out, to znamená, že pojištěnci mají do dosažení věku 35 let možnost rozhodnout se pro vyvázání části pojistné sazby ze státního průběžného systému do fondového kapitalizačního pilíře. Pojištěnci, kteří byli v okamžiku spuštění reformy starší 35 let, dostali možnost rozhodnout o vstupu do 30. 6. 2013, přičemž ze systému nebude možné vystoupit. Takže to tady v každém případě byly různé návrhy, přičemž druhý pilíř v tom návrhu je financován vyvázáním části pojistného na důchodové pojištění z prvního pilíře. Vyvázané 3 procentní body pojistného snižují pojistné do prvního pilíře placené zaměstnancem - 25 % místo 28, pojistné placené zaměstnavatelem se nemění. K vyvázaným 3 procentním bodům má účastník povinnost přidat částku ve výši 2 procentních bodů z vlastních prostředků, které za něj odvede zaměstnavatel. Prostě to je to tehdejší, co tady předvedla vláda ODS a TOP 09, krátce řečeno. To už jsme dávno za a je dobře, že ty nesmysly pana Kalouska s tím vyvedením soukromých peněz občanů do těch soukromých fondů, a to je dobře, že už je to zrušené, krátce řečeno. ***
