(19.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Takže jasně... (Směrem k hloučku poslanců poblíž řečnického pultíku.) A ministra? No ano, to jsem rád. (Předsedající: Prosím, opravdu nediskutujme mimo mikrofon.) Přesně, nediskutujme mimo mikrofon, jo? A ten mám já tady. (Smích v sále.) Takže... no je to výhoda právě. (Veselí v sále.) Proto já vás můžu oslovit a vy mě ne, že jo? Takže to je tady teď... (Poslanci se smějí.) Ale chtěl jsem říct... ne, ne. Jenom jsem chtěl ubezpečit, že jsem tak - teď jsem možná překročil polovinu svého projevu, takže času je. Ale pojďme na ten poměr důchodu versus mzda, mezinárodní srovnání.
A to je to, co by pan ministr měl slyšet. Protože vy jste, pane ministře, právě tady argumentoval nějakým úplně scestným argumentem toho poměru mzda versus důchod. Ale já vám řeknu, jaký je ten poměr ve vyspělých zemích. Takže vy nás chcete táhnout někam k rozvojovým zemím a já chci táhnout Českou republiku tam, kde jsou důstojné důchody.
Například Finsko. No tak Finsko nám tady vychází v průměru poměr důchod - mzda, když to tady projedu, že důchod versus mzda je kolem 80 %, pane ministře. Takže ve srovnání s průměrem čistého příjmu, pane ministře Stanjuro, takže až příště to budete říkat, tak abyste to srovnával s těmi zeměmi, kde je to důstojné zabezpečení, nikoliv s nějakým, nevím, kde jste to vzal, ty své... zřejmě tady někde v rozvojových zemích nebo v nějakých zemích, kam určitě SPD nechce se přibližovat. Ale tady třeba Finsko, kdo měl mzdu - dokonce, kdo měl mzdu na 0,5, to znamená polovině průměrné mzdy ve Finsku, tak má důchod potom 90,7 % z té své mzdy. Ale pravda, že kdo měl tu průměrnou mzdu na 0,75 % průměru, to znamená, měl tři čtvrtiny, nebo dokonce byl na průměru jedna, tak se to pohybuje kolem 80 %. Takže dávejme, prosím vás, pane ministře, ty správné příklady, Jo? My chceme, aby měli lidé důstojně důchody, a vy argumentujete tím, že obhajujete to, že chcete okrást lidi o důchody, že jim to chcete snížit. To je přece úplně scestná argumentace.
Ale nemluvme jenom o Finsku. Zase můžete argumentovat, že jsou tam vyšší daně. Tak pojďme tedy do Itálie. Itálie, tam je to vlastně to samé v bledě modrém, dokonce ještě vyšší, koukám, tam je to v průměru 89 %, 88 %. V průměru je to tady, jak tak koukám, 88 až 89 % té průměrné mzdy potom lidé dostávají, ty důchody dostávají v poměru k té mzdě. No tak je to vysoké, ale argumentujme správně. I v tom Chorvatsku je to 65 %, ale Chorvatskem bych zrovna neargumentoval teď, to z různých důvodů pochopitelně.
Takže tady vidíte třeba Itálii a Finsko, jaké jsou tam poměry. Takže si nebereme za příklad, pane ministře Stanjuro, ty nejhorší země, přece my se nechceme blížit k nejhorším zemím, ale my chceme přece snad tu Českou republiku přibližovat k těm nejlepším zemím v těch daných parametrech, v těch daných oblastech. Takže takhle to je. Takhle to je. Takže prosím říkejme ty správné příklady a neříkejme ty, které se vám hodí, a tedy ještě které se nehodí ani občanům. Vy dáváte ty špatné příklady, kam se chcete blížit. Prostě tohle na nás nemůže působit, my tady máme čísla, jak to je.
No a tady samozřejmě platí, že tehdejší vláda samozřejmě s tou argumentací Ústavního soudu nesouhlasila. Nesouhlasila. Takže samozřejmě tady, mám tady napsáno, což chápu, protože když byla u vlády asociální Nečasová vláda ODS s TOP 09, tak chápu, že se jim nelíbilo, aby lidé dostali důstojné důchody, ale já za SPD mám na to jiný názor, já si myslím, že by lidé měli mít důstojné důchody. Takže tady vidím, že to lze, argumentaci Ústavního soudu, přijmout jen obtížně, prý. A tak dále, a tak dále. Takže to je tady, nějaké závěry, už jako politické závěry. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které se řízení před Ústavním soudem účastnilo, správně zdůraznilo rozdíl mezi sociálním a soukromým pojištěním. Sociální pojištění je založeno zákonem, zatímco smluvní pojištění vzniká na smluvním principu. Sociální pojištění je za podmínek stanovených zákonem povinné, zatímco komerční pojištění je dobrovolné. Plnění v oblasti sociálního pojištění je stanoveno parametricky zákonem, zatímco pojistné v komerčním pojištění je určeno v individuální pojistné smlouvě, nebo z ní alespoň vyplývá. No tak to jsou takové závěry, které všichni asi víme.
No a teď, poměr důchod versus mzda závisí v každé zemi na rozličných faktorech. No pochopitelně, ale záleží taky na politickém zadání, co je, ale to jsou ty faktory, co je prioritou. Pro Fialovu vládu je prioritou Ukrajina a české občany jste hodili přes palubu. Pro nás v SPD je prioritou český občan. To je ten základní rozdíl, to jsou ty samozřejmě rozličné faktory, kdo je zrovna u vlády. Vy máte (nesrozumitelné) takovou, my máme jinou.
A jde samozřejmě o bilanci příjmů a výdajů důchodového systému, sazby pojistného na důchodové pojištění, tady píšou, celkovou míru daňového a odvodového zatížení obyvatel, zaměstnavatelů, rozsah podpory doplňkových důchodových systémů, historický vývoj důchodového systému, o rozsah důchodově pojištěných osob a okruh poplatníků pojistného na důchodové pojištění. No, myslím, že to tady je hodně zúžené, protože já si myslím, že lze taky celkově restrukturalizovat ten rozpočet tak, aby vláda dala prioritu udržitelnosti toho systému. Tady to trošku vyjmenovávají zúženě, no tak s těmi parametry, s těmihle, co tady vyjmenovávají, to je trošku takový, je to takové zúžené, ten pohled.
Ministerstvo práce a sociálních věcí tehdy argumentovalo, že v České republice stávající konstrukce výše důchodů a náhradový poměr odpovídají sociálně-ekonomické a politické realitě a nejsou projevem čiré libovůle zákonodárce. No tak ale to je alibistické, protože tady je nějaká vláda, máte většinu, tak samozřejmě vy to přece můžete jako zákonodárci ve Sněmovně přece, to už jste dávno měli udělat, restrukturalizaci rozpočtu, třeba i změnu některých mandatorních výdajů, vždyť vám to tady říkáme celou dobu. A nejzajímavější je, že před volbami o tom mluvili někteří z vás, a najednou po volbách skutek utek. Takže to je ten problém.
Soudce Ústavního soudu Jan Musil zveřejnil pozoruhodné odchylné stanovisko k nálezu, které je užitečné prostudovat. Obsahem povinnosti státu je podle něj zajistit subjektům práv jistý minimální sociální standard, ale nikoli adekvátní životní standard v souladu s jejich požadavky, jak je těmito subjekty někdy mylně vnímáno a požadováno. Zásah Ústavního soudu v analogických věcech by mohl přicházet do úvahy jen v případě flagrantní svévole, libovůle a nesrozumitelnosti zákonodárce, což není tento případ. Takže tím, že Ústavní soud posuzoval, zda poměr mezi výší příjmů, pojistného na důchodové pojištění a výši důchodu za stávající právní úpravy naplňuje ústavní požadavek přiměřenosti hmotného zabezpečení ve stáří, vkročil na teritorium sociální politiky, o níž rozhodovat přísluší toliko zákonodárci. To říkal ten jeden Ústavní soud... tedy pardon, jeden soudce Ústavního soudu, Jan Musil, zveřejnil odchylné stanovisko. Jeden. Individuálně.
Posoudit všechny otázky fungování důchodového systému je zcela nemožné bez speciálních odborných znalostí v oblasti demografie, statistiky, pojistné matematiky a podobně, kterými Ústavní soud nedisponuje. No, je to otázka samozřejmě, to odchylné stanovisko, protože to by si potom vláda opravdu mohla tady seškrtat důchody, a potom by tady občané se obrátili na Ústavní soud. K tomu se ale blíží politika vlády Petra Fialy, že lidi budou na dlažbě. ***
