(19.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Předmětem posouzení musí být nicméně solidarita příjmová intragenerační, odrážející se v jednotné percentuální sazbě pojistného odváděného ekonomicky aktivním obyvatelstvem. Vysokopříjmové skupiny obyvatelstva tedy odvádí každoročně do systému pro výplatu důchodových dávek výrazně vyšší finanční částky než skupiny nízkopříjmové, konstatuje Ústavní soud. I při respektování odlišností komerčního a veřejného pojištění, u kterého není možno vycházet z principu čisté zásluhovosti, výše plnění plně reflektuje výši pojistného, musí podle Ústavního soudu poměr mezi výší odvedeného pojistného a výší přiznaného důchodu odrážet i pro jednotlivé účastníky jistou míru přiměřenosti, aby došlo k ústavně konformnímu naplnění čl. 30 odst. 1 Listiny základní práv a svobod.
Systém je schopen dlouhodobě garantovat uspokojivý náhradový poměr u jedinců s příjmy pohybujícími se kolem průměrné mzdy, přičemž zvýhodňuje jedince se mzdou podprůměrnou, což je chápáno jako odůvodněné zvýhodnění. Dokáže tak činit pouze za cenu snížení individuálního náhradového poměru u osob s dvoj- a vícenásobkem průměrné mzdy. I jim systém z hlediska obecného garantuje dávku, která představuje určité minimum k důstojnému přežití ve stáří. Nicméně jde o dávku, která nedokáže garantovat zachování životního standardu obvyklého u těchto osob z dob ekonomické aktivity, argumentuje Ústavní soud.
No tak pojďme se na to podívat, aby bylo jasno, na rozsudek toho Ústavního soudu. Pojďme se podívat, jaký je teda rozsudek toho Ústavního soudu. Poměr důchod versus mzda při různých úrovních mzdy. Takže starobní důchod. Když tedy někdo měl průměrnou mzdu v průměru 0,7, v podstatě 70 % průměrné mzdy, tak ten starobní důchod podle nálezu Ústavního soudu by měl v roce 2007, kdy mám teda poslední číslo, protože to se rozhodovalo v roce 2010, tenhleten rozsudek, tak by ten průměrný starobní důchod... Ne, ne, pozor, to není rozsudek Ústavního soudu, ale jakým způsobem to bylo nastaveno. A z toho vycházela ta žaloba. A naopak Ústavní soud řekl, že má být ten uspokojivý náhradový poměr u jedinců s příjmy, ne, ne, že má být ta přiměřenost, že to má odrážet tu jistou míru přiměřenosti.
Takže ta situace byla taková v tom roce 2007, že kdo měl v průměru 0,7 % průměrné mzdy, tak důchod měl ve finále 55,2 % z té své průměrné mzdy. Kdo měl přesně tu průměrnou mzdu, tak mu vycházelo, když dostal důchod, že dostával v tom roce 2007 44 % té své mzdy jako důchod. No a poměrně to klesá. Protože kdo měl v průměru 1,5násobek průměrné mzdy, tak mu to v tom roce 2007 vycházelo jako důchod 32 % z té jeho mzdy, co dostával, že měl ten poměr toho důchodu. Když to byl dvojnásobek průměrné mzdy, tak 25,5 %, kdyby měl 2,5násobek, tak ten důchod už byl jenom 21,6 %. Pak byla ta žaloba, že kdo měl trojnásobek průměrné mzdy, byl to soudce, tak přesně mu to vycházelo na 19 %. Tak a v podstatě ta situace je taková, že ten systém z hlediska obecného garantuje dávku, která představuje určité minimum k důstojnému přežití ve stáří, nicméně jde o dávku, která nedokáže garantovat zachování životního standardu obvyklého u těchto osob z dob ekonomické aktivity. Protože existují redukční hranice rozhodné pro výpočet důchodu, klesá s rostoucím výdělkem poměr výše důchodu k tomuto výdělku. No, to víme. Takže zatímco příjmy do první redukční hranice vstupovaly do vyměřovacího základu ve výši 100 %, tak příjmy mezi první a druhou redukční hranicí vstupovaly do vyměřovacího základu ve výši 30 % a příjmy nad druhou redukční hranicí vstupovaly do vyměřovacího základu pouze 10 %.
Takže když se vrátím k nálezu Ústavního soudu ohledně těch důchodů, ohledně tohoto konkrétního případu, tak Ústavní soud konstatoval, že právní úprava provedená napadeným ustanovením § 15 zákona č. 155/1995 Sb. vytváří situaci, kdy účastníku důchodového systému přispívajícímu trojnásobnou částkou než účastník přispívající částkou vypočítanou z průměrné mzdy je přiznán důchod v relativně méně než poloviční výši. Zákonná úprava ve snaze zajistit přiměřené hmotné zabezpečení všem účastníkům důchodového pojištění nezajišťuje části pojištěnců přiměřené hmotné zabezpečení reflektující v seznatelné míře princip zásluhovosti, tedy naplňující stimulační funkci sociální politiky. Je to mimochodem nález Ústavního soudu 8/07 s. 17. Čili Ústavní soud dospěl k závěru, že konstrukce uvedená v § 15 zákona o důchodovém pojištění zakotvující dvě redukční hranice současně s absencí zastropování vytváří výrazné disproporce mezi výší příspěvku do pojistného systému, výší příjmů a výší přiznané (řečeno přidané) důchodové dávky u části pojištěnců, čímž porušuje ustanovení článku 1 a článku 3 odstavec Listiny (?). No a to je ta pointa teď, že proto Ústavní soud stěžovateli vyhověl a § 15 zákona č. 150/1990 Sb. o důchodovém pojištění, zrušil. A s ohledem na náročnost legislativní úpravy odložil Ústavní soud vykonatelnost svého rozhodnutí do 30. září 2011.
A teď je dobré právě se podívat, a u toho jsme, a to je myslím mimořádně zajímavé srovnání, které tady nechce pan ministr Stanjura slyšet... (Ministr Stanjura sedící ve své lavici odpovídá, že je tady slyšet.) Ještě to moje vysvětlení, že nechcete slyšet. Já jsem to vysvětlení ještě neřekl. Ale mluvme na mikrofon v souladu s jednacím řádem. (Ministr Stanjura mimo mikrofon: Tak nemluvte.) Ne, já na vás můžu mluvit, pane ministře, v souladu s jednacím řádem. Takže mi neříkejte něco, co nemám dělat, to si dělejte vy. (Ministr Stanjura mimo mikrofon: Tak se neotáčejte.) Já se můžu otočit na vás, jo. Protože já mluvím na mikrofon v souladu s jednacím řádem. Nechtějte, abych žádal předsedajícího, aby proti vám zakročil, protože poslanec má mluvit na mikrofon. (Smích zprava.) Má mluvit na mikrofon. A jediný, kdo mluví na mikrofon, tak jsem já. A vy se můžete k případné reakci přihlásit tady do rozpravy a budete x-tý v pořadí s přednostním právem. Takže na vás třeba dojde o půlnoci a podobně. Takže teď mám výhodu, že já vás můžu oslovit dokonce bez prostřednictví předsedajícího, protože jste ministr. ***
