(13.40 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Nebo se nám zdá normální to, že vyplatíme plné úroky církevním restituentům ve výši inflace, což mimo jiné činí 7,5 miliardy korun? Já vám nevyčítám, že vy za to můžete, to se zde udělalo v minulosti, a bavme se o tom, proč se tam tenkrát dala inflační doložka. Prostě tam je. Ale máme tady dneska dva případy. První je ten, kdy říkáme církevním restituentům: to vyplatíme dle zákona. A mně se to zdá fér. To není proti církvím. Prostě je to tam. Holt se to v minulosti takhle udělalo, tak to bude stát těch 7,5 miliardy. Za rok 2022 tuším, že se to bude vyplácet v roce 2024, ale to není podstatné teď. Proč se to neudělá s tou druhou skupinou úplně stejně? Jak to vysvětlíme té druhé skupině? Buď tedy měříme všem stejně, anebo to všem budeme krátit. Ale potom tedy hrajme tu hru fér! Tak si nezvyšujme platy my jakožto ústavní činitelé, jakožto politici, potom vyplaťme těm církvím méně a poté tedy možná je to i částečně obhajitelné. Říkám částečně, ale aspoň by to směřovalo k tomu, že se to snažíte dělat trochu férově. Ale odebrat to důchodcům, kterým to zákonně přináleží, tak to je opravdu něco neuvěřitelného!
Já bych to možná ještě bral, kdyby ta opatření dopadla na střední generaci, jakkoliv by se nám to nemuselo líbit a možná bychom se o tom také handrkovali, ale pořád si z toho sociálního úhlu ne myslím, ale jsem přesvědčen, že člověk, kterému je 30 nebo 40 nebo 50 let, tak má pořád nějakou možnost. Může si třeba někde najít práci. Je schopen se o sebe postarat, pokud samozřejmě je zdravý. A jak to vysvětlíme člověku, kterému je 80 let? Jak to vysvětlíme vdovci nebo vdově, na které je dneska naložen byt, na které je naložena energie, která je extrémně drahá, potraviny nám letí 27 % nahoru meziročně? To jsou jejich hlavní výdaje. Ty jsou vyšší, než jsou ty inflační. Já vím, že to je v tom inflačním vzorci, ale pojďme si to dopočítat. To přece nemůžeme myslet vážně, že zde říkáme, že když jim to zvedneme a budou mít 18, 19 nebo 20, že de facto jsou na tom dobře. Přece všichni vidíme, že se s tím vyjít nedá! A když, tak je to na absolutní hraně. Zkusme si to. Ono se nám to strašně jednoduše říká, když tady sedíme v těch palácích, v těch kancelářích, když tady bereme 150, 200, 250 tisíc, jak je to skvělé vyžít s 18, s 20 tisíci! Není to jednoduché. Není to pro ně žádná výhra v loterii, a proto tvrdím, že brát to téhle skupině, která se nemůže bránit, je to nejhorší, co můžeme udělat. Je to morbidní!
Odmítám naprosto striktně, že důchodce je dlužník. Není to tak. Ti lidé tady v drtivé většině pracovali, odpracovali svůj profesní život a stát je v tomhle případě dlužníkem, a stát se proto vůči nim musí chovat tak, že je dlužníkem. A pokud máme problém uřídit inflaci, pak za to musíme zaplatit. Bavme se o tom, čí je to vina vyšší. Ale je tady nějaký zákon a my nechceme nic jiného, než aby se dneska ten zákon dodržel.
A pokud se změní ten zákon, na což tedy máte samozřejmě legitimní nárok, máte konečně stoosmičku, možná dokonce dneska stodevítku, potom, jak už jsem říkal, se musí měřit všem stejně a předpokládám, že se to tedy změní i v těch církevních restitucích, případně v těch ústavních činitelích.
A pak tady máme rozměr právní a to je vlastně asi to nejdůležitější v rámci mého vystoupení, protože k tomu by se to všechno mělo vztahovat. Jenže ono je vždycky třeba si k tomu říct ty souvztažnosti. Máme zde právní stanoviska, že nejednáte v souladu s ústavním právem, a to ve dvou oblastech. První je protiústavnost stavu legislativní nouze. Podle § 99 odstavce a tak dále lze stav legislativní nouze vyhlásit za mimořádných okolností. Ještě jednou to zopakuji: musí být zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody, bezpečnost státu nebo hrozí značné hospodářské škody. Značné. Snažil jsem se vysvětlit, proč nejsou značné v roce 2023, a jasně jsme si sdělili, pojďme diskutovat o tom, jak to bude od těch let dalších.
Určitě víte, a dneska to zde padne mnohokrát, že v roce 2010 chtěla stav legislativní nouze využít i vláda Petra Nečase, a to bylo ke škrtům v důsledku ekonomické krize. A právě v tom zrychleném režimu prohlasovala tenkrát mimo jiné omezení státní podpory stavebního spoření. Tenkrát se opoziční sociální demokraté obrátili na Ústavní soud. Ten jim dal za pravdu a schválené zákony zrušil. Ale co je důležité, ten Ústavní soud to shrnul s tím, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze je mimořádná okolnost, která se vymyká běžnému průběhu politických procesů, nebo jde například o přírodní katastrofu. Prosím, když zase odhlédneme od toho, že přírodní katastrofu nemáme, vymyká se tady něco běžnému průběhu politických procesů? Mně se to nezdá. O to to opíráme. Ano, zástupci koalice tvrdí, že mimořádná okolnost nastala. Například pan předseda Benda tvrdí, že kdyby doslova byla s opozicí nějaká rozumná řeč a neměli jsme tady zběsilou bandu populistů - cituji ho - tak bychom mohli jít nějakou jinou cestou. Ale asi jinou cestu před sebou v tuto chvíli nemáme.
Tak ještě jednou. Rok 2023 jsem vysvětlil, rok 2024 navrhujeme, abychom o tom začali jednat. Je to něco populistického? Je něco populistického na tom, že chceme, aby se rok 2023 udělal zákonnou cestou? Úplně stejně to totiž bylo před těmi už tuším 13 lety, nebo kdy to bylo, protože tenkrát se také argumentovalo, že se nelze domluvit s opozicí. Nakonec Ústavní soud rozhodl celkem jasně. A mimo jiné i tenkrát to bylo do značné míry motivováno tím, že byly, pokud se nepletu, volby.
Ale pojďme se podívat na jednu zajímavou věc a to je nález z pléna Ústavního soudu. Bylo to z 19. dubna roku 2011. Vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání zásadním způsobem mění strukturu zákonodárného procesu a omezuje jeho podstatu na samotné vyslovení souhlasu či nesouhlasu. A tento postup lze akceptovat jen jako výjimku z pravidla, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů, kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky, které ve vztahu k zákonodárnému procesu vyplývají z ústavního pořádku. Nelze však akceptovat využití tohoto mimořádného institutu jako běžného nástroje omezení zákonodárné procedury parlamentní většinou. Kdykoliv opozice vysloví svůj nesouhlasný postoj k návrhu zákona a k zabránění nebo oddálení jeho přijetí, využije jednacím řádem stanovené... a tak dále.
A ještě citace z judikátu. Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě článku 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
A teď si můžeme odcitovat celou řadu právníků. Nepochybuji o tom, že jste se jimi museli zaobírat. Mimo jiné, i když jsme se potkali s paní předsedkyní Schillerovou s panem prezidentem, i on měl celou řadu analýz a i on docela vážným způsobem zapochyboval nad tím, že projednávání ve stavu legislativní nouze plus ještě navíc ta retroaktivita, ke které dojdu, je skutečně na hraně, ne-li za hranou.
Například ústavní právník Marek Antoš minulý týden: Stav legislativní nouze podle zákona je možné vyhlásit jen za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. A teď to zajímavé: Případ, kdy vláda včas nereagovala na vývoj - ještě jednou, ústavní právník Antoš - případ, kdy vláda včas nereagovala na vývoj, který byl známý po řadu měsíců, a teď se na poslední chvíli, nebo možná dokonce i retroaktivně snaží prosadit změnu zákona a bojí se obstrukcí opozice, rozhodně nelze považovat za mimořádnou okolnost. Tolik ústavní právník Antoš. A teď to tady rozebírá celé, a dokonce to srovnává s tím rokem 2010, kdy to Ústavní soud shodil. A ještě dodává, což je docela zajímavé: Od tehdejší situace se ta dnešní liší jen v jediném: tehdy ještě nešlo o jasnou otázku, zatímco dnes už máme rozhodnutí Ústavního soudu k dispozici. ***
