(13.50 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Uvědomme si ještě jednu věc, mimo jiné pokračuje pan docent Antoš, nebo doktor Antoš. Pokud vláda opravdu prosadí změnu důchodů ve stavu legislativní nouze, zdá se mi velmi pravděpodobné, že u Ústavního soudu narazí, což může přinést i další škody - zpětné doplácení a podobně. Vydat se po této cestě se mi tedy z nejrůznějších důvodů zdá jako hazardérství.
To si chceme vzít toto na zodpovědnost? To opravdu vám, pane ministře, za to stojí ten rok 2023? Já nezpochybňuji 15 miliard, já vím, že to je hodně. Ale uvědomujeme si, o jakou se jedná blamáž, když to nedopadne? Já nevím, jak rozhodne ten Ústavní soud. My máme názor, že může rozhodnout ve váš neprospěch. Vy možná máte argumenty, že může rozhodnout ve váš prospěch. Ale kdo si vezme na zodpovědnost z vás - budete to vy, pane ministře, nebo někdo jiný z ministrů, nebo pan premiér - až se bude vyplácet důchodcům zpětně, já nevím, několik miliard korun? Dovedete si představit, o co se budou soudit? Co zde vznikne?
Ondřej Preuss, rovněž ústavní právník. Legislativní nouze. Nevím, jestli je ústavní právníkem, o tom se polemizovalo, ale to je jedno. Legislativní nouze musí skutečně vycházet z mimořádných okolností, což tady není. Situace není mimořádná, protože se o ní vědělo předem.
Zdeněk Koudelka. Vyhlášení stavu legislativní nouze hodnotím jako nepřípadné, protože je určen k věcem, které přijdou náhle. Například přijdou povodně, bude nutné urychleně řešit jejich důsledky. Jenže skutečnost, že tu máme rekordní inflaci a že platí určitá ustanovení v zákoně o valorizaci penzí, věděla přece vláda celý rok a mohla již v září nebo v říjnu přijít s normálním legislativním procesem a nějakým řešením. Tolik právník Koudelka. Takže to je k tomu trvání stavu legislativní nouze.
Ale je tady ještě jedna důležitá věc a to je retroaktivita, kterou rovněž zpochybňují právníci. Podle § 67 zákona o důchodovém pojištění a tak dále nastaly všechny rozhodné okolnosti, které zakládají povinnost vlády provést nařízení valorizace. Zvýšení důchodů musí vláda stanovit, jak všichni víme, do 50 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %. V tomto případě jde o 22. 3. Dokonce je známa výše procentní výměry. Přesto se pravidla zpětně mění. A tu retroaktivitu opravdu nepodceňujme. Ten zákaz retroaktivity je mnohokrát dovozen například Ústavním soudem, například nálezem 13. 6. 2002, ale já jich tady mám více, přečtu snad jenom jeden.
K základním principům vymezujícím kategorii právního státu, kterým je i Česká republika, patří princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti, tedy retroaktivity právních norem. Odcituji například pana Kyselu, který rozhodně není ústavním právníkem, který by stranil opozici. Řekl to opatrně, ale docela jasně: "Když jsem zákon četl, měl jsem dojem, že nárok na zvýšení vzniká. Měl jsem dojem, že s červnovou valorizací se už skutečně mnoho dělat nedá."
A opět Zdeněk Koudelka. V současném zákoně o důchodovém pojištění je valorizační zvyšování důchodů nastaveno jako mandatorní automat. Jakmile jsou splněny podmínky, vzniká současným seniorům právo na zvýšení důchodu. Podmínky k tomu fakticky splněny byly kvůli vysoké inflaci a Ústavní soud už několikrát konstatoval, že pokud někomu vznikne ze zákona nějaké právo, i když ten zákon ještě není účinný, nelze jednostranně takové právo zase odebrat.
Mohl bych citovat dále a další. Já se ale už budu dostávat k závěru. Snažil jsem se držet faktů a shrnu to, co vám vyčítáme.
Jedna věc, že to je neetické. Že to je asociální. Že to je nespravedlivé. Ale popravdě řečeno, máte na to právo. Máte většinu. Můžeme se zde přít politicky, kdy my budeme tvrdit, že to je špatně, vy budete tvrdit, že to je dobře. Použijete ekonomické argumenty, my se budeme snažit ukazovat rovněž ekonomické argumenty, použijeme sociální argumenty, všechno beru. Od toho je Sněmovna a od toho je politické soupeření. Budeme tvrdit, že je špatně, že to budete krátit zrovna důchodcům a že jinde se třeba budete řídit tou inflací. Ale to, že na to máte právo, ještě neznamená, že budete v danou chvíli do slova a do písmene znásilňovat zákony. Ty platí pro všechny, vážená vládo. Nehledě na to, jestli máte 108, 109, nebo kdybyste měli klidně i více.
A vy tímto reagujete na jednu jedinou věc. Kupíte chybu za chybou, nedáte si to do rozpočtu, prošvihnete všechny zákonné termíny na změny, které jste ještě mohli udělat alespoň v průběhu ledna, klukovsky zde kličkujete, že to nebylo dáno žádnou prezidentskou volbou. Přece všichni velmi dobře víme, že ty prezidentské volby v tom sehrály svoji důležitou roli, a kdybyste to udělali předtím, tak jste se tomuhle mohli možná vyhnout. Chlubíte se nereálnými rozpočty pod 300 miliard. Když vás na to tady upozorňujeme, tak se nám vysmíváte a spoléháte, že to všechno projde ve Sněmovně. Možná ano, možná to protlačíte nakonec. Uděláme všechno pro to, aby tak nenastalo. Všechno. Ale ještě tady máme Senát. Velmi dobře musíte vědět, že i v Senátu jsou nad tím velké pochybnosti. I vaši pětikoaliční partneři nad tím vznášejí pochybnosti. A ještě to bude u prezidenta. Uvidíme, jak se k tomu postaví. Neřekl žádné definitivní stanovisko. Ale to, že má pochybnosti, když řekl nám, tak stoprocentně musel říct i vám.
Jsem ale přesvědčen, že kdo vám to neodpustí, tak budou občané. A to nejen ti, kterých se to týká, čili senioři. Já jsem přesvědčen, že každý soudně uvažující. A musím říct, že poslední dobou se mi ozvalo relativně dost lidí, kteří jsou i třeba vaši voliči, a nelíbí se jim to. Dokonce jsou ti, kterých se to nedotkne, nejsou to důchodci. A nevyčítají vám to možná kvůli té ekonomické úvaze, ale vyčítají vám to proto, jakým způsobem to činíte. Protože dneska na hraně zákona, ne-li za hranou zákona zatočíte s důchodci, zítra tak můžete učinit s živnostníky, učiteli, se zdravotníky, já nevím s kým.
Takže vážení občané, uvědomte si, že příště to můžete být vy. A prosím pěkně, hlavně na to nezapomeňte. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana ministra Stanjury. Pane ministře, prosím, vaše dvě minuty.
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Já se budu snažit fakticky, protože pan místopředseda Havlíček většinu času také mluvil fakticky a věcně, to bych ocenil a poděkoval.
Za prvé, dal jsem si tu práci a přečetl jsem si debatu k rozpočtu v prvním, druhém, třetím čtení a pozměňovací návrhy. Nejenom koalice, ale ani opozice neupozorňovala. Dneska všichni říkáte: my jsme všichni věděli, že tam chybí peníze. Nezaznělo to z vašich vystoupení. Já vám to nevyčítám, já jenom konstatuji. A nebyl podán jediný pozměňovací návrh tímhle směrem.
Bohužel pan místopředseda Havlíček se mýlí v tom, že ta valorizace má dopad pouze na letošní rok. Není to pravda. Kdyby to byla pravda, tak ta debata je mnohem jednodušší a je pravděpodobné, že bychom volili jiné metody řešení. Ale já myslím, že to víme, že to má dopad i do budoucích let. A jenom za dva roky - 2023, 2024 - ten dopad je 100 miliard. Nikdo neodhadoval, že to navýšení bude tak veliké. Mezní částka byla 20 miliard. A pak ten dopad příští rok je mnohem nižší. Takže ten rozdíl je skutečně. A to je ta neočekávaná skutečnost. Ne to, že inflace překročila 5 %. To si myslím, že je docela očekávané. Debata byla, v kterém měsíci to bude. Ale ta výše překvapila i experty. Nezaznamenal jsem jediný expertní názor, že to bude tak vysoko, jak je to. Proto to řešíme. A proto to má dopad i pro příští roky.
A já připravím a určitě během debaty ještě bude tolik času, abych vám přednesl i dopady pro roky 2025, 2026. Vítám nabídku na debatu o té standardní úpravě. Ale pokud to neuděláme teď, tak už je to se všemi těmi dopady ze státního rozpočtu v příštích deseti a více letech. To tak prostě je. Takže není pravda, že to je pouze otázka roku 2023, to by byl mimořádný příspěvek k důchodu a ne mimořádná valorizace. V okamžiku, když se použije, tak se chová jako řádná valorizace a promítá se to do všech dalších valorizací a v tom je ten největší ekonomický problém.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nikdo s další faktickou poznámkou už se nehlásí, takže můžeme přistoupit k dalšímu přednostnímu právu, a to pana poslance Tomio Okamury. Pane předsedo, prosím. ***