(16.30 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Stejně tak se to týká samozřejmě i stavebních uzávěr, územních omezení a tak dále. Je potřeba si říci, že u tohoto Národního územního plánu pořizovatelem bude Ministerstvo pro místní rozvoj, které ale bude povinno to dát nejen do mezirezortu, ale i přímo ministrům, premiérovi, aby se s tím vláda mohla seznámit a také aby to schvalovala.
Dalším takovým, co je obsaženo v souhrnném pozměňovacím návrhu, je zastavěné území. Navrhovaná úprava má za cíl upravit proces vymezování zastavěného území tak, aby závazným podkladem již nebyl intravilán, který je vymezen k 1. září 1966, protože to se skutečně v současné době jeví jako překonané. Bude se vycházet z toho, že pokud má obec platný územní plán a rozhodne se pořídit si nový územní plán, bude se při vymezení zastavěného území vycházet primárně z dosavadního územního plánu. To znamená, i taková ta obava z toho, teď si tady vezmu s dovolením do úst metropolitní plán Prahy - tam samozřejmě, pokud jim vypršely deadliny, tak tam skutečně hrozilo, že by povolovali podle intravilánu z roku 1966, což je samozřejmě nesmysl. Tak je velmi příhodné, že došlo k této úpravě, kdyby nestihli termíny, tak se vrací k původnímu územnímu plánu a nemusí jít až do roku 1966.
Další v oblasti územního plánování jsou změny územněplánovací dokumentace. Tady jde o to, že se směřuje ještě k jednoznačnějšímu určení, že změny jsou pořizovány obdobou současných zkrácených postupů pořizování změn. Směřuje to také k tomu, aby jak schvalující orgán, tak také pořizovatel nebyli zahlceni žádostmi, u nichž není požadováno okamžité řešení. Tam samozřejmě na to obce velmi často reagovaly, že prostě nejsou schopné takto na každou žádost reagovat promptně, a skutečně je možno si žádosti, které nevyžadují okamžité řešení, uplatňovat a mít to, vlastně nové pořízení nebo změnu územního plánu, každé čtyři roky. Tím vlastně bude zajištěno i to, aby o změnu žádaly i fyzické osoby, aby si to obec mohla samozřejmě promítnout do svých dalších záměrů, se kterými bude pracovat.
Dále je potřeba také se zmínit, že na úseku územního plánování nový stavební zákon neomezuje roli samospráv oproti stávajícímu stavebnímu zákonu, takže tady jenom pro rekapitulaci. Občas narážím na kritiku, že jste nám vzali to málo, co máme - nic takového není. Naopak se snažíme i posilovat, nebo snaha předkladatelů je i posilovat územní plánování. To znamená, na území samosprávy zůstane rozhodnutí o pořízení, schválení zadání, výběr nejvhodnější varianty, vydání územního plánu, schválení zprávy o uplatňování, rozhodnutí o změně a vydání změny územněplánovací dokumentace.
Oproti stávajícímu stavebnímu zákonu je samosprávě nově svěřena možnost projednání návrhu vypořádání připomínek před předložením vydání rozhodnutí o sloučení společného jednání a veřejného projednání a dále je radě obce (v) samostatné působnosti přiznáno právo vznášet připomínky k vymezení zastavěného území, právo uplatňovat připomínky k návrhu územních opatření. Novým stavebním zákonem je oproti stávajícímu stavu radě obce odebrána možnost vydávat vymezení zastavěného území, schválení žádosti obce o pořízení, ale tyto činnosti beztak rada vykonává v přenesené působnosti.
A teď možná malý exkurz do toho, co jsem tady naznačila, že je to takový určitý míček na stranu hřiště pana ministra, a to je právě pořizování územního plánu v samostatné působnosti. Už za nás se to opravdu velmi intenzivně řešilo, domluvilo se, že bude pracovní skupina na územní plánování tak, abychom připravili samostatnou novelu stavebního zákona v této oblasti. Ale je potřeba si opravdu odpovědět na zcela jednoznačné zadání a na to musí být jednoznačné odpovědi, které budou v souladu se všemi, protože právě v původním záměru, že by některá velká města to měla v samostatné působnosti a zbytek v přenesené působnosti, opravdu jsme naráželi i v rámci Legislativní rady vlády. To znamená, je potřeba si položit ty otázky, jak by tedy probíhalo pořizování v malých obcích, protože tady je potřeba si připomenout, že tím, že je to v přenesené působnosti, za pořízení územního plánu dává stát peníze obcím. Když to budete mít v samostatné působnosti, tak to nelze, tam se jednoznačně staví proti i Ministerstvo vnitra. Prostě říká: Pokud to chtějí samostatné, tak se vším všudy včetně financování. A to je ten obrovský problém, protože malá města říkají: Ale nám to vyhovuje, my jsme rádi, že od státu na to dostáváme, byť příspěvek, ale dostáváme alespoň něco, a že se skutečně obávají, aby to potom nebylo v neprospěch územního plánování jako takového. Tehdy se vymýšlely i takové konstrukty, jako že to za ty malé obce bude pořizovat ORP, to znamená obec s rozšířenou působností. To si asi dovedete představit, jak nadšeně se k tomu přihlašovaly obce s rozšířenou působností, které říkaly: My máme úplně jiné finanční potřeby. Prostě představa, že budeme financovat územní plány malým obcím, je samozřejmě pro nás nepředstavitelná.
Stejně tak, pokud se budeme bavit o samostatné působnosti v oblasti územního plánování, se musíme bavit i o odpovídající ochraně veřejných zájmů. A to není jenom obec-obec, tam máte samozřejmě spoustu střetových ploch. To je obec-stát, obec-obec, obec-kraj, dva sousední kraje a dopady obec-příhraničí a tak dále a všechny tyto veřejné zájmy musí být nějakým způsobem reflektovány. To znamená, že když to bude v samostatné působnosti, tak si obec ale nemůže - a teď mi promiňte ten výraz - bouchnout do stolu a říci třeba: Mě životní prostředí vůbec nezajímá. To prostě takto fungovat nemůže a musí to být samozřejmě nějakým způsobem vyvážené. To je právě o tom řešení rozporů, jak by to vlastně vypadalo v reálu, kdo by tedy ve finále řešil rozpory mezi územními samosprávnými celky, pokud by to tedy bylo v samostatné působnosti. A to je ten paradox, že když je něco v samostatné působnosti, tak by do toho stát neměl moc ingerovat, ale na druhou stranu je samozřejmě z pohledu ochrany veřejných zájmů toto velmi složité.
A pak přezkum územněplánovací dokumentace. Byla by to moje samostatná působnost, ale samozřejmě musel by se umožnit těm, komu se něco nelíbí, aby byl přezkum. A kdo by ten přezkum zajišťoval, jestli by to tedy bylo už institucionální, nebo opravdu by to všechno řešily soudy? Což se samozřejmě soudům úplně nelíbí, protože by také mohly být velmi zahlceny všemi těmi přezkumnými aktivitami.
Tolik jenom opravdu velmi krátký exkurz do toho, co nás ale pravděpodobně čeká, protože velká města měla mnoho memorand, uzavřela takzvaný city deal a určitě z pohledu Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a vůbec všech velkých krajských měst to je velmi legitimní očekávání stejně tak, jako tady rozehrajeme debatu o samostatných stavebních předpisech. My jsme, jak jsme to zatím připravovali, byli ztotožněni s tím, že skutečně stavební předpisy mají dle strategie regionálního rozvoje mít metropolitní města. A ty ze strategie vyplývají tři, což je Praha, Brno a Ostrava. Já si třeba dovedu představit ještě jednu, dvě obří metropole, ale prostě musíte si všichni uvědomit, že to, že by byly samostatné právní předpisy třeba nedejbože pro - teď se omlouvám za ten výraz, ale pro všechna krajská města, tak je to absolutně neřešitelné pro MMR. To prostě nejde. To se samostatně notifikuje, jsou s tím obrovské problémy. Vedle toho MMR vydává jednotnou vyhlášku pro všechna města a tam by se skutečně měla reflektovat určitá specifika. Takže já z tohoto místa si dovolím přimluvit za to, abychom to udrželi v intencích opravdu těch tří největších, vyzkoušeli si to jako pilot, a když tam neuvidíme v průběhu času - tedy my, MMR tam neuvidí - nějaké extra velké problémy, tak to klidně rozšiřme postupem času. Ale když to uděláme jako hurá akci hned, tak si myslím, že to ve finále bude velké fiasko. ***
