(12.20 hodin)
(pokračuje Karel Rais)
Co se týká pozměňovacího návrhu, který jsme dali dohromady s kolegy a s kolegyní, tak si myslím, že stojí za to říct, že uvedený návrh byl projednán na úrovni Ministerstva školství a následně upraven tak, aby vyhovoval v podstatě i požadavkům úředníků. A jinak bych se asi opakoval, takže děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další v pořadí vystoupí pan poslanec Šimek.
Poslanec David Šimek: Kolegyně, kolegové, dobré odpoledne. Já si dovolím předložit jeden pozměňovací návrh - číslo 1888, týkající se úplaty za vzdělávání v mateřských školách a ve školních družinách.
Ty důvody jsou dva. Prvním důvodem je samozřejmě odbřemenění ředitelů škol a druhý důvod, který zde zmiňuji, je ten, že dneska úplatu stanovuje ředitel základní nebo mateřské školy, a tento návrh stanovuje, aby úplatu stanovoval zřizovatel. Hlavní důvod, proč zřizovatel: protože úplata se vypočítává v podstatě z provozních nákladů toho školského zařízení - a v podstatě celé provozní náklady financuje zřizovatel, tak se domníváme s kolegy poslanci, kteří se mnou předkládají tento pozměňovací návrh, že by měl i právě o výši úplaty zřizovatel rozhodovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Další v pořadí je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Berkovcová.
Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych se ráda vyjádřila vůbec k celému návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících a zároveň trochu i prezentovala stanoviska různých odborných asociací, rovněž tedy i stanovisko svoje, a později i představím a zdůvodním své dva pozměňovací návrhy. Mnohé zde už bylo řečeno, takže se nechci úplně opakovat, ale znovu připomenu, že k návrhu novely byla formulována celá řada připomínek. Jenom v rámci mezirezortního připomínkového řízení přišlo na Ministerstvo školství 221 připomínek a z toho jen Česká konference rektorů jich formulovala 55.
Negativní stanovisko naformulovalo čtrnáct školských organizací a já je tady nebudu jmenovat, protože mám pocit, že je tady před mnou někdo jmenoval, ale skutečně všechny možné - Asociace děkanů, Rada vysokých škol, konference rektorů - tyto všechny organizace vyjádřily negativní stanovisko a skutečně si nevybavuji snad jedinou, která by vyjádřila stanovisko pozitivní. Kritici novelu označují za dekvalifikační a deprofesionalizační, neboť podle nich ohrožuje kvalitu vzdělávání tím, že zavádí právě institut uznávání kvalifikace učitele někomu, kdo ji ve skutečnosti nemá, kdo nemá pedagogické vzdělání, což není možné v žádné jiné zemi Evropské unie.
Často se uvádí argument, že dobrý učitel nepotřebuje papír, nepotřebuje školu. To tvrzení není úplně nesprávné, protože diplom skutečně nezaručí to, že se jedná o dobrého učitele, nicméně jak už jsem tady říkala, nejnovější analýzy České školní inspekce ukazují, že kvalifikovanost a aprobovanost jsou klíčovými faktory, které přímo souvisí s lepšími vzdělávacími výsledky. Jinak tedy řečeno, žáci těchto kvalifikovaných učitelů dosahují v průměru lepších výsledků a zkušenosti z mezinárodních šetření naznačují, že tento fakt se ukazuje nejsilněji v matematice a v přírodních vědách, méně potom v čtenářské gramotnosti.
Musíme si uvědomit, že učitel má před sebou ve třídě i řadu dyslektiků, má tam děti s lehkým mentálním postižením a v rámci inkluze si s nimi musí poradit, takže metodika výuky je skutečně velmi důležitá, učitel si s nimi musí, s těmito žáky, poradit, což i při dobré vůli vystudovaný inženýr zkrátka nedokáže. Odborná veřejnost varuje před snahou Ministerstva školství snížit požadavky na kvalifikaci učitelů u zákonně regulované profese v době, kdy naopak rostou nároky na profesionalitu učitelů.
Osobně musím přiznat, že v této otázce nemám úplně vyhraněné stanovisko. Na jednu stranu si uvědomuji, že snížení požadavků na kvalifikaci učitelů není dobrá cesta, a chápu stanovisko vysokých škol vzdělávajících učitele, na druhé straně nemohu být hluchá k hlasu ředitelů, kteří potřebují občas a někde zaměstnat nekvalifikovaného učitele, aby vůbec mohli zajistit výuku ve škole, a to především odborných a přírodovědných předmětů.
Uznání kvalifikace však není jediný kontroverzní bod novely. Bouři reakcí vyvolává i zavedení pozice školského logopeda, také o tom tady už trochu byla řeč. Zavedení nového pojmu školský logoped totiž může vnést do praxe zmatek, rodiče budou pojmy školský a klinický logoped velmi obtížně odlišovat, přitom vyšetření logopedem -zdravotníkem je zásadní a nelze akceptovat, aby zdravotnickou diagnostiku prováděli školští pracovníci, protože značná většina dětských pacientů má i neurovývojové poruchy a často i další přidružené obtíže, které vyžadují komplexní přístup a spolupráci s neurology, foniatry a podobně. Nicméně práce speciálního pedagoga pro vady řeči je ve škole zcela potřebná a záslužná, ale není možné je nazývat logopedem, který už z podstaty pojmenování jasně deklaruje rezort působení, vzdělání a kompetence.
Co dále ale v novele naprosto chybí, jsou sociální pedagogové. Potřeba škol mít k dispozici sociálního pedagoga je po těžkém období covidu a po integraci ukrajinských žáků velmi vysoká a financování těchto pozic se stále ověřuje prostřednictvím šablon a podobně. Vzhledem k vysoké finanční nárokovosti by stačilo, kdyby tyto podpůrné pozice byly v zákoně alespoň uvedeny, a bylo by tak snadnější na ně poté navázat systém financování. Sociálním pedagogům by se dle mého mělo dostat minimálně stejné pozornosti jako navrhovaným školským logopedům. Škola potřebuje pracovníka, který bude koordinovat součinnost mezi školou, úřady, rodiči a nezáleží na tom, jestli ho budeme nazývat sociálním pedagogem, sociálním pracovníkem nebo sociálním koordinátorem. Ukotvení této pozice by zlepšilo postavení sociálních pedagogů, kteří pomáhají dětem vymanit se ze vzdělávacího neúspěchu, který často pramení z nechuti ke škole, z absence, nemotivujícího rodinného prostředí, kam třeba už třídní učitel svojí intervencí nedosáhne.
Ale abych nebyla jen kritická, zmíním i pozitivní body novely, a to je ukotvení pozic provázejícího, uvádějícího a třídního učitele. Provázející učitel provází studenta učitelství během jeho pedagogické praxe, je mu oporou při řešení prvních problémů, může mu poskytnout zpětnou vazbu na jeho působení a tím zlepšit jeho připravenost na samotnou profesi. Uvádějící učitel potom se věnuje začínajícími učiteli v jeho úvodním adaptačním období a začínající učitel dostává dva roky péče právě od zkušenějšího kolegy.
Co se týká třídního učitele, ta role je samozřejmě veřejnosti dobře známá, ale zákon nyní jasně vymezuje i jeho činnost, do které spadá péče o vztahy ve třídě a vytváření bezpečného prostředí pro vzdělávání žáků a komunikaci s rodiči. Upřesnění v zákoně nevede k novému systému ohodnocování, jelikož třídní učitelé již jsou od roku 2021 odměňování zvláštním příplatkem. Je jen škoda, že se opět zapomíná na mateřské školy, kde by pozice třídního učitele rovněž měla své opodstatnění, stejně jako na základní nebo střední škole. I v mateřských školách učitelka vede administrativu spojenou s výkaznictvím ohledně dětí, jedná s rodiči - možná ještě více než na základních či středních školách - a příplatek za třídnictví by si tedy zcela jistě také zasloužili. A třeba na Slovensku to tak je, tam je pozice třídního učitele uzákoněna i pro mateřské školy.
Tolik zatím moje vyjádření k novele. Jsem do rozpravy přihlášena ještě jednou a zdůvodním, představím své pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, paní poslankyně Mádlové. Připraví se do obecné rozpravy pan poslanec Berki. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty. ***
