Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych zareagovala jenom na tu nově vznikající pracovní pozici školský logoped, protože jsme tady probírali minulý týden i klinického logopeda, a já jsem se chtěla zeptat, jestli se očekává nějaké prolnutí kompetencí mezi školským a klinickým logopedem, protože u klinického logopeda jde vlastně o diagnostiku a léčbu onemocnění podle mezinárodní klasifikace nemocí, což tedy by asi neměl dělat školský logoped. Ale prosím jenom o nějaké upřesnění, kde ty kompetence jsou, jestli tam budou nějak společné, protože jsou na to i nějaká poradenská centra.

A potom jestli - vím o tom, že se snad pracuje na nějakém metodickém pokynu na Ministerstvu zdravotnictví, tak co je obsahem, a skutečně jestli tam nehrozí, že dojde k nějakému prolnutí, které by mohlo nějakým způsobem i ohrozit profesi školského logopeda, protože pokud tam dojde k nějakému prolnutí té profese, tak pak ale je to i v rovině trestněprávní ve zdravotnictví, což není úplně jednoduché. A my zdravotníci víme, o čem mluvíme, když víme, že jsme neustále jednou nohou v kriminále. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou se hlásí pan ministr Válek. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Já ať to utnu hned, protože tady se objevují různé informace. To znamená: na metodickém pokynu se na ministerstvu pracuje a není tam žádný název. Místo názvu profese je tam slovo název. Já čekám, až projde zákon, až ten zákon bude schválen Poslaneckou sněmovnou, Senátem a podepíše ho pan prezident, a teprve tehdy se do toho metodického pokynu dá ten název.

Samozřejmě se nemůžou krýt kompetence a už vůbec nemohou vykazovat výkony - nezdravotničtí pracovníci a zdravotničtí pracovníci. Jsou to dvě kategorie pracovníků: pedagogičtí, zdravotničtí. Mezi tím je jasná linie, tu definuje zákon, definují ji samozřejmě i řekněme zdravotní pojišťovny a tak dále.

A co se názvu týče, tam bylo stanovisko Ministerstva zdravotnictví neutrální, a jak se rozhodne Poslanecká sněmovna, jak se rozhodne Senát, to bude Ministerstvo zdravotnictví plně akceptovat a teprve to dodá do toho metodického pokynu.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Zajíčková.

Poslankyně Renáta Zajíčková: Jenom velmi stručně reakce na dotaz paní poslankyně Mádlové, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ano, pokud bude školský logoped uzákoněn v novele zákona o školských pracovnících, je už vytvořen nějaký návrh kompetencí klinického a školského logopeda. Tady to drží, určitě tam k nějakému překryvu nedochází.

A mluvili jsme na podvýboru několikrát, že bude nutné udělat osvětu i mezi širokou veřejností, mezi pedagogickými pracovníky přesně o tom, jaké kompetence bude mít klinický a jaké školský logoped.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka, vracíme se do obecné rozpravy a poprosím pana poslance Berkiho.

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo. S dovolením nejdřív trošku zareaguji, vaším prostřednictvím, na kolegyni Berkovcovou. Co se týká vývoje samotného znění, těch diskusí a rozporů, už jsem to říkal několikrát, ale považuju to za důležité zdůraznit: ty diskuse se vedly i nadále, a proto se některá ta znění upravovala. To znamená, myslím si, že skutečně tento zákon je ukázkou snahy najít konsenzus na některých věcech. Mimochodem, dokladem toho bude pozměňovací návrh, který jsem nahrával za skupinu poslanců do systému pod sněmovním dokumentem 1911, který právě trošku upravuje ten § 22. Za chvilinku se k tomu dostanu.

Co se týká logopedů, já se teď k tomu názvu samotnému vyjadřovat nebudu, to předpokládám přijde až za chvíli, ale počítá se se dvěma věcmi, a to je jednak spolupráce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví právě na metodice, která by jasně vymezila, a to nejenom kde je ten rozdíl, ale kde je právě naopak styčná plocha pro to, aby spolupráce mohla dobře probíhat. A druhá věc je: nově se pro školského logopeda - a teď budu používat název, který je v tom návrhu, tak se tam ukotvuje - je to postgraduální studium a jeho obsah právě do jisté míry podle mě také může být dobrým okamžikem pro spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Co se týká ještě sociálního pedagoga, si dovolím trošku reagovat. Neověřuje se jeho financování. To, co tam je problematické v tuhle chvíli, je obsah té pozice, a tady právě jenom je potřeba říct, že jak tu velmi diskutujeme nebo budeme diskutovat o názvu logoped, tak právě u sociálního pedagoga je velkou otázkou, jestli to skutečně má být pedagogická pozice. A to je právě to, co by mělo vyplynout z toho ověřování, a proto to teď zakotveno v té novele není a čeká se na výsledek, jestli vůbec z těch škol, které to ověřují, bude nějaký jednotný přístup, anebo se ukáže, že se to bude muset pojmout trošku volněji, aby se tam právě ty činnosti daly schovat takové, které potřebuje ta konkrétní škola, která má ten problém.

A poslední, co si dovolím, je tedy představit obsah a zdůvodnit obsah pozměňovacího návrhu, který je pod sněmovním číslo 1911. Právě reagujeme na diskuse o tom, jestli má být to studium pedagogiky, bývalá dépéeska, směřováno pouze na vysoké školy, nebo má být i na dalších zařízeních dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Konsenzus, který jsme v tuto chvíli našli, je ten, že by se do odstavce nebo písmena a), které se týká studia pro učitele druhého stupně a středních škol ve všeobecně vzdělávacích předmětech, doplnilo to, že u těch zařízení, která jsou nevysokoškolského typu, by tato studia mohla realizovat pouze v případě, že budou spolupracovat s vysokými školami, které realizují studijní programy ve vzdělávací oblasti učitelství.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další je v pořadí v obecné rozpravě pan poslanec Kettner.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji, pane předsedající. Já už jsem si vše podstatné řekl, vyvolal jsem diskusi. Musím ocenit a moc se mi líbí, že to zůstalo v odborné a faktické stránce. To znamená, já nyní svůj čas využiji pouze k tomu, abych načetl zdůvodnění svého pozměňovacího návrhu tak, abych se v podrobné rozpravě už k němu mohl pouze přihlásit a dále nezdržoval.

Takže můj pozměňovací návrh vypouští již zmiňovaný § 9a, který je podle mě v rozporu se strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+; § 9 zpochybňuje základní princip učitelské profese jakožto regulovaného povolání. Postup uznávání předpokladů odborné kvalifikace učitele nikomu, kdo ji ve skutečnosti nezískal, nelze akceptovat. Podobné ustanovení je ve srovnání s legislativou členských států Evropské (unie?) zcela nestandardní a naprosto nesystémové. Vedlo by k mnoha negativním důsledkům, především k deprofesionalizaci učitelství jakožto regulovaného povolání, k jehož výkonu je třeba nejprve splnit stanovené kvalifikační předpoklady. Těmi je v současnosti absolvování studia učitelství na fakultách vysokých škol, které ho mají akreditováno, nebo absolvování 250hodinového doplňujícího pedagogického studia, které organizuje vysoká škola. Pracovníků bez pedagogického vzdělání, kteří si nedodělávají takzvané pedagogické minimum, je pouze několik stovek, přibližně 2,4 % učitelů druhého stupně základní školy, a problém se týká jen několika krajů, proto za mě nedává smysl pro ně schvalovat tuto plošnou výjimku v zákoně.

Dalším negativním důsledkem může být, že původní zájemci o studium učitelství na vysoké škole raději zvolí jiný obor, protože budou moci kdykoliv nastoupit do školy jako učitelé i bez pedagogického vzdělávání. Vzhledem k vysokému počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách včetně závažných postižení může člověk bez pedagogického vzdělání svým nekvalifikovaným působením jakožto učitel napáchat řadu škod.

Samozřejmě výhrady k mému návrhu už tady padly, všechny jsem zaznamenal, a jak říkám, načetl jsem to zde jenom z toho důvodu, abych tady v podrobné rozpravě nezdržoval a pouze se přihlásil k tomu pozměňovacímu návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pozvu k řečnickému pultíku pana poslance Philippa a budeme pokračovat v obecné rozpravě. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Tom Philipp: Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych načetl svůj pozměňovací návrh, který je návrhem 1908. Podáváme ho poslanci Philipp, Adámková, Crkvenjaš Němečková, Ochodnická, Bělohlávková, Mašek, Mádlová, Tesařík, Maříková, Štefanová, Kaňkovský a Vondrák. Omlouvám se, že to je bez titulů a bez jmen, ale pro urychlení. ***