(9.10 hodin)
(pokračuje Michal Šalomoun)
Každopádně se ukazuje, že je asi vhodnější, aby předsedou Legislativní rady vlády byl jiný člen vlády než zrovna ministr spravedlnosti, protože předseda Legislativní rady vlády může takříkajíc přivírat oči nad průběhem legislativního procesu a může udělovat výjimky třeba z hodnocení dopadu regulace nebo i z připomínkového řízení a rozhoduje o tom, jestli ty materiály budou projednávány velkou Legislativní radou vlády, nebo eventuálně jenom nějakými komisemi, nebo zda se to obejde bez toho. Opravdu situace nás někdy nutí zejména z časových důvodů, abychom tyto výjimky udělovali, a je asi vhodnější, aby právě předsedou Legislativní rady vlády byl někdo jiný než ministr spravedlnosti, protože z dílny Ministerstva spravedlnosti přicházejí poměrně zásadní věci. Většinou jsou to vlastně novely občanského práva ať už hmotného, nebo procesního, nebo i trestního a tam je opravdu žádoucí, aby tyto procedury byly dlouhé a řádně prodiskutované.
Pokud se podíváme do historie na počet zasedání Legislativní rady vlády, tak v roce 2017 to bylo 14 zasedání, v roce 2018 10, v roce 2019 16, v roce 2020 16 a v roce 2021 9. My jsme měli v roce 2021 21 zasedání a rovněž proběhlo 94 jednání pracovních komisí Legislativní rady vlády, kterých je aktuálně 9. Mám tady sice i statistiky, co projednala jednotlivá komise, ale toho vás ušetřím. Nicméně chci zdůraznit, že klíčová legislativa, kterou vláda připravuje a která pak vlastně odchází do Parlamentu, tak je projednávána tou velkou Legislativní radou vlády a jsou to opravdu zásadní věci, ať už to byl třeba whistleblowing, stavební zákon, koneckonců veškeré změny ústavy, pokud tedy jsou. Prozatím vlastně vláda nachystala dvě změny, jedna se týká změny ústavy ohledně vysílání vojáků, kterou jste tady měli tuším minulý pátek. Další změna se týká volebního zákona a je vlastně o tom, že volby do obecních zastupitelstev i do Senátu se v průběhu pořád termíny přibližují k létu, takže by se mělo jednoznačně stanovit, že tyto volby by se měly uskutečňovat první týden v říjnu. Pak to byla celá právní úprava sankčního zákona z dílny Ministerstva zahraničí a mnohé další.
Pokud se podíváte na účast předsedů Legislativní rady vlády na zasedáních, tak já mám účast asi 95 %. Prozatím jsem byl na 21 zasedáních z 22, což je největší účast předsedů Legislativních rad vlády, kteří byli ve funkci alespoň na deset jejich zasedání, protože když byl někdo předsedou Legislativní rady vlády pouze krátce a měl pouze tři až čtyři zasedání, tak opravdu byl na všech, pak má stoprocentní účast. Ale byli i tací předsedové, kteří třeba nikdy na Legislativní radě vlády nebyli, což se týká vlastně fungování Legislativní rady vlády, kvality spíše z legislativního pohledu, nicméně další procedura ke zkvalitnění legislativy je vůbec provádění hodnocení dopadu regulace. Pokud se podíváme, třeba to zhodnotíme z plánu legislativních prací vlády, tak tam jsou detekovány práce ať už na návrzích zákonů, nebo návrzích vyhlášek, nebo nařízeních vlády, kde je povinnost udělat hodnocení regulace, a postupem doby lze vysledovat určitý vzestupný trend, že nutnost zpracovat RIA dřív byla třeba kolem 40 % a dnes se posouváme někam mezi 50 a 60 %.
V rámci vyhodnocování dopadů regulace se v současné době pokoušíme dotáhnout proces ex post hodnocení dopadů regulace, kdy tento záměr začala již předchozí vláda, to se tedy úplně nepodařilo dotáhnout do konce. Aktuálně ten materiál je trochu revidovaný. V tomto úsilí jsme tedy v zásadě nepolevili a aktuálně je ten materiál vlastně v připomínkovém řízení, kde se dohaduje, jak bude ex post hodnocení dopadů regulace probíhat. V zásadě jsou to otázky o tom, jestli by se to mělo dělat jako u každého tisku, což se zdá úplně nerealizovatelné, tak spíš u nějakých důležitých zákonů, nebo ani ne zákonů, spíš oblastí regulace jako takových, ať už jsou regulovány jedním zákonem, nebo více zákony.
V tomto ohledu bych ještě zmínil, že vlastně vzniklo na Úřadu vlády oddělení legislativních analýz, které by mělo přispět vlastně, nebo napomoci, k řádnému procesu hodnocení regulace. Měl by to být jakýsi servisní orgán i pro ministerstva, zejména pro ty pracovníky, kteří se hodnocením dopadů nějakým způsobem věnují, aby opravdu regulace byla založena na datech, aby se z toho procesu hodnocení regulace nestal nějaký strašák a vlastně se nedělala až tak trošku zbytečně v momentě, kdy ta regulace je napsána, ale aby v podstatě předcházela vůbec vyhotovování právních předpisů a úvahám, kam se ta regulace vlastně povede. Toto oddělení, teď vzniklo devět nových míst, ale nejsou to nová místa, vlastně tato nová místa vznikla takříkajíc dohodou s jednotlivými ministerstvy, že oni se uskromnili o jedno místo a to se potom přesunulo na Úřad vlády, kde by z toho mělo vzniknout, nebo už vlastně vzniklo toto oddělení legislativních analýz, které aktuálně spolupracuje s některými ministerstvy jednak na regulaci krátkodobých pronájmů Airbnb, na věcném záměru zákona a podpoře cestovního ruchu, návrhu zákona o podpoře bydlení, o kterém mluvil třeba pan ministr Bartoš. a koneckonců i na revizi krizové legislativy. Dále se vlastně toto oddělení věnuje i detekování a přesvědčování ministerstev v té oblasti, kterou jsme nazvali antibyrokratické balíčky, kdy jsme schválili prozatím první balíček, kde bylo detekováno několik oblastí, z nichž už ministerstva některé ty věci splnila. Mluvil tady o tom i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, co se týkalo zrušení lékařských prohlídek u nerizikových profesí. Další část toho antibyrokratického balíčku v zásadě zpracovává Ministerstvo financí ohledně novely zákony o účetnictví. Jde třeba o to zrušení povinného účtování a danění v korunách.
Nedílnou součástí legislativní činnosti je adaptace práva Evropské unie, která v zásadě je realizována dvěma základními nástroji. Jednak jsou to směrnice, které se opravdu musí do právního řádu vtělit tím, že se celá ta regulace udělá na národní úrovni, nebo jsou to nařízení, kde sice existuje právní text, který je přímo aplikovatelný a pak národní státy ho mají pouze realizovat, nicméně praxe je poměrně složitější a opravdu přímá aplikovatelnost nařízení je poslední dobou trošku problematičtější, protože ze strany těch textů nařízení se objevují obraty jako členské státy zavedou, členské státy stanoví a podobně, takže stejně musíte v legislativní oblasti přijmout nějakou právní regulaci a samo se to nezařídí.
Jako příklad toho může sloužit - minulý pátek jste tady měli zákon o teroristickém obsahu, který vlastně je doplňkový zákonný protikus k tomu, aby to nařízení o teroristickém obsahu vlastně vůbec fungovalo, že většinou musíte i díky vlastně ústavním předpisům národních států, které říkají, že státní moc je možno vykonávat jenom na základě zákona, čímž se vlastně myslí kompetence nějakých orgánů, takže když nařízení stanoví, že ten stát má něco udělat, tak vy musíte vydat zákon, kde řeknete, který ten orgán to bude dělat, a zpravidla v nařízeních jsou ještě úkoly členským státům, že musí stanovit nějaké sankce, které jsou odrazující, tak pak musíte rozparcelovat jednotlivé povinnosti, které tam jsou, a přičlenit k tomu nějakou sankci. Což jsou vlastně nařízení, kdy Evropská komise, pokud potom vede nějaké řízení s členským státem, tak je to takzvané věcné řízení, že vlastně to nařízení nějakým způsobem, ta jeho realizace v tom členském státu, úplně nefunguje. ***
