(9.20 hodin)
(pokračuje Michal Šalomoun)
Těch řízení se vede několik. Nicméně tato řízení z hlediska, pokud primárně nejsou tak nebezpečná, jelikož na začátku je vlastně spor o to právo, jak to vlastně v tom členském státu funguje, a pokud rozsudek toho soudního dvora, kam se ta věc může dostat, potom ten rozsudek je v zásadě deklaratorní a říká, že je teda v tom členském státu něco špatně, a pak to musíte opravit. A teprve když to neopravíte, tak dostanete pokutu. Nicméně Komise už se dala slyšet v tom, že už bude poměrně přísnější a bude poměrně hbitější. My zas na to reagujeme tím způsobem, že u těch nařízení je problém, že vlastně není žádná transpoziční lhůta. Ono najednou začne platit a vy už na to máte být nachystaní, což by ta Komise také měla prostě zohledňovat při přípravě té regulace. Takže to jsou takové jako polemiky s Evropskou komisí.
Nicméně to, co je podstatně náročnější nebo z hlediska fiskálního možná i nebezpečnější, tak to je problém přijímání evropských směrnic, kdy tam ta řízení o tom, že jsme je nepřijmuli, takzvaná nenotifikační řízení, že nemáme přijaty, vlastně notifikovány, oznámeny do toho systému Evropské komise, tak může znamenat, že tu pokutu v zásadě dostanete mnohem rychleji, kde ta Komise u soudu neprokazuje to, že vy máte něco uděláno špatně, ale vlastně to prokazování je, že jste to nenotifikovali. A vy jste to nenotifikovali, protože to nemáte vůbec. Tam ty pokuty jsou poměrně citelné. Když jsme přebírali vládu, tak jsme vlastně zjistili, že ten stav byl, že nebylo řádně notifikováno, ale vlastně přijato do našeho právního řádu, 36 směrnic. Dneska se to teda výrazně zlepšilo. Aktuálně jsme na nějakých 15 směrnicích, kde samozřejmě ono to nabíhá, ale něco se ubírá. Tím tiskem nebo tím návrhem zákona nebo tou směrnicí, která je teď vlastně v největším skluzu, tak je aktuálně whistleblowing.
Pak bych chtěl ještě krátce zmínit, že v legislativní činnosti to není všechno, co jsem tady uváděl. Vláda někdy vstupuje i do řízení u Ústavního soudu, kdy soud vystupuje jako negativní zákonodárce a může některé, ať už zákonné, nebo podzákonné, předpisy zrušit. Je to právo vlády do těchto řízení vstoupit. Za dobu existence naší vlády to bylo devět řízení. Ta řízení jsou vyvolána většinou buďto 41 poslanci, nebo 17 senátory. Eventuálně soud, když rozhoduje nějaký případ a zjistí, že musí použít právní předpis, který není ústavně konformní, tak může vyvolat toto řízení, a pak se tam vláda může přihlásit. Vlastně z těch devíti řízení možná pro vás bude asi jako nejzajímavější, že jedno řízení bylo vyvoláno i současnými poslanci opozičními, a bylo to v zásadě řízení, které se týkalo novely pandemického zákona. Byl to vlastně první střet koalice a současné opozice u Ústavního soudu, kdy - možná si pamatujete tu rozjitřenou atmosféru - kdy vládě bylo spíláno, že zavádí covidovou totalitu a podobně. Nicméně Ústavní soud řekl, že to tomu tak není, a tento návrh odmítl.
Takže to je ve stručnosti to, co bylo uděláno v legislativní činnosti, a opravdu toho nebylo málo. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Další s přednostním právem - respektive máme tady faktické poznámky. První faktická poznámka, paní poslankyně Pastuchová Jana. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Děkuji panu ministrovi, že nám tady řekl podrobně svoji náplň práce, ale já myslím, že občany České republiky tohle vůbec nezajímá. A za druhé, teď nevím, jestli jste to myslel dobře, nebo špatně v tom, že jste nám tady vyčíslil průměrnou statistiku své práce a řekl jste, že vaše vláda za těch 13 měsíců vydala víc vyhlášek a nařízení. A teď já nevím, jestli je to správně, nebo špatně, protože kolega Benda z ODS, vaším prostřednictvím, říká, že méně je někdy více. Takže nevím, jestli to mám brát jako pozitivní, nebo špatnou zprávu.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Ožanová. Paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére a teď i - použiji množné číslo - páni ministři. Pane ministře, vás mohu oslovovat přímo. Mně ve vašem shrnutí chyběla jedna zásadní věc pro dnešní jednání, včerejší a dnešní, možná i zítřejší jednání, a to je, kolik stojí chod vašeho ministerstva. Vaše ministerstvo neexistovalo v minulém volebním období, proto to srovnání je docela složité s předchozí vládu, ale víme, že ministerstvo řídíte, že má nějaké výdaje, že přibralo nějaké zaměstnance. Tato statistika mi chyběla.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou, paní poslankyně Malá. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Taťána Malá: Krásné dobré dopoledne. Pane ministře, někdy míň je víc. To vaše ministerstvo, to sedmnácté ministerstvo, které tady bylo zřízeno, oni vám to místo zřídili právě proto, abyste na tu Legislativní radu vlády chodil. Takže chlubit se tím, že máte 95% účast, to už by byl fakt vrchol, kdybyste tam ani nechodil.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Poslední faktická poznámka, paní poslankyně Peštová Berenika. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tedy budu věcná, já do vás nepůjdu v žádném případě nějak tvrdě. Mě spíš zajímalo, já jsem bedlivě poslouchala, a vy jste se zde zmínil o tom, že bude zřízen nový odbor, nebo oddělení, nebo komise - teď se omlouvám, to mi uniklo. A to by vlastně ve své podstatě mělo být něco obdobného tomu hlídání RIA, nebo aspoň tak jak jsem to pochopila. Říkám, omlouvám se, já jsem vešla trošičku později, takže to bych docela chtěla vysvětlit, protože samozřejmě každé ministerstvo, které předkládá zákon, tak musí jej tedy zpracovávat. A chtěla bych vědět, co bude konkrétně náplní toho nového odboru, který vznikne, jestli bude hlídat ty RIA, které budou vznikat, nebo jestli bude hlídat to, jestli ty zákony, nebo respektive to, co je transponováno, není nad rámec toho, co má být transponováno. To je jedna věc.
Pak samozřejmě souhlasím s tím, že těch zákonů nebo těch transpozic, které se musí dělat, tak je přehršle. Než dojde k transpozici jedné směrnice, tak už přichází druhá směrnice, takže většinou se ani nepotkají. Tak v tom opravdu s vámi souhlasím, protože příklad třeba RED I, RED II, RED III, jak šly za sebou. A než to stačíte transponovat do našeho práva, tak vlastně se to míjí ve své podstatě. A to, co bych vlastně vytýkala tomu chrlení těch jednotlivých směrnic, je, že to vnáší takovou tu nestabilitu, že by měla přece jenom být nějaká stabilita. To znamená, po dobu třeba pěti let nebude přijato, a ne že po dobu pěti let budou další a další směrnice. Vlastně ve své podstatě ten druhý sektor ani neví, co bude následovat, protože už se vymýšlí zase něco jiného.
A chtěla jsem se zeptat ještě jednu otázku. Vy máte legislativní plán prací. Tak by mě zajímalo, kolik zákonů tato vláda, které si vlastně dala do toho legislativního plánu prací, přijala a kolik bylo nadstandardně přijato. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) To znamená, že nebyly v tom legislativním plánu prací. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka. Vracíme se do rozpravy, do které je s přednostním právem přihlášen pan ministr kultury Baxa. Pane ministře, prosím.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolím si zahájit řekl bych terminologií, která přísluší mému rezortu, a tudíž bych rád řekl, že jsem opravdu nikdy nechtěl být hercem v kampani pana poslance Babiše, ale jeho volební štáb tomu tak chtěl, a tak jsme tady my všichni na této zcela zbytečné schůzi, na níž se poslanec Babiš naoko pokusí shodit vládu, přestože dobře ví, že se mu to nepodaří.***
