(18.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Veto pana prezidenta je již posledním krokem před přijetím rozpočtu, který i navzdory mimořádně vysokému schodku vrhá velkou část naší populace do zásadních finančních problémů. A prosím, už neopakujte tu nepravdu - jsem velmi zdvořilá, tak říkám nepravdu - že my jen říkáme, opozice, kde utrácet, a vůbec neříkáme, kde na to vzít, protože to není pravda.
Bohužel se dostáváme do fáze, a slyšíme to a vidíme to každý den, kdy české domácnosti, ale i firmy žijí ve stínu hrozícího finančního kolapsu. Bohužel se tady setkáváme s tím, že se tady začíná ordinovat a mluvit ve veřejném prostoru o scénáři z krize z let 2008, 2009, kdy vládla ODS spolu s TOP 09 a došlo díky jejich receptům, jak léčit krizi, k prohloubení ekonomické krize v České republice, a došlo k tomu, že jsme se dostali v době, kdy okolní státy nabíraly dech a začaly se dostávat do ekonomického růstu, tak my jsme se dostali do nové, mělčí recese, tehdy v letech 2011, 2012. Bohužel, tato vláda zapomněla na cenné a drahé lekce z historie a zcela zavrhuje jednu ze základních tezí tvůrců hospodářské politiky, že ke škrtům, či chcete-li jinak, k restriktivní fiskální politice musí docházet v době hospodářské expanze a hospodářského rozkvětu, naopak v dobách krizových, v dobách ohrožení chudobou, je namístě přistoupit k expanzivní fiskální politice.
A dnes již domácnosti, ale i české firmy skutečně ohroženy jsou. Podívejme se na data. Indikátor důvěry spotřebitelů klesl na hodnotu nejnižší od počátku zjišťování a letos již potřetí pokořil své historické minimum. Nejvyšší v historii jsou obavy českých domácností ze zhoršení jejich vlastní finanční situace. Velké obavy mají také domácnosti z vývoje celkové hospodářské situace a ze zvyšování nezaměstnanosti. Velká nejistota ohledně budoucího vývoje, nedostatek materiálů, zhoršující se poptávka a vysoké ceny, to zase trápí české podnikatele. A k tomu můžeme přičíst pokles důvěry ve stavebnictví. Výsledkem je již pátý meziměsíční pokles důvěry v podnikatelské sféře. To je jasné hodnocení politiky této vlády.
Námi požadovaná podpora pro české občany a firmy by měla být v podobě přechodně navýšených vládních výdajů. Tato podpora by měla směřovat ke snížení dopadů zdražování na naše občany a firmy. V dnešní komplikované době je nesmírně důležité, abychom udělali vše, co je v našich silách, pro nastartování plnohodnotného, skutečného a nejrychlejšího zotavení se ze současné krizové situace.
Samozřejmě je také důležitá konsolidace veřejných financí, tomu rozumím i já jako bývalá ministryně financí, která dosáhla přebytkového rozpočtu, a argumentace, že naše vláda měla štěstí, že se jí přihodil hospodářský růst, jak jsem občas slýchávala, je zcela nepřijatelná. Od devadesátých let tato země - copak nezažila tato země od devadesátých let hospodářský růst, když musela čekat na rozpočtové přebytky, až když bude hnutí ANO na Ministerstvu financí? Abych byla spravedlivá, ještě se to událo v minulosti za vlády Václava Klause.
Naší vládě se podařilo snížit úroveň veřejného zadlužení z úrovně 40,4 % HDP na 30 % a tím jsme si vytvořili finanční polštář na zdravotnickou, ale i ekonomickou krizi. Covid totiž byl kombinací obou a při tom všem se nám podařilo udržet nízkou zaměstnanost, nízkou nezaměstnanost, zpět, nízkou nezaměstnanost - české firmy, české domácnosti se prostě z toho rychle dokázaly zotavit. A samozřejmě, hlavně jsme udrželi sociální smír. Ano, v období celé zdravotnické krize se zvýšilo zadlužení ve všech zemích EU a Česká republika na tom byla podobně, ale nárůst tohoto zadlužení byl průměrný ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Ale i tak jsme odcházeli z Ministerstva financí s nižším zadlužením v poměru k HDP, než když jsme tento rezort přebírali. Díky politice naší vlády máme pořád nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí EU a z benefitu nízké nezaměstnanosti čerpáme všichni, včetně současné pětikoalice, protože zaměstnaná osoba znamená pro státní rozpočet příjem z daní, odvádí pojistné a současně více spotřebovává, tím pádem vám roste DPH, spotřební daň a tak dále, získávají veřejné rozpočty, to všichni dobře známe. Naopak nezaměstnaná osoba je příjemcem podpory v nezaměstnanosti, tedy zvyšuje, vytváří tlak na výdaje státního rozpočtu, ale současně samozřejmě s nezaměstnaností je spojena celá řada dalších problémů, které my politici bychom si měli uvědomovat.
Já si dovolím krátký historický exkurz. Již začátek vládnutí Petra Fialy, vlády Petra Fialy, byl spojen s mimořádným a zjevně úplně zbytečným chaosem a zmatkem. Historicky nejdelší rozpočtové provizorium, do kterého nás uvrhla tato pětikoalice, nepřineslo nic pozitivního, a mě tedy zarazila slova pana ministra Stanjury - my jsme spolu debatovali teď v pořadu v neděli - že se vlastně vůbec nic nestalo a že to problémy žádné nezpůsobilo. Způsobilo, pane ministře. Způsobilo to chaos ve veřejných institucích, které nevěděly, s jakými finančními prostředky mohou počítat v aktuálním roce, a současně jeho impakt - samozřejmě myslím mimo vytvoření chaosu ve veřejných institucích - byl úplně minimální. Úspora, ke které jste dospěli, o které jsme se tady shodli, že byla 34 miliard na výdajové straně, určitě nestála za to dlouhé, extrémně dlouhé rozpočtové provizorium.
Ale samozřejmě, kdyby šlo o rozumné úspory, byla bych první, kdo by návrh státního rozpočtu otevřeně podpořil. Bohužel však ty škrty byly hloupé, ohrožující zdravotní péči, a hlavně marketingové. Z velké míry šlo o podseknutí reálných výdajů, což se nakonec ukázalo při předložení novely zákona o státním rozpočtu na tento rok. Takže tyto škrty neměly nic společného se zvýšením efektivity veřejného sektoru, odstranění zbytečných výdajů, snižování objemu šedé ekonomiky nebo snižování strukturálního salda. Nic z toho v tomto rozpočtu nebylo a já jsem hledala velmi pozorně.
Již při jednotlivých čteních tohoto rozpočtu jsem tady z tohoto místa upozorňovala na to, že je zcela nezbytné, že bude zcela nezbytné, aby ministr financí předložil v nějakém reálném čase jeho novelu. A musím také konstatovat, že zatímco původní návrh státního rozpočtu na rok 2022 přinášel jakousi marketingovou snahu o úspory, novela státního rozpočtu se této ambice zcela vzdala, zapomněla na ni. Ostatně proto jsem v úvodu dnešního projevu mluvila o deziluzi, o vystřízlivění, o rozčarování, a to nemluvím o snížení strukturálního schodku, já tady mluvím o jednorázových operacích. Bohužel na to pětikoalice úplně zapomněla. Ale hlavně že nezapomněla na zrušení EET, čímž připraví státní pokladnu o nižší desítky miliard korun. Samozřejmě že si vzpomněli na snižování daně z hazardu, ale to jsme si tady všechno už říkali. ***
