(13.20 hodin)
(pokračuje Jana Pastuchová)

Bohužel jste to smetli ze stolu s tím, že připravíte (svou) vládní úpravu tohoto, co už mohlo dnes být schváleno, a záchranáři se mohli těšit na to, že pokud opravdu, ale opravdu jim zdravotní stav nedovolí tu svoji práci vykonávat, že mají aspoň nějakou perspektivu toho, jak se to dá vyřešit. Je pravda, že jste svůj slib splnili, dnes máme třetí čtení, od 1. 1. by tento zákon měl začít platit, ale už jste nesplnili to, co jsme my navrhovali, a to je ta časová osa možnosti odchodu až o třicet nebo po třiceti letech, a předložili jste návrh, který to - tedy o pět let dřív, pardon, omlouvám se, o pět let dřív, vy jste zkrátili tuto dobu na dva a půl roku a tím jste vyslali podle mě záchranářům signál, že sice si jich vážíte, ale jen tak napůl.

Znovu tady apeluji a moc prosím všechny kolegy a vím, že... byla jsem také v koalici a někdy jsem i proti - nebo já ne, já, když jsem nechtěla, tak jsem nehlasovala - ale vím, že v koalici jsou i kolegové, kteří by pro pozměňovací návrh, který jsme připravili s kolegou Maškem a s kolegou Brázdilem, nebo respektive kolega Mašek, vaším prostřednictvím, na tom nejvíc odpracoval, tak že i někteří koaliční partneři by pro to ruku zvedli. A o to víc mě to mrzí, že tady mezi vámi poslanci jsou ti, kteří by pro to ruku zvedli, ale chápu, že musejí držet, aby to navenek vypadalo, že jste jednotná pětikoalice, tak tu ruku zvednout nemůžou, nebo radši odejdou nebo se odhlásí, ale ruku pro to nezvednou.

Znovu prosím všechny, my jsme udělali - nebo pan kolega Mašek, vaším prostřednictvím, připravil - pozměňovací návrh, který je kompromisem mezi původním podaným návrhem, mezi vaším podaným návrhem. My jsme navrhovali třicet let, vy dvacet let, my navrhujeme teď dvacet pět let. Je to opravdu kompromis mezi vámi, námi a mezi záchranáři. Mě hrozně mrzí, že se tady musíme handrkovat o profesi, která opravdu k dnešnímu dni nemá vůbec, ale vůbec žádné výhody ve svém zaměstnání, vůbec nic. A aspoň tímto malým pozměňovacím návrhem, který dá možnost ne po dvaceti, ne po třiceti, ale po pětadvaceti letech, tím, že se upravují počty směn, odejít. Oni neodejdou, protože my jsme všichni srdcaři, a dokud můžeme, jezdit budeme, ale někdy to opravdu nejde, a ty případy znám, že to nejde. A já nevím potom, jak šedesátiletého kolegu, který celý život, čtyřicet let, třicet let pracoval u záchranky, pošleme na úřad práce. Já si to fakt neumím představit, protože každý z nás, ze záchranářů, jsme těch výjezdů a těch zachráněných životů - je to naše práce, nás to baví - ale máme za sebou dost, a na některé opravdu nejsou hezké vzpomínky. Tak jako hasiči, tak jako policisté, ale oni alespoň něco mají. My nemáme vůbec, ale vůbec nic.

Takže já vás opravdu prosím, pojďte udělat nějaký kompromis a zvedněte, kdo můžete, ruku pro náš pozměňovací návrh, který podal kolega Mašek společně se mnou a kolegou Brázdilem. Jsme všichni tři záchranáři, všichni tři na záchrance pracujeme třicet let a my vás o to za všechny prosíme. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová a následuje pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já si tady ten step uklidím, jestli dovolíte. (Přisunuje stupínek.) Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Možná teď asi zvednu nějakou vlnu nenávisti, ale jsem na to připravena. V každém případě, nejsem nejmladší ročník, takže jsem si ten předosmdesátý devátý rok zažila. Zažila jsem si i dobu, kdy můj tatínek vystoupil v šedesátém devátém ze strany a s ním celá základní organizace, takže nechtějte vidět ten posudek, co jsem měla. Takže nejsem obhájce komunismu ani komunistů, ale pozměňovací návrh, který zde byl načten, mě zvedl ze židle.

O kom se vlastně bavíme? Bavíme se o lidech, kterým je víc jak devadesát let. Víc jak devadesát let! V osmdesátém devátém roce mně bylo osmnáct let. Ten, kdo byl v produktivním věku, měl po vysoké škole, tak mu bylo nějakých třicet, chodil do práce. Pokud byl nějaký činný v komunistické straně, po osmdesátém devátém roce musel dál pracovat jako my všichni ostatní. Takže o kom se bavíme? Bavíme se o devadesátiletých lidech, kdy vy pozměňovacím návrhem tady navrhujete, aby za každý rok jim bylo odečteno 300 korun. Já vám řeknu takový jeden případ.

Okresní tajemník, nejmenovaný pán, devadesát jedna let, v současné době má 19 500 i s vdovským důchodem. A vy si tady hrajete na hrdinu nebo na hrdiny, že jim seberete tři stovky za každý započatý rok? Co mu zůstane? To ho chcete dostat na dávky? Nezlobte se na mě, já nejsem obhájce té doby a nejsem nikoho obhájce, ale opravdu, ten pozměňovací návrh, který zde byl načten, je populistický. Pokud se k tomu chtělo přistoupit, tak se mělo přistoupit v roce devadesát.

Není to tak dlouho, a myslím, že to bylo minulý týden - dneska ráno jsem si ten rozhovor pustila znovu, než jsem jela do Poslanecké sněmovny, abych byla fakty nabušena - takže to byl rozhovor pana bývalého prezidenta Klause, zakladatele ODS, kterému byla položena tato otázka, zda pokládá (za) podstatné, když dnes se projednává tento zákon nebo se bude projednávat tento zákon, a jestli mu připadá normální, že tam byl načten tento pozměňovací návrh. On sám se vyjádřil ve stejném duchu, co jsem řekla zde já - že to je zoufalý čin, je to populistické, a pokud se k něčemu takovému mělo přistoupit, tak v roce 1990, ne třicet tři let po revoluci, že to pokládá za absurdní a nesmyslné. Nesmyslné! Komu tím chcete vlastně pomoct? Pár procentům lidí, kteří vám zatleskají? Za co? Že seberete devadesátiletým lidem 300 korun? To se vám zdá morální? Říkám, nejsem nikoho zastánce, ta doba mi samotné ublížila, ale určitě nejsem taková hyena, abych toto udělala.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášen pan zpravodaj, pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, krátce vystoupím jako zpravodaj. Jak už tady zaznělo, tento sněmovní tisk byl původně navržen v režimu § 90 odst. 2 ve zkráceném jednání, padlo veto, takže potom jsme - ale musím říct, i se vstřícností opozice - navrhli zkrácení lhůt mezi jednotlivými čteními, protože všichni vnímáme, že problematiku zdravotnických záchranářů je potřeba opravit. A musím říct, že během té doby, kdy jsme to projednávali, ale vlastně už v letním období, proběhla celá řada diskusí. Ty diskuse byly často věcné, často byly velmi emotivní, často byly politické.

Já se dneska budu velmi snažit se vyhnout politické rovině, ale krátce se vyjádřím ještě ke slovům své vážené kolegyně Jany Pastuchové, a myslím si, že pak bude ještě vystupovat kolega Mašek. Myslím si, že by bylo velmi špatně, kdybychom se snažili úctu směrem k záchranářům rozdělovat na to, jestli je nějaká větší nebo menší, a jestli to, jestli zvítězí nějaký politický názor nebo nějaké řešení té situace, aby se to pak projevovalo a hodnotilo, že ten si těch záchranářů váží víc a ten míň. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP