(12.00 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Na tuto skutečnost ostatně upozornilo v připomínkovém řízení i Ministerstvo spravedlnosti. Tedy cituji: Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je umožnit volbu členů Rady České televize a Českého rozhlasu oběma komorami Parlamentu České republiky. Ministerstvo spravedlnosti v této souvislosti konstatuje, že není bez bližší argumentace předkladatele, to znamená Ministerstva kultury, pana ministra Baxy, zřejmé, v čem má spočívat přínos navržené změny, v čem naopak spočívají deficity stávající právní úpravy a zda je tedy navrženou změnu možné považovat za natolik zásadní, aby ospravedlňovala urychlenou změnu zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase - a mluvíme tady o těch sedmi dnech připomínkového řízení, kde pouze sedm dnů měly různé organizace na to, aby se k tomu vyjádřily. A po vzoru Polska a Maďarska, které na to také spěchaly a také měly mimořádné schůze tamního Sejmu a poslanecké sněmovny v Maďarsku, chtějí prostě a jednoduše navýšením počtu členů rad a rozmělněním volby a odvolávání generálního ředitele si vzít pod kontrolu veřejnoprávní média. Opravdu neuvěřitelné.
Tvrzení předkladatele, to znamená Ministerstva kultury, obsažené v důvodové zprávě k návrhu zákona, podle něhož je Parlament České republiky jako celek veřejnosti, nelze interpretovat tak, že veřejnost reprezentuje pouze Parlament České republiky jako celek, nýbrž tak, že veřejnost samostatně reprezentují obě komory Parlamentu České republiky, tedy jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. A s ohledem na právě uvedenou skutečnost tak jako nikoliv výjimečná praxe platí, že je kreační pravomocí Ústavou České republiky či zákony v řadě případů nadána pouze jedna z komor Parlamentu České republiky, když například pouze Poslanecká sněmovna vyslovuje důvěru vládě a Senát ne, zatímco pouze Senát vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu prezidentem republiky. Obdobně například platí, že pouze Poslanecká sněmovna navrhuje kandidáty na funkci prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto konstatujeme, že není zřejmé, z jakého důvodu lze považovat za nezbytnou či žádoucí změnu ve způsobu jmenování Rady České televize a Českého rozhlasu. Konec citace.
Byť je mi argument Ministerstva spravedlnosti blízký, tak musím autora připomínky poopravit, když jsem to četl, neboť členové Rad Českého rozhlasu a České televize nejsou jmenováni, ale voleni.
Během pěti pracovních dnů tedy dostalo Ministerstvo kultury 22 připomínek. Dvaadvacet připomínek! Například Ministerstvo práce a sociálních věcí do připomínek napsalo, že navrhovanou novelizaci shora uvedených zákonů považujeme za vhodnou příležitost k úpravě ustanovení paragrafů 8 obsažených v obou zákonech tak, aby bylo stanoveno, které místo se bude považovat za místo například pravidelného pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad člena rady, resp. dozorčí komise. Doporučujeme stanovit jako místo pravidelného pracoviště místo bydliště člena orgánu. Takto je zákonodárce poučil i v případě obdobných orgánů podle dalších zákonů. Například členové Rady pro veřejný dohled nad auditem, Rady Fondu kinematografie, Rady Akreditačního úřadu a tak dále. Přičemž určení místa bydliště odpovídá povaze vykonávané činnosti těchto orgánů, která nemá výlučnou vazbu na konkrétní místo, tedy místo výkonu pracoviště, jak k tomu naopak zpravidla bývá v případě výkonu závislé práce.
S touto poměrně věcnou a správnou připomínkou se Ministerstvo práce a sociálních věcí se zlou potázalo. Ministerstvo kultury jeho připomínku vypořádalo slovy: Ministerstvo kultury si je vědomo, že v zákoně o České televizi stejně jako v zákoně o Českém rozhlasu je celá řada překonaných nebo nepřesných ustanovení, která vyplývají z faktu, že zákony neprošly řadu let revizí. Pokud ale jde o předložený návrh zákona, jeho výlučným cílem je pouze splnění - a toto je opravdu argument Ministerstva kultury - je splnění závazku vlády vyplývajícího z programového prohlášení, a to zapojit do systému volby Rad České televize a Rady Českého rozhlasu Senát. Vzhledem k tomu, že vláda se zavázala prosadit příslušnou změnu právní úpravy již v průběhu roku 2022, bylo z časových důvodů nezbytné zahrnout do návrhu zákona pouze takovou úpravu, která je nutná ke splnění uvedeného závazku vlády. Z tohoto věcně omezeného důvodu a z důvodu časových návrh zákona neřeší nedostatky platné právní úpravy těchto předpisů.
Jinými slovy to přeložím: Nás samozřejmě tlačí čas, nemáme čas na to, to projednávat samozřejmě v dalších letech, poněvadž příští rok je volen nový generální ředitel České televize, my to musíme mít samozřejmě pod kontrolou, tu volbu generálního ředitele České televize, proto není na kvalitní, důslednou, velkou novelu zákona o České televizi a Českém rozhlasu čas, my na to kvaltujeme. Proto i dnes, kdy se o třetinu zdražuje voda, a píšou to na všech serverech, také pro domácnosti, tak tady máme mimořádnou schůzi Sněmovny k novele zákona o České televizi a Českém rozhlase. Proto se na to kvaltuje. No protože jednoduše, jak říkám pořád dokolečka, si to chce, ale ještě k tomu strašně blbě, tato vládní koalice prostě příští rok pohlídat.
Kdyby to bylo aspoň tak kvalitní, jak by všichni předpokládali, tak tomu rozumím. Ale tolik připomínek historicky, kdy to shodí Legislativní rada vlády, tak tady máme takovou kvapíkovou novelu, která udělá ve volbách do Rad České televize a Českého rozhlasu ve volbách generálního ředitele, k odvolávání generálních ředitelů a tak dále, takový chaos, který jsme tady doposud neměli. Přitom tady máme funkční novelu na volbu všech radních, která tady funguje desítky let, a nikdo si nikdy nestěžoval, nikdo se to nesnažil změnit, až teď, po vzoru Polska a Maďarska, kde jsou utaženy šrouby veřejnoprávním médiím, tato vládní pětikoalice. Moc, moc gratuluji.
Pokud ale jde o předložený návrh zákona, tak jeho výlučným cílem je pouze tedy splnění tohoto závazku, jak píše Ministerstvo kultury. To také v dohledné době počítá s navazující praxí na změně mediální legislativy, v jejímž rámci by došlo k nápravě současných chyb a nesrovnalostí v zákonech o České televizi a Českém rozhlase v rámci zpracování návazných změn právních předpisů. Je to skutečně skandální, že nemáme velkou novelu, na kterou bychom tady měli mít mimořádnou schůzi Sněmovny, ale pouze tu, která má změnit počty radních, a tím pádem dovolit koalici, aby si tam dala svého kandidáta na generálního ředitele.
Návrh novely zákonů o Českém rozhlasu a o České televizi, které (?) nerespektovaly ústavní pořádek, byl zařazen předsedou vlády na jednání vlády 13. dubna. Až na jednání vlády byl vyslyšen argument nejen Ministerstva spravedlnosti, ale i Legislativní rady vlády, že ukončení mandátu členů obou rad by skutečně Ústavní soud České republiky mohl vyhodnotit jako protiústavní. Až na vládě se to rozhodlo. Takže krátká rekapitulace. Legislativní rada vlády na svém jednání 7. dubna doporučila vládě návrh zákona neschválit a zároveň ve svém stanovisku vládu v obecné rovině upozornila na nedostatky návrhu. Přesto předseda vlády Petr Fiala novelu obou zákonů do programu jednání vlády zařadil a ministr kultury, který v tuto chvíli odešel, návrh v den jednání vlády nestáhl. I přesto, že Legislativní rada vlády řekla, že ten návrh je protiústavní, tak prostě o něm vláda jednala. Bez ohledu na právníky, a experti si trvali na svém, bez ohledu na ústavní práva občanů.
Tady bychom měli zpozornět, neboť to zřejmě nebylo poprvé, kdy se vláda Petra Fialy rozhodla přehlížet Ústavou České republiky daná práva občanů, v tomto případě dokonce členů nezávislých orgánů veřejnoprávních médií. V zápise z průběhu jednání vlády se můžeme dočíst - cituji: Vláda projednávání materiálu předloženého ministrem kultury přerušila do 11. května 2022. ***
