(11.50 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Návrh zákona posiluje reprezentativní prvek takových subjektů a stanoví časovou podmínku jejich existence, která potvrdí jejich ukotvení v reprezentaci daného zájmu společnosti. Bude tak zajištěna žádoucí reprezentativnost kandidátů navrhovaných na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. A v citaci pokračuji: "Návrh zákona v neposlední řadě ruší kolektivní odvolatelnost Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, a posiluje tak jejich stabilitu. Zákon je již v platném znění koncipován tak, že voleni a odvoláváni jsou vždy pouze jednotliví členové rad, s čímž je odvolání celého orgánu v rozporu." Konec citace.
O tom nejdůležitějším v překládací zprávě zmínka nebyla, a to, že po schválení zákona skončí mandát všem členům Rady Českého rozhlasu a členům Rady České televize, že zákonem dojde prakticky k odvolání všech členů rad. Rezorty vedené Piráty s tím neměly vůbec žádný problém. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zahraničních věcí, ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády. S klidem takový postup přijali i ministři za TOP 09, jako je Ministerstvo zdravotnictví, ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
K zásadnímu střetu došlo mezi Ministerstvem spravedlnosti a předkladatelem, Ministerstvem kultury. Ministerstvo spravedlnosti namítalo, že podle přechodných ustanovení by mělo stávajícím členům Rady České televize, respektive Českého rozhlasu, zaniknout členství v uvedených radách uplynutím dvou měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to navzdory skutečnosti, že stávajícím členům v danou dobu ještě neuplyne zákonem stanovené šestileté funkční období, a upozornilo, že shora uvedená kapitola obecné části důvodové zprávy, jež je věnována posouzení souladu té navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, nikterak neosvětluje, zda je předmětná úprava s ústavním pořádkem v souladu. Podle § 4 atd. zákona o České televizi, a taktéž vidíme v § 4 zákona o Českém rozhlasu, přitom platí, že členství v obou radách je veřejnou funkcí. Podle judikatury Ústavního soudu přitom v sobě právo na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod zahrnuje rovněž právo si veřejnou funkci po stanovenou dobu podržet. Viz - je to souhrnně například nález Ústavního soudu ze dne 24. listopadu roku 2020.
Ministerstvo spravedlnosti proto doporučilo dopracovat důvodovou zprávu o zhodnocení ústavní konformity předmětných ustanovení, a to zejména ve vztahu k požadavkům plynoucím z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a z principu ochrany takzvaného legitimního očekávání. Ministerstvo kultury však na výtku Ministerstva spravedlnosti zareagovalo tak, že si trvalo na svém, a k jeho připomínce napsalo, že to je už vysvětleno. Cituji: "Citovaný nález Ústavního soudu rozumí právem na nerušený výkon funkce právo si funkci po stanovenou dobu podržet, pokud nenastanou podmínky pro ukončení jejího výkonu." Jak ale Ústavní soud uvedl v nálezu, jednotlivcům zastávajícím veřejné funkce nesvědčí takzvané legitimní očekávání na neměnnost podmínek výkonu funkce. Na více místech obecné části odůvodnění tohoto nálezu je vyloženo, že Listina zaručuje základní práva a svobody všem jejich nositelům a může je omezit jen za stanovených podmínek. Stejně tak však stát má kompetenci stanovit pravidla organizace a výkonu veřejné moci. Má-li ten, kdo se hodlá ucházet o veřejnou funkci, možnost volby, zda se jim podřídí, či ne, nemůže se dovolávat bez dalšího zásahu do základních práv a svobod, protože se nachází v odlišné pozici než ti jejich nositelé, kteří součástí veřejné moci nejsou. Zde nejde o dvě stejné skupiny subjektů, které by nebylo od sebe možno odlišit. Nadto podle názoru Ústavního soudu veřejnému funkcionáři takzvané legitimní očekávání na neměnnost podmínek výkonu funkce nesvědčí, naopak, ukáže-li se, že tyto podmínky byly stanoveny chybně anebo došlo k podstatné změně poměrů, takže je ohroženo řádné fungování státu, plnění jeho mezinárodních závazků, či dokonce jeho demokratické základy, je v zájmu tedy naplnění normativního pojmu demokratického právního státu učinit taková opatření, včetně legislativních, která tomu zabrání. Ve smyslu uvedeného se domníváme, že změna právní úpravy, která zcela mění koncept ustavování rad provozovatelů veřejnoprávního vysílání, dostatečně odůvodňuje ukončení výkonu funkce těch členů, kteří byli zvoleni za platnosti odlišné právní úpravy. Toto odůvodnění bude doplněno do příslušné části důvodové zprávy. Konec citace.
Já tady jenom na tom chci znovu ukázat, že to je další z důkazů toho, že po vzoru Polska a Maďarska se chce tato vládní koalice zmocnit a kontrolovat rady veřejnoprávních médií, tím pádem kontrolovat volby managementu, tím pádem kontrolovat finanční toky a tím pádem kontrolovat ty jednotlivé generální ředitele, kterým může i díky tomu, že se takhle dokážou odvolávat Rady České televize a Českého rozhlasu, prostě a jednoduše je nutit k nějakým rozhodnutím, která by pro ně byla nekonformní, protože to jednoduše tu svobodu médií už obecně od začátku svého vládnutí strašně utahuje a šroubuje a samozřejmě ten prostor, bych řekl, zužuje. A toto je dalším důkazem toho, historicky samozřejmě, že vládní poslanci, ti, kteří se snaží tuto novelu protlačit, tak jednoduše bych řekl nectí princip ani nepsaných pravidel, natož těch psaných, protože se snažili protiústavně, a věděli to moc dobře, jednoduše převolit všechny členy rad u veřejnoprávních médií. Tak jednoduché to je. A je mi to strašně líto, že právě vládní poslanci, kteří mají samozřejmě jinou gesci, nerozumí veřejnoprávním médiím, uvěřili této bohapusté lži a budou hlasovat pro to, aby to prošlo prvním čtením, poněvadž kdyby jim skutečně šlo o média veřejné služby, o Českou televizi a Český rozhlas, tak by to řešili třeba velkou novelou zákona o České televizi a Českém rozhlase, diskutovalo by se o tom, změnil by se způsob financování a tak dále, ale jim jde pouze o to, aby ovládli dva mediální domy. Nejde jim vůbec o Českou tiskovou kancelář, ČTK, nejde jim o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, jde jim pouze o ta média, která mají vliv, a to je Česká televize a Český rozhlas.
Já k tomu dodám tedy, že výklad Ministerstva kultury byl ve své podstatě protiústavní, a pan ministr Baxa to moc dobře ví, proto tato protiústavní část tohoto zákona byla Legislativní radou vlády smazána. A byla protiústavní, neboť ke změně podmínek nároku na funkci člena rady nedošlo. Novelizace mediálních zákonů nijak neupravovala podmínky členství, například délku a typ vzdělání, praxi, ale pouze rozdělení volby mezi dvě parlamentní komory a úpravu navrhování kandidátů pro volbu, což neobstojí, když důvodem změny nejsou chybně nastavené podmínky pro členství, ale pouze koaliční smlouva a programové prohlášení vlády, které bez hlubší analýzy provádí změnu dělby moci, a to bez analýzy jakýchkoliv přínosů. ***
