(11.40 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Z pohledu ústavního pořádku tady máme, zjednodušeně řečeno, jeden druh spolků, ovšem návrh novely nám bez jakéhokoliv zmocnění zavádí spolky dvojího druhu. Už to můžeme považovat za chybnou právní konstrukci, navíc dochází k omezení rovných podmínek přístupu k veřejným funkcím, což je také člen rady.
Listina v současné podobě neumožňuje zákonem omezit přístup k veřejným funkcím. Kromě toho desetiletý test spolku je příliš tvrdý i z pohledu aktuálního společenského dění, které spolky mohou reprezentovat. Asi známe iniciativu Rekonstrukce státu, ovšem to není spolek, právnickou osobou je Frank Bold Society, to je zapsaných spolek, který podle veřejného rejstříku vznikl v roce 2014. Nebo všichni známe Milion chvilek, známý spíš jako Milion chvilek pro demokracii, který vznikl v roce 2018, před pěti lety. A ani jeden z těchto spolků by neměl právo navrhovat kandidáty do rad. A to už nemluvím o spolcích, které podporují třeba doučování žáků, když ty spolky vznikly během covidu, když nemohli chodit do školy, nebo které podporují pozůstalé po obětech nemoci covid, založené v posledních dvou letech. Všechny tady tyto spolky prostě nemůžou nikoho nominovat.
Požadavek na nadregionální působnost navrhujících subjektů mohl vypadat pro celostátní působnost jako poměrně dobrý záměr, ale je třeba mít na zřeteli, že veřejnoprávní média mají zákonem dané povinnosti v regionech a že se prokazatelně rozdíly mezi kraji zvyšují, a to měřeno podle ekonomických a společenských, politických, sociálních indikátorů. Pokud si podrobně vyslechneme veřejná slyšení kandidátů na členy rad za dva roky, tak je to jeden z často se opakujících motivů, což bychom (vzhledem?) k prostorovému rozmístění kandidátů neměli přehlížet, naopak asi bychom na to měli třeba klást důraz. Je to cenný zdroj informací o vnímání veřejnoprávních médií právě u lidí, kteří žijí v regionech. Je třeba si také uvědomit, že média veřejné služby mají možnost regionální rozdíly stírat, což se zatím moc nedaří, i když to se vracíme k úpravě a definici veřejné služby, což nás čeká, doufám, v některém z budoucích seminářů volebního výboru.
No a samozřejmě zde byl požadavek zapojit do volby členů rady také Senát. I nad tím jsem kroutil hlavou. Jednalo by se o jediný případ, kdy členy nějakého orgánu volí dvě komory, neboť všechny ostatní kontrolní orgány volí pouze Poslanecká sněmovna, anebo pouze Senát, například ústavní soudce na návrh prezidenta republiky nebo předsedu a místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů vybírá Senát a navrhuje zase ke jmenování prezidentovi. Pokud bychom šli do nedávné historie, tak poslanci a senátoři společně volili prezidenta, než se této kompetence vzdali ve prospěch všech voličů, ale nikdy poslanci a senátoři současně nevolili po částech kolektivní orgán.
Smoljakův návrh se vyznačoval i tresty pro navrhovatele, pokud by navrhli nevhodnou či nezpůsobilou osobu, soudní přezkumy, a dokonce i možnost, aby skupina poslanců nebo senátorů mohla dát soudu podnět k přezkumu rozhodnutí nezávislých rad. Já nechci domýšlet, jak by soud postupoval v závislosti na tom, že by člen rady byl pro usnesení, anebo byl proti usnesení. Já to v této debatě zmiňuji záměrně, aby bylo zřejmé, co ještě nedávno leželo na stole a jak si někteří představují kontrolu poslanců a senátorů nad členy rad veřejnoprávních médií.
Naše hnutí ANO je ve Sněmovně tři volební období a nikdy nic podobného, takto skandálního, nenavrhovalo. Nebo mě teď napadá letošní tragikomická situace s bonusem pro generálního ředitele. Radní by měli podle kritérií schválit sníženou odměnu, ale protože pro schválení takového usnesení se nenajde dost hlasů, tak generální ředitel získá celý bonus. Už to, že nějaká smlouva na bonus počítá s pasivitou, nečinností nebo nedostatkem hlasů pro, je zkrátka nemravné. A teď si představte, že by do toho návrhu skupiny poslanců nebo senátorů vstoupil soud. To by bylo zajímavé. Ale díky aktivitě poslance Jana Laciny, zpravodaje tedy tohoto tisku z hnutí STAN, který se angažuje ve vyplacení plné odměny za rok 2020 pro Petra Dvořáka, se možná nějakého soudního jednání ještě dočkáme.
Samozřejmě, že jsme byli svědky, a to v Ostravě v rámci volebního výboru, kdy nebyla schválena zpráva o činnosti České televize za uplynulý rok, a to ne proto, že by se nesouhlasilo s činností České televize, kterou ona provádí z hlediska své tvorby, z hlediska toho, jakým způsobem financuje různé seriály a de facto celý svůj program, ale nebyla schválena vládní koalicí absolutně skandálně jenom proto, že nebyl v plné výši vyplacen bonus generálnímu řediteli, poněvadž tato vládní koalice to měla za protizákonné.
Takže tady Rada České televize udělá podle vládní koalice něco, co je v rozporu se zákonem, což může rozhodnout jenom soud, a proto si vezme jako rukojmí všechny zaměstnance České televize pro to, a souhlasí s tím, samozřejmě s tou zprávou, a tu zprávu o činnosti prostě neodsouhlasí, na to negativní stanovisko. To je prostě absolutně neuvěřitelné a je to jenom důkazem toho, jaké mocenské ambice tato vládní pětikoalice má, a to neříkám u všech poslanců, protože všichni poslanci samozřejmě vůbec nevědí, co se děje. Ale je tady pár aktivistických poslanců, kteří si prostě tu pětikoalici v rámci zákonů o České televizi a Českém rozhlase vodí, a to bohužel musím říct, i včetně pana ministra kultury Baxy.
Nicméně půjdu dál. V prosinci vznikla vláda Petra Fialy, a zatímco již tehdy rostly ceny energií díky externím vlivům a vláda ANO a ČSSD odpustila v listopadu a v prosinci domácnostem DPH z energií a tak dále, vláda pětikoalice hned po Novém roce, když ceny energií dál pokračovaly ve strmém růstu, upřela svou pozornost na zákony, které řeší volbu členů rad do České televize a Českého rozhlasu. Byla to dokonce taková priorita, že na základě žádosti ministra kultury povolil ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády, a to dopisem ze dne 1. února 2022, výjimku v připomínkovém řízení legislativních pravidel vlády, a to ve zkrácení lhůty pro sdělení připomínek na pět pracovních dnů. Návrh novely byl rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení dne 28. února s termínem pro uplatnění připomínek do 7. března. To je další z důkazů toho, že vládní koalice prostě a jednoduše na to spěchá, dělá mimořádné schůze Sněmovny, vůbec nevnímá potřeby tam venku za těmito zdmi občanů České republiky a jejím jediným cílem je prosadit navýšení počtu radních do Rady České televize proto, aby si jednoduše zkontrolovala a kontrolovala volbu generálního ředitele České televize na jaře. To znamená, že my jsme s tím návrhem zákona u Fialovy vlády měli na připomínky od 28. února do 7. března, to znamená sedm dní i s víkendem.
Tento vládní návrh už nebyl tak ambiciózní, jak jsem předeslal, jako byl ten návrh pana senátora Davida Smoljaka, a zaměřil se podle předkládací zprávy na tři oblasti. Hlavním cílem návrhu zákona je umožnit, aby členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu volily obě komory Parlamentu České republiky, a nikoliv pouze Poslanecká sněmovna, jak je tomu dosud. Rada České televize a Rada Českého rozhlasu jsou orgány, jejichž prostřednictvím vykonává veřejnost kontrolu nad činností poskytovatelů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Je tedy žádoucí, aby jejich členy volil Parlament České republiky jako reprezentant veřejnosti.
Cituji dále. Druhá změna, kterou návrh zákona sleduje, se týká subjektů, které podle zákona o České televizi a podle zákona o Českém rozhlase navrhují kandidáty na členy uvedených rad. Platná právní úprava stanoví, že návrhy kandidátů na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu mohou předkládat organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. ***
