(17.20 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Nicméně shodli jsme se na tom, že je třeba tuhle podkapitolu řekněme posílit o přibližně 0,5 miliardy korun na příspěvek na bydlení, protože ta částka neodpovídá zvýšenému předpokladu na jeho čerpání. Ale tady se na chvilku zastavím, protože v podstatě i samo Ministerstvo práce sociálních věcí predikuje, že se zvýší počet žádostí z nějakých 20, možná 25 % oprávněných příjemců na 30 %. Ono to asi tak nějak jakoby odpovídá, ten předpoklad, který jsem vypočítával já sám se svými asistenty, i tomu, co nakonec v podstatě, k čemu dospělo Ministerstvo práce, nicméně jsme u velmi tristního čísla. Třicet procent oprávněných je velice málo a já jsem vás na to, že tenhleten nástroj sociální politiky nebude fungovat tak, jak jste si představovali, že v podstatě bude v rámci toho vašeho Deštníku proti drahotě jeden z jakýchsi klíčových nástrojů pomáhat nízkopříjmovým rodinám, já jsem na to upozorňoval několikrát v letošním roce. Vycházel jsem ze zahraničních zkušeností, ze zahraničních studií. Mluvil jsem o tom i v průběhu druhého čtení. A v podstatě se moje hypotéza naplnila, čemuž tedy nejsem vůbec rád, ale bohužel je to tak. Já si dokonce troufnu říct, vyslovit jednu vlastní hypotézu, že vy jste to věděli, respektive Ministerstvo práce to vědělo, netvrdím, že úplně všichni ministři, ne každý je odborník na všechno. Ale vy jste to věděli už v době, kdy jste tenhle nástroj začali propagovat, právě ze znalosti těch zkušeností a ze znalosti právě z té odborné literatury, že to fungovat nebude, a že tím pádem de facto ušetříte prostředky ve státním rozpočtu. A v podstatě jste jenom naoko hráli, že to fungovat bude a že tenhle ten nástroj pomáhat bude. Zjevně podle toho aktuálního čerpání a zjevně podle těch alokovaných částek tomu tak není. A já to tedy budu samozřejmě sledovat dále a uvidíme, jaké bude nakonec celkové vyhodnocení vlastně v rámci státního závěrečného účtu.
S tímhle příspěvkem na bydlení a s dalšími sociálními dávkami, i když to není oficiální terminus technicus, se pojí ještě i další problematika, to je problematika v podstatě fungování, aktuálního fungování Úřadu práce. Kdo sleduje média, respektive zajímá se, což je určitě lepší, zajímá se o to podrobně prostřednictvím výpovědí samotných pracovníků, ať už řadových, nebo vedoucích, z Úřadu práce, tak ví, že úřady práce jsou přetížené, že úřady práce trápí vysoká fluktuace. Vychází to jednak z přetížení těch pracovníků a jednak z opravdu velmi nízkých mezd. A dostáváme se do situace, kterou už rovněž popisují dnes média, že úřady práce nestíhají některé sociální dávky - a týká se to konkrétně i toho příspěvku na bydlení - vyřizovat v zákonných lhůtách. My jsme se na to na výboru pro sociální politiku konkrétně ptali zástupců ministerstva, náměstků, hovořil o tom i ředitel Úřadu práce. V podstatě nám to více či méně potvrdili. A tohle je samozřejmě velice špatně. Není možné čekat tři měsíce na vyřízení dávky. Dokonce prosakují informace, že někteří konkrétní lidé se musí do té doby, než je jim ten příspěvek vyřízen a než ho reálně dostanou na svůj účet, že se musí dokonce i zadlužovat. To je samozřejmě velice špatně a na to by se měl pan ministr práce a sociálních věcí zaměřit. Zaměřit se na to, aby úřady práce začaly fungovat efektivněji. A myslím si, že bez toho, aby investoval do lidských zdrojů v této instituci, to do budoucna nepůjde. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Ještě než dostane slovo pan kolega Nacher, tak načtu jednu omluvu. Od 18 hodin se bez udání důvodu omlouvá paní poslankyně Jelínková. A nyní už pan kolega Nacher. Připraví se pan poslanec Brabec. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, nebo spíš pane ministře (Stanjuro), tady nikdo jiný není, kolegyně a kolegové, já si dovolím pár poznámek a budu mít pár otázek, jestli by pan ministr mi na ně mohl odpovědět, byl bych rád. Skoro bych řekl, že bych byl dokonce šťastný.
Za prvé. My teď tady vlastně probíráme, říká se, že státní rozpočet je nejdůležitější zákon roku, bohužel ministři tady moc nejsou kromě pana ministra financí, což je mrzuté. Poslanci tady nejsou. Je tady poloprázdný sál. Od včerejška, když odpovídám novinářům, tak tady vznikla nějaká fáma, že to snad někdo bude obstruovat. A já odpovídám, že ne, že státní rozpočet, s ním můžu razantně nesouhlasit, ale určitě ho nebudu obstruovat. A také nikdo neobstruuje. Máme ještě posledních šest, včetně mě, šest vystupujících, za chvilku to skončí. Uvidíme, jak dopadne hlasování. Můžeme mít ostrý názor pro i proti, ale myslím si, že principiálně se projednávání státního rozpočtu neobstruuje. Takže nevím, kde vznikla ta fáma, která způsobila, že tady nejsou poslanci, nejsou tady ministři, a mě to mrzí, to první věc.
Druhá. Rozpočet my vlastně projednáváme celý tento rok na tento rok. To si jako řekněme. Já jsem si tady dělal poznámky, panu ministrovi to ukážu, že je mám fakt písemně, nic nečtu, tak jsem si dělal poznámky, co jsme všechno tento rok probírali. Tak na začátku bylo rozhodnutí o rozpočtovém provizoriu, že se neschválil ten navržený. Pak se tady prošla tři čtení, nový státní rozpočet, potom s tím souvisela debata o tom zdravotním pojištění a snížení příspěvku o 14 miliard za státní pojištěnce. A já jsem vždycky při tom projednávání říkal, že to je vlastně pokračování jednání o státním rozpočtu. A potom vlastně tento tisk 284. Takže pojďme si říct, že vlastně my ten státní rozpočet projednáváme po celý tento rok.
No a když si vzpomenete, tak já při tom prvním projednání - jinými slovy tady ve vzduchu jako první dotaz, že skoro stálo za to tam nemít to rozpočtové provizorium a schválit ten rozpočet té předchozí vlády, protože byste to takhle vlastně stejně mohli změnit, jako vlastně měníte teď ten svůj vlastní rozpočet. No a já už jsem v tom únoru nebo v březnu říkal, že stejně podle mě budete muset do půl roku přijít s novelou a se změnou státního rozpočtu na rok 2022. Pamatuji, že jsem to říkal, protože jsem tady u toho stál, když jsem to říkal, pamatuji si svoje slova, můžete se podívat do stenozáznamu. A na moje slova došlo. Takže já nejsem tady generál po bitvě, co by teď říkal, kdybyste vy tenkrát nás poslechli, byť bychom to třeba neříkali - ne, já jsem to říkal. A teď na moje slova došlo, protože v některých těch parametrech ten rozpočet za mě už tehdy realistický nebyl. A to jsme samozřejmě nevěděli ten vývoj, to já neříkám, ale už tenkrát jsem řekl - a najděte si ve stenozáznamu - sejdeme se tady do půl roku a pan ministr předloží nový rozpočet.
Třetí poznámka - co je cílem? Cílem je pomoci lidem, jak jste to uvedli a jak to prezentujete v médiích.
Pak bych se chtěl zeptat na tu konstrukci státního rozpočtu, jak jste s tím sem přišli. Já bych to chtěl pochopit. Protože vláda sem předloží novelu státního rozpočtu na rok 2022, ale zároveň potom vlastně ty pozměňovací návrhy, s kterými Ministerstvo financí, ke kterým vyjádří souhlas, tak předkládají koaliční poslanci teprve poté, co sem vláda přijde s tím rozpočtem. A že to nejsou žádné titěrné částky, je, že v součtu je to 45 miliard. Jeden ten pozměňovací návrh je od Mariana Jurečky, to je za 7 miliard, a jeden je od kolegy Adamce a spol., to je těch 38 miliard - 30 a 8. Dohromady 45 miliard. To znamená, že vláda přijde s návrhem, ke kterému ale potom koaliční poslanci načtou ty pozměňovací návrhy. Jinými slovy, dovolím si dotaz, a je to věcný dotaz, doufám, že pan ministr mi odpoví, není to útok: Proč vláda nepřišla rovnou s těmi změnami, které by už v sobě obsahovaly těch 45 miliard, nebo jejich část?
Čtvrtá poznámka. Vy zdůrazňujete ty nové výdaje, rozumím tomu, a já jsem připraven pro ty věci hlasovat, i pro pozměňovací návrhy opozice, i pro pozměňovací návrhy koalice, ale už nezdůrazňujete ty inflační příjmy, o které je tento rozpočet vyšší. To je potřeba také férově říct, je to nějakých 125, 127 miliard korun. To je jako poznámka, to není dotaz. ***
