Poměrně velkou roli - a já jsem zde několikrát zdůraznil slova "s dálkovým odečtem" - hraje i definice toho, co je považováno za dálkově odečitatelné měřidlo, přičemž Evropská komise ponechává definici na vůli každého národního státu. Je zde tedy prostor k vymezení pojmů tak, aby nepostihovala velké množství objektů, respektive subjektů, a poskytovatele služeb. My zejména nechceme, aby se tato povinnost vztahovala na ty subjekty, které to odečítají pochůzkově, pochůzkovým způsobem či jinak. Když jsme do té debaty vstoupili, tak jsme vlastně objevili, že existují dvě definice - tak, jak byla napsaná v tomhle návrhu, ale hlavně že do dálkově odečitatelného měřidla nejsou (zahrnuta) ta, která uděláte přes rádio nebo přes internet, ale byla za ně považována všechna měřidla, která vlastně nejsou za bytovými dveřmi objektu, což mi přišlo dosti zvláštní. Proto jsme se tady na to i v projednávání velmi zaměřili, jaká je definice dálkově odečitatelného měřidla.

V této souvislosti bych rád vyjádřil podporu pozměňovacímu návrhu, který zde zazněl a který je načten do systému, pana poslance Havránka, respektive garančního výboru. Ten je označen jako A1. Tento návrh obsahuje změnu definice dálkově odečitatelného měřidla v nově doplňovaném § 2 odst. 2 a 4 zákona o službách tak, aby zahrnovala pouze taková zařízení, umožňující provedení odečtu na vzdálenost větší než 250 metrů. Tato změna způsobí, že pak poskytovatelé služeb, kteří by každý měsíc museli zajišťovat pochůzkový nebo drive-by automobilový odečet měřidel, se nyní vyhnou vysokým nákladům na tyto odečty a do budoucna už budou pravděpodobně mít už ty odečty tak, jak zvažuje vlastně i novela, že to jsou ty, které jsou na větší vzdálenost anebo přes internet. Nejpozději od 1. ledna 2027 je však potřeba zajistit souhlas s definicí dálkově odečitatelného měřidla v § 7 odst. 12 zákona o hospodaření s energiemi. Transponovaná směrnice totiž předpokládá, že v této době již budou všude, kde je to možné a nákladově efektivní, instalovaná dálková odečitatelná měřidla, a tedy předpokládá, že to bude i v domech, kde bude docházet k měsíčnímu informování o spotřebě. My jsme původně zvažovali úpravu definice v zákoně o hospodaření s energiemi, s čímž MPO souhlasilo. Návrh na tuto úpravu byl předložen panem poslancem Havránkem jako pozměňovací návrh, který věřím, že je nyní označen, až bude představena procedura, jako návrh C1.

Ukázalo se nicméně, že bychom tím zatěžovali zejména malá a vysoce samostatná SVJ. Poskytovatele služeb bychom totiž nutili do instalace nejnovějších technologií, přestože u nich jim skutečně nečiní potíže zajišťovat spotřebu tepla pomocí technologií starších, včetně například tím, že obejdou patra domu a provedou vizuální odečet zjištění hodnot z ciferníků měřidel, která jsou právě přístupná i z chodby domu. Zároveň byl proto panem poslancem Havránkem předložen pozměňovací návrh, který máte jako C2. Ten lze považovat za lepší řešení a my bychom ho jako Ministerstvo pro místní rozvoj upřednostnili. Proto tedy, až se budeme probírat těmi... s návrhem C1 bych vyhlásil nesouhlas, zatímco C2 ministerstvo skrze mě by podpořilo. C2 se navrhuje s účinností od 1. ledna 2027, kde se uvažuje sladění zákona v definici dálkově odečitatelného měřidla s definicí dálkově odečitatelného měřidla podle zákona o hospodaření s energiemi.

Do 31. prosince 2026 - já bych jenom chtěl, aby to tady zaznělo - tedy budou mít povinnost měsíčního informování o spotřebě pouze ti poskytovatelé, kteří již budou mít instalovaná měřidla nebo zařízení pro (nesrozumitelné) s teplem s možností odečtu větší než 250 metrů. Proto by jim plnění těchto povinností nemělo působit nějaké nadměrné a nesnesitelné náklady a od ledna 2027, tedy za čtyři roky, budou mít povinnost měsíčního informování o spotřebě již všichni poskytovatelé služeb, kteří budou mít nainstalována měřidla, k jejichž odečtu se nevyžaduje přístup.

Druhou transpoziční změnou je pak povinnost poskytovatele služeb, aby na žádost příjemce služeb předal poskytovateli energetických služeb podle zákona o hospodaření s energiemi vyúčtování příjemce služeb a informace o jeho spotřebě za poslední tři roky, jsou-li dostupné. Zde je zejména potřeba pak vysvětlit, kdo je poskytovatelem energetických služeb. To jsou osoby, které pro jiné osoby zajišťují zpravidla za nějakou úplatu snížení spotřeby energií nebo zvýšení energetické účinnosti a podobně.

A třetí změnou, kterou bych chtěl vypíchnout, je navrhované výslovné stanovení důsledků vyúčtování pro splatnost nedoplatků za služby v § 7 třetího odstavce. Pokud vada vyúčtování nebude mít vliv na vypočtenou výši nedoplatku, stane se nedoplatek splatným. Cílem je zabránit tomu, že se nedoplatek nestane splatným, například když dojde k nějaké změně. My jsme tady uvedli třeba uvedení rodného příjmení ženy, která se během zúčtovacího období provdala, příjmení si změnila. Informace, které musejí být ve vyúčtování uvedeny a které nemají souvislost s vypočtenou výší nedoplatku, byly navíc podstatně rozšířeny transpoziční novelou prováděcí vyhlášky k zákonu. Příklady vad, které mají a které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku, jsou pak obšírněji uvedeny v důvodové zprávě k tomuto návrhu.

Já bych ještě jenom v krátkosti se vyjádřil zde k pozměňovacím návrhům takto v předstihu. Vyjadřuji plnou podporu návrhu označenému jako A2. Týká se změny § 8 zákona o službách a směřuje proti nepoctivému jednání příjemců služeb, které může způsobit újmu nejen poskytovateli, ale taky poctivým příjemcům služeb. Návrhem paní poslankyně Fialové a pana poslance Havránka, označeným jako B, se zejména navrhuje, aby poskytovatelé služeb nemuseli informovat příjemce služeb o zpřístupnění informací o jejich spotřebě na internetu každý měsíc. Za předkladatele vládního návrhu zaujímám k tomuto poslaneckému návrhu neutrální stanovisko. Uvedu tu genezi a díky za spolupráci na výboru pro veřejnou správu. Ačkoli doporučení Evropské komise o tomto takto hovoří, my jsme si provedli analýzu čtrnácti implementací této směrnice a zjistili jsme, že řada států, vlastně většina z těch čtrnácti, má zaimplementováno bez tohoto explicitního pravidla, tudíž chápu, z mého pohledu to je jako doporučující, přesto budu zaujímat stanovisko neutrální za ministerstvo, neboť ten výklad jsme odvodili právě z praktického příkladu implementace.

Co naopak nemohu podpořit, a souvisí to s důvodem, který jsem na začátku uvedl, je návrh označený jako A3. Ten návrh spočívá v odložení povinnosti poskytovatele služeb informovat příjemce služeb o jeho spotřebě alespoň každý měsíc. Jak už jsem řekl, transpoziční lhůta uplynula již 25. října v roce 2020. Měsíční informování o spotřebě mělo být v členských státech EU realizováno od 1. ledna 2022, je tedy velmi nešťastné ještě, byť třeba parciálně, se zavedením této povinnosti otálet. Ano, měla tam být pravděpodobně masivnější informační kampaň a aktivní komunikace ještě více, směrem, že tato povinnost v implementaci je i s plánem, kdy se to do ní překlopí. Musím varovat, že Česká republika by byla vystavena v případě přijetí tohoto pozměňovacího návrhu riziku řízení pro porušení povinnosti ze strany Evropské unie, a já tedy opět připomínám, že se zmiňovanou úpravou definice dálkově odečitatelného měřidla subjektu - tím, že měníme tu definici - se okruh subjektů, jimž se povinnost měsíčního informování o spotřebě, výrazně zúží. Takže i argument rychlého nárůstu vyšších nákladů není relevantní nebo není relevantní pro ty skupiny, se kterými jsme se setkali, neboť často to bylo prezentováno nebo jejich uživatelské příklady se vázaly právě na definici dálkově odečitatelného měřidla dle starého formátu, tudíž všechna měřidla, která se nachází za hranicí třeba bytové jednotky a podobně.

Já vám děkuji za pozornost, omlouvám se za trochu delší úvod, ale strávili jsme i na výboru nad tímto tiskem s jednotlivými zástupci jak SVJ, tak společností, které spravují velké množství bytů, poměrně dlouho, proto mi přišlo namístě se zde vyjádřit k těm věcem, které jsme tam diskutovali. A já bych chtěl poděkovat všem, kteří se toho účastnili, poslancům, ale i zástupcům třeba právě těchto subjektů, za výbornou spolupráci. Děkuji. ***