(12.20 hodin)
(pokračuje Věra Adámková)
Abychom se trošku vrátili ještě do té doby, prosím, abych tady nebyla jenom, že se díváme na východ, tak vás ujišťuji, že jsem byla u toho, kdy pro pacientku přijel zlatovolantový zahraniční vůz, ale faktura zůstala kompletně neuhrazena. Prostě stane se. Čili tam ty problémy jsou a je to záležitost opravdu poněkud složitější.
Další věc, kterou bych chtěla říci, je - podíváme se trochu na tu historii, která tady byla, protože v roce 1990 jsme opravdu byli taková vlajková loď pro toto, tak se zjišťovaly informace, údaje. Musím vás ujistit, že když nám poprvé odešel cizinec vědomě bez zaplacení - to se také stalo - s nějakou malou pojistkou, tak jsme na to všichni velmi překvapeně koukali, protože jsme se domnívali, že to není možné. Ale samozřejmě to možné je, je to život a je to běžné. Musíme s tím počítat a musíme se proti tomu bránit.
Chtěla bych jenom říci, že VZP - nyní tedy PVZP, ale VZP - to výsadní postavení dostává vždycky v době krize. Když je doba míru a nic se neděje, máme jiné problémy a tak dále. Poprvé to bylo v roce 1995 za vlády ODS, kdy jsme přesně s těmi kolegy mluvili - tehdy jsem vůbec netušila, že bych někdy stála tady - protože bylo potřeba toto řešit a bylo potřeba vnést jasno do toho problému. To znamená, opět se hledala cesta, jak zamezit únikům, které tady jsou, až do roku 2004 a posléze v roce 2012. Bylo to tak, že vláda České republiky usnesením 180 z 21. března 2012 rozhodla o zpracování návrhu zákona, zrušila zákon č. 266/2006, ve znění pozdějších předpisů. Na to navazovalo rozhodnutí Legislativní rady vlády ze dne 26. ledna 2012, kterým se měnil zákon č. 266, ve znění pozdějších předpisů, a tak dále. Z toho byly dále závěry porady ekonomických ministrů k problematice z 15. února 2012. Tyto dokumenty - a teď mi jenom dovolte vsuvku, je mi jasné, že tady máme věhlasné právníky a že každý má nějaký právní názor a ten mu samozřejmě nikdo nebere - ale už z toho, co tu bylo řečeno, mám pocit, že v předkládané novele je tolik nejasností a tolik problémů, které se mají řešit, a je třeba vylepšit ji, že nejlepší by opravdu bylo ji stáhnout a dopracovat po předchozí dohodě. Takže jenom chci říct, že v roce 2012 se ukázalo, že pokud nebude dále nakládáno jinak, tak tam ty dokumenty by měly nesoulad s právem Evropské unie. Čili monopolní postavení Kooperativy a České pojišťovny vzhledem k tomu, že se nezrušila ústava, stále trvá, přestože už má tady to, že to není správně, abychom si jenom ujasnili věci.
Čili když se sahá k těm řekněme ochranným mechanismům, které mají ochránit jednak trh zdravotnictví - protože to je prostě samozřejmě služba jako jiná, byť poněkud specifická, ale také služba - tak obvykle, a jak vidíte, udělaly to vlády úplně jiné než naše, sáhly k tomu, že určily pojišťovnu. Za prvé měly jasnou představu o tom, kolik těch řekněme pacientů tam může projít, mohly si udělat určitou predikci. Za druhé to, co bylo pro ně důležité: chránit zdravotnická zařízení, protože my jsme tu pro občany České republiky, nás jako vás všechny volí občané České republiky a volí nás proto, abychom zabezpečili jejich práva, samozřejmě s tím, že jsme velmi solidární, a s tím, myslím si, že není problém. Ale tady už potom dochází tedy k velkým problémům, které se bohužel jinak nedaly zhodnotit. Čili vždycky to bylo kvůli nějaké krizové situaci, nekalým praktikám, které přerostly únosnou mez. Jak už tady bylo zmiňováno, provize 80 %, nízké ceny a vědomé podpojištění toho člověka, protože mnohá ta pojišťovna to má samozřejmě jako svůj byznys plán, chce vydělat a je jí úplně jedno, jestli toho pacienta ošetříte, nebo jestli to zdravotnické zařízení kvůli tomu zkrachuje. Prostě tam nehledejte žádnou velkou etiku, ona tam také nebývá.
Jinak abychom si řekli, PVZP proplatila nyní 98 % nákladů přímo zdravotnickým zařízením, ostatní pojišťovny asi 5 %. Ty pojistky navíc, jak dobře víte, od roku 2020 měly problémy v době covidu, kdy tyto pojišťovny prostě nehradily jednak covid, jednak ani očkování proti covidu. Můžu vás ujistit, že jsem sloužila v očkovacím centru IKEM, takže tam přicházeli tito cizinci, byli zmatení, byli z toho nešťastní, my jsme byli také nešťastní, samozřejmě, protože oni měli představu, že když se tam jednou pojistili, takže ta pojišťovna je seriózní. Prostě nebyla v tomto případě, hleděla pouze na svůj zisk a bylo jim úplně jedno, co s tím člověkem bude. Takže to bylo pro mě velmi nepříjemné i smutné, protože jsme tohle tam museli řešit.
Podívejme se ještě na některé věci, které tady jsou. Musím říci, že při pohledu na zájem o tuto problematiku - a jsem ráda, že jste přinesli ten problém, máme o něm hovořit, jenom si myslím, že ta novela prostě není k tomu, ji schvalovat, je to k hovoru bezesporu, možná i k vylepšení, může se tam dát i řada dalších věcí, ale ke schválení to opravdu v tomto polotovaru není. Ten je tak syrový, že i z toho, jak jste odpovídal, je mi jasné, že tam je mnoho věcí dále k řešení.
Když se tak dívám do těch lavic, pojďme si to trošku zjemnit kulturou. Jistě mnoho z vás má klasické vzdělání a znáte čínské Verše psané na vodu. Když tady vidím zájem o tu věc, tak bych si dovolila parafrázovat. Tam je psáno: "Marno do duše může psát, když nechce vás milovat." Já bych řekla: "Marno do uší kolegů hovořiti, když nechtějí vás slyšet." Je mi to líto, ale musím to tak říct, protože zájem o to evidentně velký není. Přitom je to velmi důležité, protože ta nejasnost samozřejmě zatěžuje zdravotnická zařízení, bere tam kapacitu, která by mohla být využita účelně. Kromě toho, že to asi nedělá dobrou vizitku, protože mnozí cizinci, prosím vás, sem nepřijíždí, aby tady parazitovali na tom systému, to tak není. Mnozí samozřejmě mohou přijet za ekonomickou výhodností, to je naprosto v pořádku, dělá to mnoho našich občanů a nemůžeme k tomu říct ani slovo, ani že je to špatně. Ale oni se stávají obětí řekněme pouze toho tvrdého byznysu. Myslím si, že Česká republika by v tomto měla mít jasno a měla by být seriózní, protože to by nám jistě mnoho přinášelo.
Jinak bych řekla, že ještě se tady samozřejmě objevilo, že snad něco není v pořádku, co se týče nějakého protisoutěžního postavení. Tak prosím, pravda je, že ÚOHS dal k pozměňovacímu návrhu platné novely v roce 2020 kladné stanovisko po velmi pečlivém zkoumání, a věřte mi, že byla velmi tvrdá ta situace, kdy oni opravdu zkoumali každé slovo a vyjadřovali se k tomu odborníci jednoznačně.
Dále chci ještě říct, že možnost intraunijní arbitráže vylučuje nejen skutečnost, že došlo k ukončení platnosti dohod o ochraně a podpoře investic k 10. 12. 2021, ale judikatorní závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie ve věci Achmea versus Slovensko, spisové číslo C 284/16, které bylo východiskem pro zrušení těchto dohod, protože bylo konstatováno, že tato doložka obsažená v intraunijní dohodě o podpoře a ochraně investic by ohrožovala autonomii unijního práva a musela tak být považována za zakázanou ve smyslu čl. 264 a 344 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy že všechny rozhodčí doložky obsažené v intraunijních dohodách o podpoře a ochraně investic jsou neslučitelné s unijním právem. Máme tady k tomu názor tedy Soudního dvora.
Jak říkám znovu, domnívám se, že je tady tolik nejasností, že si to zasluhuje velké povídání našich kolegů expertů - právníků, protože já vám tady mohu toto citovat, ale nejsem schopna samozřejmě říci, z jakých věcí ten Soudní dvůr vycházel, nejsem právník, ale ten závěr je pro mě jednoznačný. Jestliže naši kolegové právníci mají jiný názor, mohou mít pravdu, já vůbec netvrdím, že Soudní dvůr jediný má právo na to, říkat pravdivé věci, tak ale, prosím pěkně, musí se o tom hovořit a musíme mít jasnou oporu v těch podkladech, které by k tomu vedly. Protože jinak musím říci, že všechno, co tu je řečeno, je to nějaký osobní názor právníka, kterého si vážím, ale pro mě má zásadní význam to, co napsal evropský dvůr a jeho Soudní dvůr, protože se doložil, protože to dali jako výnos, je to rozhodnutí a to je platné. ***
