A já jsem tady už několikrát říkal, že v této chvíli balancujeme tři přístupy: Sociální smír, výdaje do sociální oblasti plus 140 miliard v příštím roce proti roku 2022. Druhý pilíř a druhá věc, kterou zvažujeme, jsou investice, které i tak budou vyšší, a rozpočet fondu je rekordní. Nemyslím si, že by to někdo kritizoval. A třetí věc, která samozřejmě souvisí s těmi prvními dvěma, je ten deficit. Nemám radost z toho, jaké ty deficity jsou. Ale nemůžeme, a jsem si tím úplně jistý, nemůžeme potlačit ty první dva pilíře. To znamená nereflektovat vysokou inflaci, vysoké ceny energií v sociální oblasti nebo snížit investiční aktivitu státu na úkor snížení deficitu. Snažili jsme se nejlépe, jak jsme uměli. Můžeme za to být kritizováni, a myslím, že od toho debata je v Poslanecké sněmovně, abychom se kritizovali, případně dávali protinávrhy či jiné recepty. Ale pokud budeme balancovat všechny tyto tři základní přístupy, tak jsem přesvědčen, že lépe ty rozpočty dopadnout nemohly.

Často ve veřejném prostoru je důraz kladen na to, abychom zvýšili daňové příjmy, respektive abychom zvýšili daně. Nebudu mluvit o mimořádné dani, k tomu se dostaneme, ale ta je mimořádně časově ohraničená a má sloužit k mimořádným výdajům, ne k obvyklým výdajům státu, včetně obvyklých investic. Tak nevšiml jsem si, že by kdokoliv v Poslanecké sněmovně, kterýkoliv klub navrhoval nějaké podstatné zvýšení daní, a tím pádem podstatné zvýšení příjmů. A jenom těch několik opatření, která jsem vyjmenoval a která měla podporu vlastně všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, snižuje příjmy státu. Já věřím, že jsme to udělali vědomě. Že jsme věděli, když jsme hlasovali, co to znamená.

Já jako ministr financí jsem věděl, že to sníží daňové příjmy. Mám ještě jeden příklad. Pět tisíc na dítě rodinám, které mají menší příjem než milion hrubého, který měli v loňském roce. Hlasovali pro to podle mě všichni, dokonce byly návrhy, abychom to nedělali jeden měsíc, ale několik měsíců. Má to dopad do výdajů? No má. Zvyšuje to deficit? Zvyšuje. Tak jako nemůžeme říkat současně "dejte 5 000 šestkrát", což je šestkrát 8 miliard, hlasovat pro "dejte to jedenkrát", což je 8 miliard výdajů, a současně říkat "vy ale nesnižujete deficit". Přece jsme věděli, že to opatření zvýší deficit, když jsme o tom hlasovali. Ale považovali jsme to v naprosté většině nás všech za správné opatření, a proto jsme ho podpořili.

Tak já chci jenom v té debatě říct, abychom si uvědomovali, že činíme rozhodnutí i na příjmové straně rozpočtu. Je to možná paradox, ta procházejí tou Poslaneckou sněmovnou hladčeji než případné omezení výdajů.

A vzpomeňme si, jak byla vášnivá, bouřlivá, já nevím, jak by to nazval, debata, když jsme snížili deficit rozpočtu pro letošní rok o 80 miliard. A zase jsem slyšel věty, které spolu nesouvisí. Jedni tvrdili, že to je jenom marketinkový trik a žádná úspora není, a druzí říkali, že to jsou brutální škrty, které něco ohrozí. Slyšeli jsme tady letos v lednu, v únoru katastrofické vize, co se týče rozpočtového provizoria. A zase, dobře, byl to černý scénář. Naplnil se? Nenaplnil se. Bylo to poprvé, když jsme aplikovali rozpočtové provizorium po změně zákona o rozpočtových pravidlech. Já jsem připomínal, v době, kdy například byl premiérem Miloš Zeman, neschválení rozpočtu a rozpočtové provizorium znamenalo, že se hospodařilo podle neschváleného návrhu státního rozpočtu, ne podle jedné dvanáctiny minulého rozpočtového roku. Jenom se to jinak jmenovalo, ale reálně se hospodařilo podle návrhu, který vláda předložila, a buď ho stáhla, nebo ho Sněmovna zamítla. A takhle bych mohl pokračovat.

Já se těším na debatu o těch pozměňovacích návrzích. V návrzích platí, co jsem řekl na začátku, protože podle mě ani všechny v systému ještě v této chvíli nejsou, ale do konce podrobné rozpravy padnou a každý z nich budeme posuzovat bez ohledu na to, kdo ten návrh podal. A díky tomu, že to má jiný režim, také bez ohledu na to, zda to zvýší, nebo sníží celkový deficit. A budeme si klást otázku... Kladl jsem několik řečnických otázek a pak jsem si vždycky odpověděl. Budeme si klást otázkou u každého pozměňovacího návrhu: Máme to udělat? Musíme to udělat? Jsme si vědomi, že to zvýší schodek státního rozpočtu? Pokud si třikrát odpovíme ano, máme to udělat, nebo dokonce musíme to udělat a jsme si vědomi, že to zvýší schodek státního rozpočtu, pak pro to hlasujme a takový pozměňující návrh přijmeme. Pokud si odpovíme na některou z těch otázek záporně, tak už je podle mě problematické takový pozměňující návrh přijmout, říkám bez ohledu na to, kdo ho podá.

A já navrhuji, abychom vedli debatu, protože když se otevře jednací řád, jestli nebude vhodné i u novel státního rozpočtu, protože už je to třetí rok za sebou, kdy novelizujeme státní rozpočet, jestli bychom to neměli dát do stejného režimu jako projednání rozpočtů. Má to výhody i nevýhody, ten stávající stav. Výhoda, že i poslanci, i my všichni máme víc času na politická jednání například, co se týče schodku. Na druhé straně, dokud neproběhne hlasování o třetím čtení, tak vlastně nevíme, jaký bude výsledný deficit státního rozpočtu. Myslím, že tu debatu vést máme, musíme. A pokud se shodneme, tak ten návrh... Ale říkám, obě řešení, to dnešní i ten režim rozpočtu, mají klady a zápory. Není to tak, že jedno řešení je skvělé a druhé je úplně špatné.

Takže máme teprv třetí zkušenost s tím, když se valorizuje rozpočet. První zkušenost s rozpočtovým provizoriem. A také máme první zkušenost s dopadem mimořádné valorizace penzí. V tom zákoně je to dlouho, naštěstí jsme to dlouho nemuseli použít. V okamžiku, kdy se dostaneme do situace, kdy nebude pravděpodobná mimořádná valorizace penzí, tak podle mě je čas se vrátit, zda ten zákon, který byl napsán, zda se osvědčil, nebo zda je dobré vést debatu o nějakých parametrických změnách. Někdo říká: Nemá to být jen procento, má to mít všechno pevnou částku všem. Někdo říká: Rozdělme to. Část pevnou částkou všem a část procentuálně. Myslím, že v této chvíli na to nebyl čas, že jsme to museli řešit podle té stávající legislativy. Ale v okamžiku, kdy inflaci dostaneme na normální úroveň, nebo obvyklou úroveň, tak je čas se k tomu vrátit a vyhodnotit ty zkušenosti z mimořádných valorizací s dopadem na různé skupiny našich penzistů a říci ano, osvědčilo se to, je to dobře, anebo vidíme tam jistá rizika, dopad nebyl takový jak třeba tehdy před lety, když se to schvalovalo, jsme předpokládali.

Myslím si, že bude prostor na to, abychom tu debatu vedli. Nicméně mechanismus mimořádné valorizace penzí se podle mě osvědčil jako celek, protože ochránil tu nejvíce zranitelnou skupinu a to jsou příjemci důchodů. A nejsou to jenom starobní důchody, ale jsou to i všechny ostatní důchody, které do té skupiny patří. Tak takhle když k tomu přistoupíme, k novele i rozpočtu, příští rok, tak si myslím, že ta debata nemusí být tak politicky vyhrocená, a možná to povede k dobrým výsledkům a možná i vyšší shodě, než se dneska předpokládá.

Já vím, že je obvyklé, že opozice hlasuje proti rozpočtům. My jsme nepostupovali jinak. Takže já ani nepředpokládám, že by rozpočty nebo novely rozpočtu opozice podpořila. Myslím si, že na tom se má demonstrovat voličům rozdílnost přístupu vládních a opozičních stran, říkám, bylo to tak vždycky. Ale možná bychom tu debatu mohli trochu zklidnit a možná bychom my všichni mohli méně strašit občany, firmy, instituce a aspoň od tohoto mikrofonu nemalovat ty černé scénáře, ale dělat všechno pro to ideálně společně, aby k naplnění těch černých scénářů nedošlo. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Krásné dopoledne, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Přebrala jsem řízení schůze. V tuto chvíli je možné využít i přednostní právo, protože není nikdo přihlášen s faktickou poznámkou, takže se zeptám, jestli pan místopředseda chce tedy faktickou, nebo s přednostním právem. (Místopředseda Havlíček: Já to budu mít asi tak na čtyři minutky, tak bych poprosil to přednostní. Děkuji.) A pak je tedy přihlášená paní předsedkyně klubu, paní Schillerová, také s přednostním právem. Takže máte slovo, pane místopředsedo. ***