A co se týče cen energií, tak pak je vlastně smutná pravda, že žádný členský stát Evropské unie nenašel řešení, které by se dalo aplikovat v ostatních členských státech. Ono ty jednoduché recepty, jednoduché nadpisy - za prvé při podrobnějším zkoumání se ukáže, že vždycky to opatření má mnoho omezení, ale to je logické, to je opravdu logické, a ukáže se, že některá z nich prostě nemají ten zamýšlený efekt. A je rozdíl, jestli jste ostrovní stát, v energetice to určitě je rozdíl, nebo jestli se bavíme o státech, které jsou na Iberském poloostrově, které de facto z hlediska energetické soustavy jsou taky odpojeny, de facto, tak pak je to opravdu těžké, ta debata.

My, i když to tak nevypadá, my nemáme po každém jednání s podnikatelskými silami tiskovku, abychom řekli... Já myslím, že jsme v pravidelném kontaktu. A i kolegům, kteří zastupují podnikatele v těchto svazech, říkáme, tak taky mluvte se svými kolegy v zahraničí, který krok jim pomohl, který krok jim nepomohl. A když se pak do toho pustíte, tak platí jednoduchá věta, která není vůbec populární: nedá se kompenzovat všechno všem. To se prostě nedá, protože to je pouze na úkor dluhů a jako obrovských deficitů a jiných, než které vidíme v posledních letech. Neříká se to jednoduše. Mnohem jednodušší bylo říct ano, máme řešení, které je rozpočtově snesitelné a které současně pomůže podnikům.

A poslední poznámka. Velmi často v tom veřejném prostoru, a já mluvím o veřejném prostoru, nejenom o Poslanecké sněmovně, slýchám, proč v těch opatřeních, která má vláda, proč tam nemáte nějaké stropy, abyste motivovali k úsporám? Věta bezesporu, kterou každý z nás podepíše. A pak zase přijde to ale. Jak je spravedlivé vůči těm například domácnostem, které už v minulých letech investovaly do snížení spotřeby za nemalé peníze, říct, že třeba vám pomůžeme s 80 procenty vaší spotřeby a ne se 100? Oni už nemají prostor snížit o 20, na rozdíl od jiných, kteří z různých důvodů, a já je nekritizuji, zatím ta opatření neprovedli. Tam ten prostor ještě existuje. To samé ale platí v průmyslu. I to samé platí v průmyslu, aniž bych kohokoliv kritizoval. Jsou prostě firmy, které investovaly za nemalé peníze do snížení energetické náročnosti své výroby. Jsou firmy, které měnily zdroje, které se snažily, aby se jim ta investice vrátila. Ale zase, pokud to nezohledníme v našem společném rozhodování, ať už na úrovni vlády, nebo Sněmovny, tak vlastně nechtěně, protože podle mě to nikdo nechce, nechtěně potrestáme ty, kteří do úspor energií již investovali v minulých letech.

Tímhle poměrně dlouhým vystoupením jsem chtěl tu debatu vrátit do racionální debaty. Říci, že to není jednoduché, že neexistuje žádný úspěšný recept, který bychom přepsali jenom do českých podmínek, a měli jsme vyřešeno. A současně říkám u všech odhadů na příští rok, pracujeme s obrovským množstvím neznámých. Když porovnáte makroekonomické prognózy renomovaných institucí vlastně z jara a z léta, tak první balík přichází v březnu, v dubnu, druhý v červenci, v srpnu a v září, tak vidíte dramatické změny nejenom v odhadu inflace, ale i dramatické změny, co se týče růstu či poklesu evropských ekonomik. A to všechno jsou nejistoty, které samozřejmě mají dopad do státního rozpočtu, protože vy ho sestavujete v nějaké chvíli, sestavujete ho v okamžiku, kdy máte informace, které jsou v té chvíli k dispozici, vycházíte z nějakých trendů, ale ta situace je vlastně turbulentní a může se změnit. Tak se podívejme jenom, jak odhadovali inflaci a ekonomický vývoj v letošním a v příštím roce naše vlastní instituce. A teď nemyslím jenom Ministerstvo financí a Českou národní banku, ale i renomované soukromé privátní instituce, které se tím dlouhodobě zabývají. A ty změny jsou prostě veliké a procentuálně jsou mnohem vyšší než v minulých letech. Ale já jim to nevyčítám. Je tam tolik neznámých, že nikdo nemůže položit svoji profesní hlavu na špalek, že se to nezmění.

Když jsme jednali s řadou odborníků o tom zastropování a zeptal jsem se, kdo z nich je schopen profesionálně, odborně i s tím, že by riskoval své profesionální postavení, nemyslím politické, myslím profesionální, je schopen nám říct, jak odhaduje ceny energií v prvním, druhém, třetím čtvrtletí příštího roku, tak se nikdo neozval. Logicky. Já jim to nevyčítám. Takže současně při takovém množství nejistot vyčítat vládě, že ať už v rozpočtu 2022, v novele rozpočtu 2022, nebo v návrhu rozpočtu 2023, že jsou nejistoty a rizika, podle mě není úplně korektní, protože my říkáme, jsou tam nejistoty, jsou tam rizika. Ani vteřinu by mě nenapadlo tvrdit, že tam nejsou rizika a nejsou nejistoty. Jsou.

Ale naším společným úkolem je za prvé, jak říkám, abychom černým scénářům zabránili, proto jsem použil ten příklad plynu. A já myslím, že to Česká republika zvládla dobře díky práci mnoha a mnoha lidí, že máme dostatek plynu. Druhá věc je, abychom hledali racionálně řešení. Že to nepomůže všem, úplně všem, v každém individuálním případě, to je prostě pravda. Vždycky najdete případ, když dáte nějaký příjem rodiny, posbíráte všechny možné sociální pomoci, a zrovna je to na hraně a oni na tu pomoc nedosáhnou. Ale vymyslet sociální pomoc, která - a dívám se na ctěného kolegu pana poslance Juchelku, teď se dívám zcela úmyslně, to není náhoda - aby to zasáhlo úplně všechny, se prostě nedá. Ten život je pestřejší. Souběh mnoha okolností může nastat. Ani my sami nevíme, jaký souběh okolností může nastat. A chtít, aby tohle všechno bylo podchyceno v zákonech, je nereálné očekávání. Co ale musíme mít v zákonech, abychom naprostou většinu domácností... A my mluvíme o průměrné spotřebě, průměrném navýšení ceny, průměrné úspoře. Ale jsme si vědomi toho, z čeho se ten průměr tvoří. Ale k tomu máme pak jiné, dodatečné nástroje, abychom to jako společnost jako celek zvládli.

Já pevně věřím, že to zvládneme. Nečekají nás lehké měsíce, to jsme nikdy netvrdili, ale máme lepší předpoklady, než jsme měli v dubnu. Minimálně co se týká dodávek energií. A musíme si říct, když se bavíme o těch deficitech, že zase velmi často společně snižujeme příjmy státního rozpočtu, respektive snižujeme daňové břemeno státního rozpočtu. Vyjmenuji několik věcí, pro které vlastně hlasovala napříč Poslanecká sněmovna i Senát: snížení spotřební daně, prodloužení snížení spotřební daně do příštího roku. Jenom tato dvě opatření za podpory opozice, a opět za to děkuji, 13 miliard korun jsme sejmuli daňové břemeno z daňových poplatníků. Zrušení podstatné části silniční daně, 4 miliardy jsme snížili břemeno. Začne platit podpora zaměstnavatelů, kteří budou uplatňovat částečné úvazky. Je to dobré opatření? Je. Hlasovala pro to skoro celá Sněmovna napříč? Ano. Bude to mít dopad do státního rozpočtu, do jeho příjmu? Bude. V řádu jednotek miliard. Máme před sebou hlasování o zvýšení limitu DPH z 1 na 2 miliony. Zatím jsem nezaznamenal žádný hlas, abychom to neudělali v Poslanecké sněmovně, takže předpokládám, že to schválíme napříč politickým spektrem. Má to dopad do příjmů státního rozpočtu? Má. 12 miliard - dalších.

To všechno je ve prospěch daňových poplatníků, ale v neprospěch deficitu státního rozpočtu. Mohl bych pokračovat, kde podle mě správně i za podpory opozice ulevujeme a snižujeme to břemeno. Máme před sebou hlasování, abychom prodloužili to mimořádné opatření o mimořádně zvýšených odpisech. Je to dobré opatření? Podle mě je. Hlasování podle mě ukáže, že to má podporu napříč politickým spektrem. Má to dopad kolem 10 miliard příjmů do státního rozpočtu? Má. Opět necháme těchto 10 miliard daňovým poplatníkům, aby zvládali tyto těžké měsíce a roky, ale na druhé straně to zvyšuje deficit státního rozpočtu.

To znamená, když se bavíme o strukturálním dluhu, já ten problém považuju za vážný a na rozdíl od paní předsedkyně Schillerové nezpochybňuju vyjádření Národní rozpočtové rady a beru je vážně. A my jsme byli jako (nesrozumitelné), kteří jsme chtěli mít tento institut. Nezávislou, ekonomicky fundovanou instituci, která bude říkat Sněmovně, ale i Parlamentu: vidíme to takhle, vidíme tato rizika. Druhá věc je pak politické rozhodnutí. Ale nebudeme umlčovat hlas těch, kteří upozorňují na vysoký strukturální deficit. ***