Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Já děkuji za tu diskusi. My jsme vás, pane ministře, ani - aspoň já tedy - nějakým způsobem nechtěli týrat ve smyslu výše toho schodku, ale ve smyslu toho, že vy jste postavil do značné míry svou rétoriku i v době předvolební na tom, že jsme zde nasekali takové či onaké dluhy. A sami vidíte, že v době, kdy je zle, tak se to velmi složitě kormidluje. A já dokonce ani nejsem toho názoru, co má třeba pan bývalý ministr financí Kalousek. On tady mohl sedět. On utekl z této Sněmovny a dneska rozumuje přes sociální sítě. Má na to samozřejmě právo tak jako deset a půl milionu občanů v této republice. Jeho hlas je úplně stejný jako hlas kohokoli jiného, lékaře, metaře, učitele, ale to neznamená, že se podle toho budeme jaksi řídit. Mohl tady sedět, mohl bojovat a mohl prosazovat své vize. Takže v tomhle případě rozhodně on nemá naše zastání, byť dneska by tu mohl být placen, a říkat, vždyť vás kritizuje i váš bývalý kolega.

Vy jste zde zmínil to srovnávání s těmi ostatními zeměmi. Já chápu, že není úplně vždycky jednoduché to srovnávat, ale vzpomeňte si na covidovou dobu. Vzpomínáte si, jak jste nás peskovali za to, jak to vypadá v Rakousku, jak to vypadá v Německu? My jsme dávali dohromady velmi složitě podporu, argumentovali jsme, jak se dalo, vy jste říkali: podívejte se na těch 80 procent z těch příjmů toho Rakouska a z toho Německa. Takže vy jste se chovali v tomhle úplně přece stejně. Vždyť to musíte velmi dobře vědět. Ano, srovnáváme to s jinými zeměmi a ukazujeme, co by se třeba dalo dělat lépe. Stejně tak jsme i chápali to, že možná i v tom Rakousku a Německu to dělají lépe, ale mimo jiné argumentovali jsme tenkrát právě rozpočtem. Kdyby to bylo podle toho, co říkala tehdejší opozice, tak je to o 200 miliard korun větší rozpočtový schodek, kdybych tady bral tu absolutní verzi toho německo-rakouského modelu. Neměli jsme na to tenkrát.

Pojďme k tomu ale věcně. Vy jste zde řekl, pane ministře, že ten efekt by měl být měřen zejména tím, jak se dotkne zákazníka. Souhlas. Ještě bych k tomu doplnil - a jak se to dotkne rozpočtu. Mělo by to být vybalancováno, protože pokud chceme v této kritické době něco uhrát, mělo by se to férově rozdělit mezi stát a zákazníky, ať už je rozdělíme na byznysové zákazníky a zákazníky jakožto fyzické osoby, spotřebitele. Potom tedy pojďme znovu zvážit ten model, který já jsem zde říkal a který jde trochu vstřícně i vůči vám jakožto ministru financí, pojďme zrušit ten energetický úsporný tarif úplně, vždyť všichni přece víme, že už je za zenitem. A už ani nechci říkat, co jsme říkali, když jsme říkali vyvíjí se ta situace. Budiž. Pojďme zrušit i ty obnovitelné zdroje energie, i když jsme tady za ně lobbovali ještě před pár měsíci, ušetříme tím, plus všechny ty ostatní poplatky, které jste zde říkal, nebo ty říkejme nástroje podpory, které jste zde říkal, na těch přibližně 60 miliard korun, ušetříme 60 miliard korun a těch 60 miliard korun pojďme obětovat do ještě většího snížení toho stropu. Zjednodušíme tím celou tu situaci. Stropu rozumí každý. Je to jednoduché, elegantní řešení. Chápu, že i to má nějaké komplikace, ale každý ví, že to bude dejme tomu za těch 6 000 korun, a my říkáme, pojďme to snížit, bavíme se o elektřině, z těch 6 000 korun na 3 000 korun a obětujme těch 60 miliard ve prospěch tohoto.

A ten způsob, jak to udělat, aby ten dopad na ten státní rozpočet byl ještě ustojitelný, neberu-li tedy těch 60 miliard, které by se do toho daly, které bychom za to vyměnili, tak vycházejme z obou těch modelů, které jsme tady společně dali dohromady, a to je určení cen výrobcům, a ano, diskutujme o tom, jestli to má být jedna částka, kterou my jsme říkali, to je těch 1 500, ta mimo jiné třeba pro ČEZ by byla docela ještě dělatelná ve smyslu jejich nákladů na jednotlivé zdroje, ale beru i to, že se to udělá na jednotlivé zdroje, pak ale bychom klidně mohli jít ještě níže u jádra, tam by to nemuselo být 1 500, ještě níže u obnovitelných, ale beru, že zase u hnědého uhlí by to bylo více, protože tam jsou ty nešťastné emisní povolenky. Takže určení cen pro výrobce, třeba i diverzifikovaně, a současně zastropování pro ty obchodníky, aby nám to neulítlo na té straně zase obchodní, protože jedna věc je, že se to zastropuje na té, nebo ne zastropuje, že se určí cena těm výrobcům, a druhá věc je ta, jak to dopadne u toho obchodníka. Když mu to dáme na 3 000, což je polovička, tak de facto i s těmi přirážkami k té ceně od těch výrobců, což by bylo dejme tomu v průměru - ale znovu říkám, bylo by to možná jinak u různých výrobců - 1 500, k tomu vezmu DPH, k tomu vezmu cenu za přepravu, za distribuci a tak dál, tak by to možná nebylo daleko od těch 3 000, takže bychom se možná k téhle částce dostali jak shora, tak zespoda.

Chápu jednu věc, protože průšvih jak dělo je v tom, co je prodané. To je dnes už prostě fuč. Můžeme se bavit o tom, kdyby se to udělalo dřív, jestli by se prodalo tolik, ale zase férově víme, že se to prodávalo už i v roce 2021, dokonce možná ještě v roce 2020 na rok 2022, což je pravda, za to nikoho nemůžeme dneska vinit, tak teď se musíme vypořádat s tím, co je prodané.

Ano, ta slovenská cesta je docela šílená. To znamená znárodnění dodávek energií, případně znárodnění elektráren si myslím, že není úplně nezbytně nutné, to je asi ta úplně nejšílenější cesta, která by šla, ale také je možná, ale pokud by se to mělo tedy doplácet, tak už nezbývá nic jiného než na to vzít zdroje z ČEZu, z Modernizačního fondu a já nevím, co mě ještě napadá, kde by se dalo něco nabrat. Ale z toho ČEZu víme, že tenhleten rok, i když chápu, že to bude až na příští rok ve smyslu výplaty dividendy, tak tam nebude rozhodně málo. Podle mého názoru tam může být navíc nějakých 70 miliard korun. Fakt to hrubě teď odhaduju. Minulý rok bylo 23 miliard a já myslím, že to letos k těm 100 miliardám se nakonec dotáhne. A je pravděpodobné, a to je důležité říct, že díky tomu, že ten ČEZ to prodal na příští rok už za těch 100 eur a je to prodané, nic se s tím neudělá, tak zase bude mít ten ČEZ v tom příštím roce tenhleten velký zisk. To znamená, dá se to vzít jak z roku 2022, tak z roku 2023 a je to jenom o časovosti, abychom nečekali, až se to bude stahovat z té dividendy. To neumím říct, jak to stáhnout rychleji, možná přes nerozdělený zisk anebo si na to někde půjčit a pak to z toho dát, ale to už je podle mého názoru spíš technická diskuse. Já jenom říkám, kde by ten zdroj mohl být. A druhá věc je ten zdroj v tom Modernizačním fondu. Pokud bychom tam měli mít 485 miliard korun, což je výrazně víc, než jsme předpokládali, byť chápu, až někdy do roku 2027, tak rozhodně tam ten prostor něco brát je.

Ještě co jste říkal k té Evropské unii, k těm opatřením. Já jsem stále skeptický. Ale tady to ani tolik nevyčítám panu ministrovi Síkelovi. Já bych mu vyčetl snad úplně všechno, co udělal doposud, ale to, že jel s nějakou vizí na Evropskou unii, která vůbec nebyla špatná, a že mu to z drtivé části udělali jinak, to je podle mého názoru něco, co se dalo očekávat. Já jsem mu spíš vyčítal to, že tam jel s vysokým očekáváním a skoro bych řekl s určitým stupněm naivity, protože podařit se oddělit cenotvorbu elektřiny od plynu bylo fakt nereálné a ta Evropa pod dikcí Německa si tohleto nenechala vzít. To bylo to zásadní. Že se prodloužil dočasný rámec, ano, to víceméně se ale dalo asi očekávat, já to nechci teď bagatelizovat, abych mu zase nebral drobné úspěchy, které tam měl, ale to nepovažuji za něco, co bylo úplně mimořádné, to bylo téměř jisté, že se podaří.

A poslední věc, kterou zde mám, není to teď na ten rok 2022, ale viděl jsem zde i pana ministra dopravy, o těch investicích, které jste říkal. Já nejsem stále schopen se smířit s tím SFDI, jak jste to udělali. Já beru těch 151 miliard, které SFDI dal, popravdě řečeno, pane ministře, možná to nemuselo být tolik, těch 151. (Ministr reaguje mimo mikrofon ze svého místa.) Já vím. Takhle. Já bych to řekl správně. Je dobře, že tam je 151 miliard. Je to dobře pro investice, pro výdaje a tak dále. Je otázka, jestli se tam nedalo možná uhrát o něco méně, ale já bych byl pro těch 151, kdybychom to měli dneska kryté. Ale jestliže vy říkáte, jsme v naprosto mimořádné situaci, nějakým způsobem jste to rozkládali na plus minus 121 miliard, tak nám dneska zcela objektivně chybí 30 miliard korun. A to je hodně, těch 30 miliard korun. To přece víme. Jestli to chceme řešit tím, že se to bude brát někde na externím trhu, že se vezme někde půjčka, že se to vyřeší nějakými dluhopisy, to přece musíte vědět jako hospodář, že není cesta. Co se s tím akorát udělá? Vezme si SFDI úvěr, ten úvěr bude pravděpodobně dražší, než kdybyste si ho bral vy nebo kdyby se tam doplnil do státního rozpočtu, ale hlavně SFDI se zadluží a kdo to bude splácet? Za tři roky, za čtyři, za pět, já nevím, kdy se to udělá, tak se to bude náročným způsobem splácet a zase se omezí výdaje do té dopravní infrastruktury za několik let, protože logicky jakákoli vláda tady bude, může to být naše vláda, může to být vaše vláda, tak bude logicky mít tenhleten problém.

Já bych to bral, kdyby to bylo přes cizí zdroje, třeba přes PPP. To je ale něco jiného. Víte, že trvá minimálně rok, než se PPP připraví, a PPP se také soutěží. A když se to vysoutěží možná za lepších cen, než kdyby to dělalo ŘSD nebo třeba SŽ, pak bych to docela bral. Ale tohleto není nic jiného než normální půjčka a akorát tím oddalujeme ten problém. To je to, co mi na tom vadí. Proto říkám, že možná bylo lepší tam nenechat těch 151, udělat to o něco míň, neříkám na 130, to asi ne, třeba 140, a ten zbytek ještě trošku dotáhnout ze státního rozpočtu a pak si třeba půjčit 10 miliard. To bych bral, ale 30 miliard je podle mého názoru hazard a není to dobře. Ale já to nechci teď tahat do té diskuse, protože to je na rok 2023, jenom jsem reagoval na to, že jste říkal o těch investicích. To si necháme až na příští diskusi. Díky.

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, se kterou se hlásí pan ministr financí Zbyněk Stanjura. Pane ministře, vaše dvě minuty.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Tak nejdřív odlehčení. Je to jak s těmi výdaji, jak vy to odhadujete, nebo s tím černým scénářem. Čtyřminutové vystoupení jste avizoval, a bylo to devět minut třicet dva vteřin. Říkám to jen na odlehčení. ***