(7.50 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A dalším z přihlášených je pan poslanec Jan Síla. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, meziročně se lidem zvýší náklady na topení plynem o 100 až 200 tisíc, u elektřiny je to o 200 až 300 tisíc. Podpora podle vládou schválené podoby takzvaného úsporného tarifu bude v průměrné výši zhruba 15 000 korun za celý rok, z nichž letos měly domácnosti dostat 4 000 korun. Vzhledem k tlaku opozice ministr Síkela přitlačil a v minulých dnech zvýšil částku na 10 000 korun ještě tento rok. Nicméně po vyčerpání úspor i tato částka je velmi nízká a nepomůže ani středněpříjmovým. Podle slov belgického premiéra De Crooa bude letošní topná sezona určitým zahřívacím kolem. Trend zdražování všech komodit byl jasný už před covidem. Pesimistické prognózy odborníků na ekonomii predikovaly dnešní stav i bez covidové pandemie a války na Ukrajině. Stačí si jen najít pár článků z předcovidové éry.
Rád bych vám sdělil svůj názor na Fialovu vládu, aniž bych opakoval údaje sdělené mými předřečníky. Chtěl bych upozornit na příčiny energetické krize, které zde zatím nebyly zmíněny. Ještě nedávno byla v médiích meldovaná snaha o zvýšení politické role Evropské unie ve světě, která by odpovídala ekonomické síle Evropy. Při vzniku EHS byl definován původní cíl - prosperující ekonomika. Evropská komise, potažmo Fialova vláda se vydaly opačným směrem - ničením prosperity. Premiér Fiala by nejspíš rád vyhlásil: Česká republika jako winner - zničení ekonomiky České republiky. Jak nakonec s podobným prohlášením dopadl v covidové pandemii v Evropě pan Babiš, si všichni pamatujeme.
O dalších důvodech odvolání vlády jako inflace, drahota, se kterou se prakticky nic nedělá, dále napojení vlády pětikoalice na organizovaný zločin a jeho konsekvence, odebrání 14 miliard zdravotnictví a tak dál, komentovali moji předřečníci. Nebudu se tím tedy zdržovat.
Současná krize je křišťálově čistá ukázka fungování konečné fáze korporátního kapitalismu. Vláda má dvě možnosti, jak lidem vyplatit kompenzaci vysokých cen energií, potažmo všech základních životních potřeb. No jo, ale kde ty peníze vláda vlastně vezme? Má jenom dvě možnosti. Je to ze státního rozpočtu, to znamená z našich společných daní, které ale bohužel platí menšina z nás, a za druhé je to možnost dalšího navýšení zadlužení státu. Sorry jako. Co to má, vládo, vyřešit? Tyto veřejné finance protečou přes naše peněženky na účty výrobců a distributorů energií. To znamená, že buď zlikvidujeme úspory poctivých střadatelů, nebo zadlužíme naše děti a vnuky ve prospěch privátních výrobců a distributorů energií. Je to krásná konkrétní ukázka socializace nákladů a privatizace zisku.
V České republice platíme stále nejvyšší ceny za plyn a elektřinu, pokud počítáme v paritě kupní síly. Jde totiž o přihrávku zisku velkým klukům, co spolu mluví, na úkor financí chybějících jinde, nebo spíše na úkor budoucnosti našich dalších generací, které budou muset tyto jejich nekřesťanské zisky splácet. Pokud se na to podíváme z reálného pohledu, nejsou tyto kroky vlády pouhou chybou a neumětelstvím, ale bohužel musíme konstatovat, že záměrem. Do toho zapadá chování německé vlády, která odmítá spustit plynovod Nord Stream 2. Pak stačí omezení dodávek plynu z ruské strany skrze plynovod Nord Stream 1 a důvod dalšího raketového zvyšování cen plynu je na světě.
Proč to ale vlastně německá vláda dělá? Vzpomínáte, odkud se těsně před spuštěním plynovodu Nord Stream 2 spustil křik? Ano, správně. Jsou to přece Spojené státy, kdo stojí plynovodu Nord Stream 2 na krku. Všichni Evropané by totiž měli v neomezeném množství levný plyn a po nějakém drahém břidličném plynu ze Spojených států by neštěkl pes. Za druhé navíc Spojené státy nemohou dopustit obchodní spolupráci Německa s Ruskem, a tím i dobré mezinárodní vztahy těchto dvou zemí. Kdyby se Německo se svými technologiemi spojilo s ruskou surovinovou základnou, vytvořilo by zásadní konkurenci Spojeným státům. Postavit proti sobě tyto dva státy je conditio sine qua non pro zachování konkurenceschopnosti ekonomiky a mocenských zájmů Spojených států.
Situace v Evropě je dnes taková, že si vlády evropských států, kterým záleží na svých občanech a konkurenceschopnosti jejich ekonomik, za prvé samy domlouvají dodávky plynu, za druhé staví infrastrukturu a za třetí mají přímé smlouvy s producenty. Zatímco Fialova vláda plkala o celoevropském řešení, na které je dnes již bohužel pozdě. Maďarsko kupuje přímo z Ruska. Španělsko a Itálie se dohodly s Alžírskem. Bulharsko a Řecko se dohodly s Ázerbájdžánem. Německo a Nizozemí schválily společný projekt těžby v Severním moři. A Bulharsko v poslední době odvolalo svou vládu a domlouvá si přímé dodávky plynu a ropy za ceny před krizí s Ruskem.
Chtěl bych upozornit, že nejsme jediní v Evropě, kteří nejsou spokojeni se svou vládou a chtějí ji odvolat, nebo ji odvolali. Základní příklady jsou - je to Itálie a Bulharsko. Letos jejich vnitropolitická krize vyústila v neopravitelný rozpad vládní koalice. Obě země již ohlásily termíny předčasných voleb - Itálie 25. září a Bulharsko 2. října. V obou zemích přitom nejspíš novou vládu budou sestavovat strany s větším pochopením pro zájmy režimu Vladimira Putina v Rusku.
Při té příležitosti se zmíním o řešení nedostatku plynu v Bulharsku, které by se mohlo stát například naším mustrem. Bulharsku zastavilo Rusko příjem plynu v dubnu tohoto roku, protože odmítlo platit za plyn rubly. Zhruba 70 až 80 %, která proudila do dubna do Bulharska, dodávala ruská státní společnost Gazprom, přičemž v Bulharsku se nachází největší ropná rafinerie v regionu, kterou více jak dvacet let vlastní ropný ruský gigant Lukoil. Eurohujerský premiér Petkov odmítl platit v rublech, a tak Rusko zastavilo dodávky plynu. Jeho vláda padla a dočasný kabinet by rád obnovil nyní jednání s ruským Gazpromem o dodávkách plynu. Bulharsko podle členů přechodné vlády vlastně nemá jinou možnost, protože nechce nechat lidi v zimě mrznout, jak se vyjádřili, a proto uvažuje o podepsání plynového kontraktu s ruským energetickým gigantem Gazprom. Předčasné volby v zemi proběhnou 2. října a prozatímní vláda jmenovaná prezidentem Radevem hledá cesty, jak získat více plynu z Ruska. ***
