(3.10 hodin)
Poslanec Karel Tureček: Děkuji za slovo. Už jsem si vzpomněl, ono k těm 180 procentům - vy mluvíte o celé jaksi produkci obilovin, to je, pravda, 180 %, ale ono je v tom krmné obilí. Třeba u potravinářské pšenice už je to problém, tam jsme na hranici soběstačnosti a dosahujeme to podle úrody na 90-110 %, takže jinými slovy jsou roky, kdy prostě v potravinářské pšenici soběstační nejsme. To je jedna věc.
A co se týče té maximální a minimální ceny, já jsem jasně řekl, že by ministr zemědělství jako evropský ministr zemědělství z titulu předsedy Rady ministrů Evropské unie měl navodit debatu, jestli nereformovat regulaci cen na úrovni Evropské unie, protože skutečně Evropská unie má stanovenu minimální sazbu pouze 103 eur jako dolní hranici, a dal jsem za námět, zda by nestálo za zvážení stanovit nejenom tu spodní hranici, která by se měla zvýšit, jestliže světové ceny jsou někde na 15 000 korunách, ale zároveň uvažovat i o nějaké stropové ceně. To jsem dal, ale to je něco jiného, než vy mluvíte.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, nyní pan poslanec Smetana. K faktické poznámce? Tak pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Já už poslední. Takže už to nechcete zastropovat jenom českým, ale všem uvnitř Evropy. Výborně.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, nyní pan poslanec Smetana.
Poslanec Karel Smetana: Pane kolego, já bych chtěl jenom zareagovat. Vy jste tady říkal, že vláda nic neudělala. A čí zásluhou došlo k navýšení kofinancování Programu rozvoje venkova o 25 miliard za programovací období? Abychom byli spravedliví, k těm 270 milionům, které se podařilo vyjednat z Evropy, tak ministr zemědělství pro své zemědělce vyjednal kofinancování z národního rozpočtu do výše 810 milionů korun. Díky.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše faktická poznámka vyvolala faktickou poznámku pana poslance Turečka.
Poslanec Karel Tureček: Tak už jenom velmi stručně zase ke kolegovi Smetanovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem tuto zásluhu té vlády vzpomněl, když jsem řekl, že notifikovala podpory v rámci Evropské unie za částku 30,2 milionu eur, to odpovídá zhruba té částce 810 milionů, to notifikovala. A dal jsem za srovnání ty země, které notifikovaly líp, třeba Maďarsko 226 milionů korun (?) srovnatelných s počtem obyvatel, co Česká republika. Takže Maďarsko 226 milionů, Polsko 836 milionů, Česká republika 30,2 milionu eur.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, vyčerpali jsme faktické poznámky, vracíme se do rozpravy a přihlášen je pan poslanec Rais. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Dobrý den, přeji také časné ráno. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové a kolegyně, já bych se chtěl s vámi podívat na to, co udělala vláda za necelý rok vládnutí v resortu školství. V prvé řadě bych se soustředil na personální rovinu, kde vyměnila pana ministra Gazdíka, který se patrně zapletl do mafiánské skupiny podnikatelů a politiků vzešlých z lůna propracovaného podnikatelského projektu STAN a který musel rezignovat zejména kvůli svým kontaktům s podnikatelem Redlem, který je podezřelý v kauze Dozimetr. Ve vládě byl pak nahrazen odborníkem na ústavní právo panem poslancem Balašem, s nímž je spojena známá kauza plzeňských práv. Opět se přetřásalo Balašovo počínání na plzeňských právech, kde jako děkan umožnil studium předsedovi někdejší Unie svobody Janu Rumlovi, i když nedosáhl v přijímacím řízení požadovaného počtu bodů. Pan Balaš tehdy cíleně snížil práh pro přijetí.
Proč by měla vláda odstoupit? Určitě ne proto, že neměli štěstí ve výběru ministra školství. Spíš proto, že pod jejím vedením se také toho v rámci resortu školství v podstatě moc neudělalo. Podívejme se nejdříve, co vláda udělala v některých základních oblastech, a zejména v těch, které si jako základní a strategické sama vytyčila. Podívejme se proto na stav plnění programového prohlášení vlády, kde hned v preambuli je zdůrazněna závislost budoucnosti země na rozvoji vzdělání. Ale obávám se, že vládní ministři zůstávají pouze u slov.
Vláda v programovém prohlášení klade důraz na zvýšení finančních prostředků pro školství tak, aby veřejné výdaje na vzdělání a školské služby odpovídaly poměru k HDP alespoň na úrovni průměru zemí OECD. Toto dokonce označila jako důležitý úkol vlády v preambuli části programového prohlášení. Jak se vládě v této situaci daří, vystihuje asi nejlépe výzva think-tanku Univerzity Karlovy Vzdělávání 21 s titulkem Nesnižujte výdaje na vzdělávání. V programovém prohlášení vlády je jako jeden z mála konkrétních závazků vlády udržení platů pedagogických pracovníků na 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy. Od 1. 1. letošního roku došlo k navýšení platových tarifů pedagogických pracovníků plošně o 2 %, ve skutečnosti podle školských odborů reálné příjmy učitelů letos klesnou minimálně o 4 % a u nepedagogických pracovníků dokonce o 6 %. Předevčírem odbory přišly s požadavkem na 15% růst platů od ledna 2023, vypočetly přitom, že i po tomto navýšení by pedagogové do dosahovali toliko 122 % průměrné měsíční mzdy. Kde je tedy oněch 130 %, ke kterým se vláda v programovém prohlášení zavázala?
Já bych tady navázal na příručku pana Daniela Münicha, také to bylo myslím předevčírem, která byla vydána a jmenuje se to Platy učitelů v roce 2021: vrchol dosažen a co dál?, kde hovoří o tom, že v podstatě jednak říká: každopádně vláda Andreje Babiše splnila svoje programové prohlášení, 150 % pro učitele vzhledem k roku 2017 z minulého období. Víte, že to byl velmi sledovaný parametr, takže i tady pan Münich říká, že jsme splnili to, co jsme slíbili. A současně on říká: naopak současná vláda se svému programovému prohlášení vzdaluje. Má tam nějakou predikci v grafu pro rok 2022 a hovoří v podobném duchu jako odboráři předevčírem.
Když budu pokračovat, budeme se bavit o pedagogických pracovnících, je neuvěřitelné, že vláda zapomněla - v uvozovkách - na nárůst platů nepedagogických pracovníků, což jsou nejrůznější administrativní pracovníci, kuchařky, školníci, pracovníci provozu školy a tak dál. To se snaží teď vynahradit tím, že na základě dohody s odboráři, kteří vyhrožovali vstupem do stávkové pohotovosti, jim slíbila 10% navýšení platů od letošního září, čili od tohoto měsíce. Jako vysokoškolský učitel se zde musím také zmínit o situaci, kdy platy akademických pracovníků, myslím tím zejména platy asistentů a odborných asistentů, jsou průměrně nižší, než jsou platy středoškolských učitelů. Toto klidu na fakultách rozhodně nepřidá, zvláště když i pokladní v nejmenovaném potravinovém řetězci má mzdu vyšší.
Tady jsem se trošku dotkl platů. Pak za jednu z nejdůležitějších oblastí práce poslanců ve Sněmovně považuji legislativní oblast, a co jsme zde jako poslanci v oblasti legislativy školství za dobu dnešní vlády udělali. Odpověď je jednoduchá. Moc toho nebylo, protože nám vláda do Sněmovny také v podstatě moc neposlala. Za období dvou ministrů z řad politiků STAN byly schváleny dva zákony, a to zákon číslo 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, čili to byl ten zákon Ukrajina, a zákon číslo 26/2022 Sb, o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem pro období epidemie onemocnění covid-19. ***
