(22.00 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Tady je limit deset minut, ono už se mi to krátí a končí to. Já tedy znovu zopakuji to, že možná na začátku dobrý nápad z vašeho úhlu pohledu, jak ušetřit peníze ve státním rozpočtu a naplnit politický slib z hlediska konceptu státního rozpočtu, nicméně prostě v té době se změnilo tolik okolností, že by za mě zodpovědná vláda to měla přehodnotit a nestavět na tom, já bych skoro řekl na té posvátné krávě, v momentě, kdy se tady změnila celá řada věcí, a vy to tak sami i říkáte, že ta situace je mimořádná, tak na tom nestavět, nelpět, protože pak vás to jednou dřív nebo později dožene. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji za dodržení času, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan ministr. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji za dotazy. A já nakonec všechny zodpovím, protože je asi nesmysl, abych v průběhu zodpovídal. Já si je píšu, byť tak možná nebudu vypadat, protože mně není fakt moc dobře, je mně poměrně blbě. Navíc zítra má můj jediný vnuk křtiny, které evidentně nestihnu, ale s tím jsem se už smířil. První vnuk. Tak aspoň takto pozdravuji manželku a vnuka. A samozřejmě na konci dotazy odpovím. Jinak děkuji, pokud to nestihnu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Julius Špičák a po něm je přihlášen pan poslanec Kamal Farhan. Prosím.
Poslanec Julius Špičák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, můj předřečník se snaží být konzistentní, já se tradičně snažím být konkrétní. Takže my tady sedíme v reakci na skutečnost, že i pan prezident sdílí názor opozice, názor nás, a to, že 14 miliard není zanedbatelná položka a že zcela jednoznačně hrozí ohrožení, a já to budu dokumentovat, ohrožení dostupnosti a kvality péče. Zde musím říci, že to je ovšem tedy mantra, nad kterou bychom se měli zamyslet, protože ji v podstatě neumíme přesně definovat, neumíme popsat a ani se o to nesnažíme, a to považuji za jednu z chyb vedení resortu. Takže jinak těch 14 miliard je například dva a půl ročního financování velké nemocnice, jako je IKEM.
Jinak makroekonomicky v podstatě do zdravotnictví teď ročně proudí 420 miliard korun. To pokrácení tedy 14 miliard. Rezervy pojišťoven, jak víme, jsou přibližně 60 miliard, ale rezervy jsou od toho, aby zůstaly rezervami, a je tady 17% inflace, kterou prostě musíme započítat. Ta 17% inflace znamená, že bychom potřebovali na tento rok 480 miliard, a pro příští rok by částka měla být tedy ještě vyšší.
Je tady argument samozřejmě navrhovatelů normy, že pojišťovny mají peníze, mají rezervy, že se vlastně nic neděje. Já jsem hovořil s řadou ředitelů nemocnic, hovořil jsem s řadou tedy ředitelů pojišťoven, s dalšími stakeholdery, s dalšími opinion leadery. Všichni se samozřejmě zaklínají anonymitou, všichni se bojí promluvit na mikrofon, protože jsou na exekutivě pochopitelně existenční závislí, a samozřejmě informatika, kterou od nich mám, je úplně jiná, než je tady prezentovaná. Oni především všichni horečně počítají a všichni vědí, že to zdražování zejména energie bude mít obrovské dopady v podstatě, a to přímé i nepřímé.
Pro vaši informaci několik čísel. V nemocnici IKEM se výdaje za energie zvýšily o 60 % na 90 milionů korun. V ostravské nemocnici z 15,5 milionu korun na 51 milionů korun. Pro motolské nemocnice se předpokládá nárůst ze 180 na 380 milionů korun. Nemocnice ve Středočeském kraji mají smlouvy na odběr do konce roku. Nabízí se kolektivní vyjednávání, ale vedení kraje, krajský radní je naprosto apatický a v této administraci tohoto problému není vůbec žádný pokrok.
O čem se dosud nemluvilo? V každém rozpočtu každé nemocnice hrají zásadní roli, největší položkou jsou mzdy. V IKEMu je to 42 %. Odbory by nebyly odbory, kdyby nevznikl tlak na navýšení o 10 až 15 %, a tomuto tlaku nebude možné odolat. To znamená, pro IKEM to například bude znamenat 250 milionů ročně. Další významnou částí rozpočtu jsou léky a recyklovatelné, dejme tomu, instrumentárium, kde bude navýšení o něco menší, ale nebude nevýznamné, a je tady celá řada dalších služeb, jejichž třeba objem jednotlivých služeb není tak velký, ale ve svém úhrnu se opět v podstatě pohybují, ten úhrn je nějakých 20 % obratu nemocnic a prostě není nevýznamný. Jedná se například o prádelny, jedná se pochopitelně o vytápění, jedná se také o kyberbezpečnost. Stát by prostřednictvím vedení měl v této krizové době efektivně pomáhat, měl by vytvářet modely, měl by vytvářet nabídky, měl by vytvářet možnost hromadných objednávek, aby se náklady maximálně redukovaly, a to se neděje. O čem se nemluví, je strava. Takže sestavit jídelníček není vůbec jednoduché, v podstatě potraviny, jak víme, některé se zdražily i o 100 %, takže průměrná strava v nemocnicích, cena denního jídelníčku se zvýšila o nějakých třeba, v IKEMu konkrétně, 13 %, to činí 2 % rozpočtu. To opět není nevýznamné, takže v rozpočtu okresní nemocnice jsou to dejme tomu dva tři miliony ročně, v rozpočtu IKEMu jsou to miliony, v podstatě desítky milionů.
Je jednoznačné, že nemocnice budou muset šetřit, sníží se objem investic, na konci tohoto roku bude většina z nich v negativní bilanci. Sníží se počet výkonů, budou ohroženy reálné příjmy zaměstnanců. Zde stojí za zmínku, že výdaje na zdravotní péči za předchozí vlády se dramaticky zvýšily a ve srovnání s okolním světem se naše pozice v absolutním objemu financování i v relativním poměru k HDP významně zlepšila. Nicméně pandemie tento vývoj nevyhnutelně narušila a za současného návrhu hrozí opětný propad. Bohužel ve výskytu civilizačních chorob, a zde v podstatě je péče nejnákladnější, nádorů, kardiovaskulárních chorob, jsme stále na špici, protože výskyt chorob, takzvaná incidence, reaguje na veškerá opatření se zpožděním. Byť situace ve výskytu kolorektálního karcinomu díky účinné prevenci se v posledních deseti letech změnila až neuvěřitelně. Takže výsledkem oněch civilizačních chorob, kterými jsme tedy velmi zatíženi, těmi je naše země velmi zatížena, je obecně relativní kratší doba života, horší kvalita života zejména ve stáří, a znovu a znovu, příčinou je zejména nedostatečná prevence, která je primárně nákladná, byť se nakonec vyplácí.
Hlavně mi vadí, že redukce nevychází z jakékoli analýzy a pokus o analýzu ani nenastal. Musím zmínit covidovou pandemii. Můj předřečník vyjádřil velmi optimistickou představu, že zmizí, ale ona prostě nezmizí a její účinné řešení bude vyžadovat flexibilní strategii, která bude vycházet z precizní analýzy i současné vlny. Ptám se, jaká bude strategie vakcinace? Jaká bude dostupnost léků? Jaká bude strategie testování? Dovolím si vodítko. Testování kupodivu do úmrtnosti na covid se nepromítá. Je pozoruhodné, jak stejná je úmrtnost v Čechách a na Slovensku. My jsme si skutečně souzeni. Ale Slováci udělali pětkrát méně testů než naše republika. Ušetřili. To jsou údaje, ze kterých musí vycházet naše strategie.
Nemáme konzistentní představu o vakcinaci. Doporučovala se urychleně čtvrtá dávka, pak napsal docent Petráš svůj článek, ve kterém napsal, že v podstatě čtvrtá dávka bude mít efekt dva měsíce, a došlo k opatrnému přehodnocení. A zde bych upozornil na izraelskou studii, těch studií je velmi málo, pokud jde o čtvrtou dávku, kde v podstatě závěry této studie, že v případě mutace omikronu její přínos není zásadní. Doslova citace zní: marginální. Takže lze usuzovat, že do budoucna bude mít vakcinace podobný charakter a odůvodnění jako vakcinace proti chřipce. A podobné to bude nakonec i s ochrannými pomůckami. Já tedy musím říci upřímně, že na v podstatě takové to ležérní nošení respirátorů vůbec nevěřím. ***