(15.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Poprosím o zařazení dvou bodů. První z nich je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Finské republiky k Severoatlantické smlouvě, podepsaný 5. července 2022 v Bruselu. Je to sněmovní tisk 274. A jako druhý nový bod vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Švédského království k Severoatlantické smlouvě, podepsaný 5. července 2022 v Bruselu. Toto je sněmovní tisk 275. Oba jsou navrženy v prvním čtení podle § 90 odst. 2 a po dohodě v rámci předsedů koaličních klubů je navrhuji jako druhý a třetí bod dnešního jednání, tak abychom se prvně vyrovnali s tím prvním bodem, kvůli kterému se dnes scházíme. Nakonec na veto prezidenta je potřeba stojednička na rozdíl od těchto dvou smluv.
Velmi stručně, všichni víme, o co jde. Jde o přistoupení těchto dvou zemí do NATO. Myslím si, že tady je poměrně široká shoda, takže i to projednání může být poměrně rychlé. V Senátu již bylo ratifikováno. My jsme teď neměli měsíc schůze, takže by bylo záhodno, abychom schválili i my. Notabene už tak učinila celá řada členských zemí, tak abychom nebyli poslední. Takže žádám o zařazení těchto dvou nových tisků a zařazení jako body 2 a 3. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Srdečně zdravím, přeji pěkné odpoledne. Zaevidovala jsem tedy návrh pana předsedy klubu na dva nové body. A nyní můžeme přistoupit k další přihlášce k pořadu schůze, a sice pan poslanec Drahoslav Ryba. Prosím.
Poslanec Drahoslav Ryba: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já si dovolím navrhnout zařazení bodu s názvem Změny v legislativě a vybavení hasičů s ohledem na zkušenosti s požárem v Hřensku.
Asi před měsícem a dvěma dny vznikl obrovský požár v Hřensku, který v České republice alespoň za mé paměti nemá obdoby. A když si vzpomenu, lesní požáry jsme měli každoročně, ale největší požár, na který si vzpomínám, byl lesní požár, požár na Hodonínsku u Bzence roku 2012, kde hořelo asi 100 hektarů. Tady se bavíme ale o ploše, která je řádově větší, bavíme se o ploše asi 1 060 hektarů, tudíž opravdu bezprecedentní požár.
K tomu požáru, proč ten požár byl tak veliký, přispělo několik faktorů. Tím jedním určitě je to, jaké v Národní parku České Švýcarsko je podloží, přispělo k tomu obrovské sucho, které panovalo, přispělo k tomu počasí, vysoké teploty, ale také obrovské množství hořlavého materiálu, který se v národním parku nashromáždil. Ten se tam nashromáždil mimo jiné proto, že podle mého názoru, byť nejsem zemědělský odborník, ale národní park neadekvátně reagoval na kůrovce, který se v národním parku přemnožil. Vznikly zde obrovské plochy, které byly napadeny kůrovcem a které následně tedy uschly, a vytvořily tak obrovské množství silně hořlavého materiálu.
Já bych chtěl možná v tom úvodu říci, že právo a možná vize skupiny obyvatel by měly vždycky skončit tam, pokud ohrožují životy, zdraví a majetek ostatních občanů, občanů, kteří žijí v dané lokalitě nebo žijí v blízkém sousedství. Česká republika má čtyři národní parky a já musím říci, že přístup vedení těchto národních parků k požární ochraně a k ochraně vlastně těch sousedů a majetku, životů, každý přistupuje úplně jinak. Takovým velice dobrým příkladem může být Národní park Šumava, který opravdu, a teď v uvozovkách, to vedení bylo osvícené a kde opravdu vytvořili spoustu věcí k tomu, aby zabránili nekontrolovanému šíření požáru. Bohužel takovýto dobrý příklad nebyl následován některými dalšími, ani tedy Národním parkem České Švýcarsko, proto se tento požár, neříkám, že vznikl, ale proto tento požár se takto projevoval intenzivně, takto rychle se šířil. A krom toho, že znamenal velké ztráty pro národní park, tak znamenal také velké ztráty pro obce, a to jak na majetku, tak tedy na majetku i občanů. A mimo jiné, a to je samozřejmě také potřeba říci, že tento požár byl zlikvidován jen díky obrovskému nasazení dobrovolných a profesionálních hasičů. Tak obrovskému nasazení, že při požáru bylo zraněno více jak 60 lidí. Mluvil jsem s některými hasiči, kteří tam zasahovali, a opravdu v některých fázích se jednalo o velké peklo.
No a teď, protože takové požáry se obecně můžou opakovat, tak co je třeba udělat, aby se již takové požáry neopakovaly? A proto tady tento bod navrhuji. Je potřeba o tom diskutovat i proto, že dnes není možné ze zákona zcela vynutit přístup, který k této problematice má, jak jsem již řekl, třeba Národní park Šumava, tak si myslím, že je třeba změnit legislativu tak, aby některá opatření prostě národní park, pokud přistoupí k bezzásahové zóně, byl nucen udělat. Nebudu je tady všechna vyjmenovávat, byla by jich celá řada. Ale aspoň ta základní. Není možné, aby nebyly volné přístupové cesty. Není možné, aby nebyla zajištěna voda pro likvidaci takovýchto požárů. Určitě by stálo za úvahu a za prodiskutování, existuje ve světě řada systémů, které dohlížejí na takovéto bezzásahové zóny a na takovéto oblasti. To jsou všechno věci, které je potřeba udělat preventivně. A jsem přesvědčen, že ty národní parky je neudělají, pokud k tomu nebudou v uvozovkách donuceny tedy zákonem.
Tou druhou věcí, kterou bych tady chtěl zmínit, je to vlastní hašení nebo technika, hasiči. Hasiči připraveni byli, udělali maximum. Bohužel zasahovali s technikou, jakou měli. U hasičského záchranného sboru, ale i dobrovolných jednotek vznikl v roce 2011 až 2013 bezprecedentním zásahem do škrtů, nebo respektive škrty, které proběhly, obrovský dluh ve vybavení hasičů. Ta technika je přestárlá, ale zase objektivně musím říct, že ta základní technika, která tam zasahovala, negativně se neprojevila u zásahu. A v tomto konkrétním případě bych to neviděl, byť ten problém jako takový s přestárlou technikou v podobě životnosti neustále přetrvává, přestože za těch posledních, já nevím, osm let se leccos podařilo napravit.
Co ale se nepodařilo vyřešit, a já to tak trošku považuji i za můj neúspěch, protože v té době jsem byl generálním ředitelem a i už v té době jsme hovořili o tom, že Česká republika má obrovské problémy s leteckým hašením. Tyto požáry se nedají hasit bez leteckého hašení, nebo minimálně velmi obtížně. Existují dva systémy ve světě, a i u nás v podstatě, kterými se letecké hašení provádí. Je to systém vrtulníků a pod nimi zavěšených bambi vaků. V České republice jsou to bambi vaky o objemu zhruba 700, 900 litrů vody většinou. Existují i větší, záleží to tedy na vrtulníku, jaký je schopen ten bambi vak vyzvednout. Nicméně je potřeba říct, že mezi bambi vaky a letadly je obrovský rozdíl v tom, k čemu jsou určeny a na co slouží. Bambi vak slouží především k tomu, aby relativně velké množství vody shodil na jednom místě, případně na nějakém relativně malém pruhu. Ta voda tam dopadne neroztříštěně nebo velmi málo roztříštěně a slouží spíše ke zkrápění a k tomu, aby se požár nešířil dál.
Pokud chceme účinně hasit, tak musíme používat letadla. Bohužel Česká republika v této chvíli má sice tři letadla, která lze použít na hašení, z toho jsou v provozu dvě ta letadla. Ale jsou to letadla, která jsou už dávno za dobou životnosti, a jsou to takzvané anduly, jak my jim říkáme, které sloužily k práškování a dneska opravdu už nejsou vůbec efektivní, a nemůžeme se spolehnout, že tady budou ještě třeba za dva, za tři roky. Takže to je problém, s kterým se hasiči budou muset také vypořádat, ale nevypořádají se bez podpory vás, protože letecké hašení je samozřejmě drahé.***
