(14.30 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
A já bych se vás chtěl zeptat, jestli česky rozumíte větě, těm prvním dvěma větám, které pro mě vůbec nejsou česky. Bez ohledu na to, čárka, na základě právní skutečnosti, čárka, může přímo nebo nepřímo prostřednictvím... Bez ohledu na to, čárka, na základě právní skutečnosti. (Předsedající: Pane ministře, čas.) To prostě nedává žádný smysl.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Už jste překročil, omlouvám se, děkuju za upozornění. Další, kdo se hlásí s faktickou poznámkou, je Radek Vondráček. Samozřejmě ano, jste přihlášen. Chci upozornit, že zpravodaj i ministr financí můžou samozřejmě i s přednostním právem, využít svého práva, takže Radek Vondráček.
Poslanec Radek Vondráček: Já už mimo text, já panu ministrovi tam ukazuji už jaksi z očí do očí, to bychom vás zdržovali příliš. I slovíčko může úplně změnit legislativní text a změnit smysl zákona, i jedno písmeno, když ho špatně napíšete, může změnit smysl slova. Právě to je věc, kterou bychom zvládli na půdě ústavně-právního výboru. Jenom chci připomenout panu ministrovi, že my jsme právě neměli většinu. My jsme byli menšinová vláda a byly situace, jako je tahle, to byly právě otázky evidence skutečných majitelů, střet zájmů a podobně, kdy jsme zkrátka neměli podporu ani koaličního partnera. Tohle je výsledkem. To znamená, byl přijat nějaký zákon menšinovou vládou, to znamená, ano, bylo to za doby naší koaliční vlády, nicméně menšinové, a toto je jeden z důsledků, kdy jsme zkrátka dosáhli maxima možného.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za dodržení času a připomínám, že jsme v tuto chvíli v obecné rozpravě, kde je v tuto chvíli řádně přihlášená paní poslankyně Helena Válková. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Ano, děkuji. Milá paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, oni to už oba moji oba předřečníci, pan ministr i pan zpravodaj, částečně odpracovali, takže já se pokusím jenom říci ty podstatné věci a jít od těch legislativně technických nesrovnatelností a nedostatků k tomu, proč vlastně tady teď debatujeme. Tak jedna, doufám, že jediná politická poznámka z mé strany na úvod. Já jsem v roce 2013 vstupovala do politiky z akademické - v závorce bezpečné - oblasti právě proto, že jsem chtěla přispět k tomu, aby byla efektivní protikorupční legislativa. Tento zákon mezi takovou legislativu by měl patřit a podle mého přesvědčení i patří. To, co se opravdu nepovedlo ani té minulé vládě, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, pane ministře, je to, že ta formulace už tenkrát nebyla dobře z hlediska naší národní platné právní úpravy zakotvena. Přesto podle mého názoru, který tedy jsem si přečetla jako podpořený i stanoviskem Nejvyššího soudu, stávající úprava je lepší než ta, která dále určitým způsobem zpochybňuje výklad, který bude muset udělat aplikační praxe ,a totiž právě tím, že -a mě nepřesvědčilo vysvětlení kolegy, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, Jakuba Michálka, že přece jde o přepis evropské legislativy, který musíme akceptovat, protože jsme součástí většího společenství - ale žádná suverénní národní členská země EU nenechává všechno na tom, že přece srovnáme kvůli zájmu obecnému, myslím v tomto smyslu evropskému, a nějak násilně - to tady opakovaně zaznělo - naši národní legislativu, dovolte mi ten výraz neprávnický, upozadíme a budeme čekat potom na výklad, na judikáty naše, našich nejvyšších soudů, případně i Evropského soudu.
Já si myslím, že tady asi nebudu mít žádný silný argument, kterým bych oponovala panu ministru financí, že v případě, že by převážilo právní hledisko, že nejde o dokonalou novelu, tak že prodloužíme ten proces a ohrozíme čerpání 180 miliard korun. Je mi úplně jasné, že v tomto má naprosto pravdu, řekněme, nebo je to velmi pragmatické řešení, a budeme muset tedy zatnout zuby a zřejmě hlasovat i pro projednávání a schválení v rámci režimu § 90. Ale myslím si, že je naprosto legitimní na mikrofon říci, že nemáme být vůbec na co hrdí, že jsme pouze, dá se říci, otrocky překopírovali směrnici evropskou, která nepočítá ani s tím, abychom doslova převzali její znění. My jsme nebyli schopni nějaké lepší vymyslet a myslím si, že v rámci legislativního procesu, kdybychom měli k dispozici, tak ve druhém čtení určitě nejenom já, ale i řada opozičních, pardon, koaličních poslanců, můžu jednoho z nich jmenovat - ten má většinou za vás velmi dobré návrhy, ale není tady - doktora Haase, by určitě dala pozměňovací návrh, který by zlepšil ten legislativní text. A já si osobně myslím, že přijímat něco, aniž bychom to komentovali, jak upozorňuje i ČAK ve svém stanovisku, když máme zavedenou, když máme určité tradičně používané judikované a aplikační praxí známé pojmy, které používáme pro určité konkrétní obsahy, jako je kontrola vlastnictví, ovládání, a my je nahrazujeme evropskými termíny, které přinejmenším jsou vágní pro nás v České republice, a neměli bychom k tomu vést ani v Poslanecké sněmovně tuto diskusi, tak to už opravdu si říkám, na co tady jsme? To budeme asi jako v devadesátých letech říkat, že na chvíli se musí vypnout žárovky, musí se přerozdělit majetek a pak zase bude právo fungovat? Já tedy jsem vždycky doufala, že tuto smutnou kapitolu už máme dávno za sebou.
Takže pokud jde o konkrétní připomínky, myslím si, že o nich hovořil pan zpravodaj, a týkají se nešťastné textace, která na rozdíl od pana ministra, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, mně není, ani mně jako právníkovi, na první čtení jasná. Fakt je, že jsem to potom na třetí čtení pochopila, a už chci vidět, jak si to budou vysvětlovat ti, kteří právnickou školu nemají. Tak jestli chceme takovéhle zákony, budiž.
Osobně těsně před projednáním jsem zašla ještě za zpravodajem a říkala jsem: Tady k tomu asi není co říci. Nicméně kdybych mohla, hlasuji proti devadesátce, abychom to uvedli do správného znění nebo přijatelného. Bylo mi řečeno, že toto asi možné nebude právě s ohledem na těch ohrožených 180 miliard. Ale, pane ministře, nechte nám aspoň tu možnost o tom diskutovat jako právníci. Jistě bude to i dobrou prevencí pro to, abychom takové zákony už v budoucnu nepřijímali.
Mě osobně mrzí také nepřítomnost pana ministra spravedlnosti, protože předpokládám, že i při jeho dovednostech rétorické povahy by nám lépe nežli vy vysvětlil, proč nevyjednal právě s Evropskou komisí, respektive jeho lidé, znění, které by odpovídalo jak jejich požadavkům, tak naší národní legislativě a nevzbuzovalo by předem v klíčových našich partnerech, což jistě Česká advokátní komora a Nejvyšší soud jsou, nebo by měly být, protože to budou aplikovat, pochybnosti. Nedá se s tím asi nic dělat. Sama za sebe zvažuji, jestli pro tu devadesátku - protože v momentě, kdy bych ohrozila svým hlasem - zvednu ruku, protože těch 180 miliard asi bych nerada vysvětlovala našim médiím, protože jedním zvednutím nebo nezvednutím ohrožuji. Ale pokud budu vidět, že většinu máte, a nebude tedy nic ohroženo, symbolicky pro to hlasovat nebudu nebo se zdržím hlasování, protože návrh té novely opravdu kvalitní z hlediska legislativně technického, ale i výkladového není. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Také děkuji, paní poslankyně. Znovu připomínám, že jsme v obecné rozpravě zákona o evidenci skutečných majitelů, a kdo je další přihlášen řádně, je paní Vladimíra Lesenská. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo. Cílem návrhu zákona je co nejrychleji splnit požadavek Evropské komise na úpravu zákona o evidenci skutečných majitelů tak, aby nemohly přetrvávat pochybnosti o správné transpozici příslušné právní úpravy Evropské unie v právním řádu České republiky. Přijetím návrhu zákona je podmíněno čerpání finančních prostředků z Národního plánu obnovy, je to zmiňovaných 180 miliard korun. Měli jsme se vyhnout nejasnostem a výkladovým nepřesnostem, což se i na základě předcházející diskuse ne úplně zdařilo. ***
