Vláda se v programovém prohlášení i jinde dušuje, že jejím cílem je předvídatelný systém automatické valorizace platby za státní pojištěnce indexací na jeden nebo více ekonomických ukazatelů. Z takové myšlenky jsou nadšené hlavně pojišťovny, protože by to umožnilo mnohem lepší plánování příjmů a nákladů v celém systému. Jenže to není nijak nová myšlenka. Náš bývalý pan ministr Adam Vojtěch se automatickou valorizaci snažil prosadit pokaždé, když by ministrem zdravotnictví. Ale neuspěl s tím návrhem. Mělo by to být vlastně jako u těch důchodů, protože kdyby nebyla automatická valorizace, tak si myslím, že dnešní důchodci nedostanou od vaší vlády vůbec nic. Takže zaplať pánbůh, že valorizace se podařila alespoň u těch důchodů. Doufám, že Ministerstvo zdravotnictví, které určitě má teď hodně starostí - jako měla naše vláda s covidem, tak má starosti s něčím jiným - ale myslím si, že až toto pomine, a doufám, že to bude brzy, tak se začne věnovat i tomuto automatickému mechanismu zvyšování plateb. Dalším úkolem pro Ministerstvo zdravotnictví pak bude hledání úspor, tentokrát skutečných, uvnitř zdravotnictví. Tedy mechanismus, který by zvýšil efektivitu poskytování péče. I když si myslím, že snižovat a chtít něco po zdravotnictví, aby ještě něco dělali a šetřili, to už se nedá.

Asi poslední moje věta. Připomenu zde výrok pana premiéra Fialy. "Politika naší vlády je od začátku jasná. Pomáháme těm, kteří si s těmi dopady nemohou pomoci sami. Nenecháme nikoho padnout. Ale není v možnostech státních financí, a ani by to nebylo rozumné, abychom dávali podporu plošně všem, abychom dělali plošná opatření. Nedávalo by to smysl." Takže já tímto chci říct, že nechápu jako zdravotník, že v honbě za vaší rozpočtovou odpovědností chcete rozvrátit i financování našeho zdravotnictví. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, možné znáte - dum spiro spero. My, co jsme ještě prošli nějakou latinou, lékaři, víme, že dokud dýchám, doufám. Je to velmi, velmi, emotivní heslo, motto, které používá dokonce šestsetjednička. Já jsem tam sloužil jako bývalý výsadkový náčelník zdravotní služby v Prostějově. A mimochodem všichni záchranáři tohle znají. Že dokud člověk dýchá, nebo má alespoň gasping, terminální lapavé tři nádechy, stále je šance ho zdefibrilovat a pak stejně je ještě šance ho intubovat, podat adrenalin a znovu, dejme tomu, obnovit akci srdeční.

Já doufám - a reaguji tím na Janu Pastuchovou - doufám, že to neskončí jako včera tam na tom výboru pro sociální politiku, že se nezaujalo stanovisko. Že nakonec tady všichni z vás, z nás, těm záchranářům fandí, horské službě i záchranné službě, a že nakonec to, pro co jsme už všichni zvedli ruku, že to jenom upravíme, aby to bylo realizovatelné.

Já tedy stále doufám, dokud dýchám. Mimochodem i ministr zdravotnictví, který odešel, k tomu dal jasné stanovisko, že ano, to není problém. Záchranáři klidně, těch 50 lidí a ti dva možná z horské služby, za rok, když nebudou stíhat, tak prostě oni budou moci odejít. Takže stále doufám, na rozdíl od Jany, ač mi bylo smutno po včerejšku, že ještě není všem dnům konec a toho 8. 7. - a doufám, že záchranáři pro to udělají maximum - cestou, ač jste apolitická, jsme apolitická organizace, pošlete svým poslancům, ministrům, svá vyjádření. Aby oni to věděli, aby to pochopili. Možná že to špatně vysvětluji, ale udělejte pro to maximum. Tedy toto je má jakási technická, ač je trošku mimo. Ale není úplně. Vlastně se také týká zdravotníků, ačkoliv nejde teď o peníze z tohoto budgetu, ale jsou to peníze úplně někde jinde, tak to by byla další rána zdravotníkům. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Adámková. Vaše dvě minuty.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych si dovolila reagovat na vystoupení paní poslankyně Pastuchové a upřesnit a doplnit některé věci. Máme tady tři věci, které se velmi výrazně týkají potom samozřejmě placení, která procházejí zdravotnictvím. My jsme se tady nedotkli jedné věci - já se opět domnívám, že to bude problém - a to je doplácení věcí. Víte, že některé pomůcky máme částečně hrazené a za něco pacient musí připlatit, tak jako i u medikace. Já tam nikde nevidím dostatek prostředků pro to, abychom mohli zejména u dítěte ulevit v případě úrazů. To znamená, abychom tam kompletně ještě měli jiné věci a jiné možnosti pro hrazení takzvané lehké sádry, jiných ortéz a podobně.

Další věcí jsou plomby, prosím pěkně. Musíme dbát nařízení Evropské unie. Nemáme s tím žádný problém, tady si myslím, že nikdo. To znamená, že nejsou amalgámové plomby, až na výjimky. Ta bílá plomba, jak jistě víte, je pro dětský zub jistě dobrá. Ovšem ona se hradí. A já musím říci, že tady opět již řada rodičů píše, že prostě nemá finance. V tomto navýšení, které máme, prostě dále mít nebude. To nehovořím o soukromých stomatolozích, kteří jsou samozřejmě vázáni úplně jinými smluvními vztahy se svým klientem. Hovořím o těch, kteří chodí do ordinací, kde je stomatolog, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Nemáme na to prostředky.

Poslední věc, kterou bych chtěla vysvětlit, je to to, co prochází dnes médii, je to úplně nové. Sice že náměstek ministra zdravotnictví řekl, že očekává na podzim opět vlnu covidu a že nebudou hrazené testy. Takže tady v tom případě já chci velmi vědět, co budeme dělat v lednu, v únoru, protože my na to mít peníze nebudeme. V tomto také nebudou a nebudou hrazené vůbec. Čili nebudeme vyšetřovat? Já se jenom ptám, jsem klinik. Čili my nařídíme lidem respirátory, to znamená, že nějaká zátěž tady je, s tím souhlas, nemám problém, a řekneme rovnou už teď, že nebudeme hradit testy. (Předsedající upozorňuje na čas.) To je špatně. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Mádlová. Prosím.

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji. Já bych chtěla doplnit paní profesorku Adámkovou s těmi doplatky. Protože totéž je, jak už jsem hovořila, v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem, kdy došlo k navýšení spoluúčasti za inko pomůcky, to znamená za plenkové kalhotky v případě, že ten klient nebo pacient má močovou inkontinenci. Samozřejmě je pravda, že podle předpisu, než se předepíší, tak se musí pečlivě vyšetřit stav, tedy inkontinence, respektive spíše stupeň. Skutečně i rodiny těch klientů se dostávají do situace, kdy opravdu zvažují, kolik balíků plenkových kalhotek mohou přikoupit, protože většinou i ta preskripce ne vždycky stačí pro potřeby nebo pro stupeň inkontinence toho klienta. Čili i toto je poměrně závažný problém a i v tomto segmentu jsou závažné obavy, že ta spoluúčast pacientů se bude zvyšovat.

Stejně tak bych chtěla upozornit, že v tomto segmentu už je znát i navyšování doplatků za léky. Což je samozřejmě potom k úhradám za pobyt v těchto zařízeních, kde jsou klienti s vážnými onemocněními a stupni demence, prostě nedobrá zpráva. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. To byla faktická poznámka. Vracíme se do obecné rozpravy. Slovo dostane pan poslanec Mašek. Jenom připomenu, že ve 13 hodin, pokud budete mít delší projev, vás budu muset přerušit, protože bude vyhlášena přestávka a zasedne organizační výbor. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, bavíme se tady o penězích, které dle mého soudu budou ve zdravotnictví chybět. Už jsme tady hovořili o tom, že by mohla být shoda na tom rozdílu, to je 4,8 miliardy, a že by zřejmě mohlo dojít k dohodě. Ale já bych o ty peníze chtěl zabojovat. Myslím si, že to má smysl. Proto tímto vyzývám pana ministra financí, aby to zvážil. A proto si vám tady dovolím teď přečíst, jak to vypadalo ve zdravotnictví, když jsme se mu začali v roce 2017 věnovat, když jsme získali post Ministra zdravotnictví, co jsme v tom zdravotnictví dokázali udělat. A chtěl bych vám na těch jednotlivých bodech vlastně deklarovat to, že bez peněz to nejde. A bez peněz tu úroveň, které jsme dosáhli, nelze zachovat.***